Sherlock V Sukni

Osmnáctá

Začalo se stmívat a tak jsme se se Sherlym rozhodly jít pěšky. ,,Ahoj Johne." Řekla jsem a obejmula ho. ,,Ahoj Mery." Zopakovala jsem své pohyby a vydala se ven.

Profouknul mě studený vítr a já věděla že to musím zvládnout. ,,Vážně nechceš taxi?" Optal se pro jistotu Sherly. ,,NE" řekla jsem dostatečně nahlas, tak aby to slyšel. ,,Dobrá tedy." Usmál se.

Šli jsme parkem a já už umrzala na kost, ale nedala jsem to najevo. ,,Pojď sem." Ozval se usmívající se Sherlock po mé pravé straně. Zvedl levou půlku kabátu a zatáhl mě pod něj, do jeho hřejivého objetí. Usmála jsem se a poděkovala. Jeho hřejivé tělo zahřívala půlku mého těla, zbytek mě zahříval jeho vyhřátý kabát.

Stáli jsme před dveřmi 221B a já je odemkla. Musela jsem, i když nerada, opustit Sherlyho poloobjetí. Sundala jsem si jen pro tentokrát boty klidně a šla do obýváku, kde seděl jako před třemi dny stejně Mycroft.

,,Ahoj Brook." Pozdravil mě. ,,Mycrofte." Povalovala jsem si v ústech jeho jméno až do příchodu Sherlocka. ,,Mycrofte!Ty nedáš pokoj?!" Zeptal se nasupeně Sherlock. ,,A co vlastně chce?" Zeptala jsem se Sherlocka se zatahaním za rukáv. ,,Státnosti" Řekl znechuceně. ,,Vždyť se nudíme už tři dny." Naříkla jsem. Nevěřícně se na mě podíval, zamyslel se a potom se poraženě otočil na Mycrofta. ,,Tak dobře" Řekl a ztratil pohled na zem. Mycroft se ma mě usmál, se zvedáním mi poděkoval a dodal. ,,Padrobnosti pošlu potom." S těmito slovy odešel.

,,Promiň jestli si nech..." ,,Stejně bych to po týdnu vzdal a vzal ho, takže si jen urychlila chod." Řekl klidně a usmál se. Čekala jsem že bude naštvaný, ale není...hmm... to je jedno. Usadila jsem se do Sherlyho křesla. ,,Cože jsme to vzaly?" ,,Vykrádání sejfu." ,,tak. Super." To zní zajímavě.

Zapnula jsem televizi a koukala na nějaký romantický film. Nic zajímavého. Sherlock se usadil do bývalého Johnova křesla a pozoroval mě.

Sherlock:

Jen tak tu v klidu sedí v mém křesle a kouká do televize na nějakou romantickou frašku. Klíží se jí heterochromická očka, a tak pomalu usíná. Na chvíli odvrátím pohled a jdu pro deku. Nějakou mám a tak jí přikryji. Naposled se na ní kouknu a vyrážím k sobě do pokoje. Převléknu se do županu a svalím se na postel.

Jen tak přemýšlím až znovu zabloudím k Brook. Bude celá rozlámaná až se pdobudí. Vstal jsem z postele, šel k Brook do obýváku a vzal ji do náruče. Chtěl jsem ji odnést do jejího pokoje, jenže to by neměla mít zamčeno. Vzdávám. Prostě je dobrá. Vzal jsem ji k sobě do pokoje. Naštěstí mám dvojlůžkovou postel. Opatrně jsem ji položil, přikryl a sám se odvalil na druhou stranu postele. Až teť jsem spal v klidu.

Brook :

Ranní paprsky prosvítali přez tmavé žaluzky. Unaveně jsem zamžourala a už jen podle pachu jsem poznala Sherlockův pokoj... počkat! CO DĚLÁM V SHERLOCKOVĚ POKOJI !?! Klid, nádech, výdech....

Jediné co mě teť alspoň trochu uklidňovalo bylo oblečení na mém těle.
Pomalu jsem vstala a čirou náhodou mi padl do ruky Sherlockův červený župan. Neváhala jsem a vzala si ho na sebe. Své oblečení jsem si dala do ruky. A vyšla vstříc obýváku.

Jou jou! Tak tady máte trochu sladší díl(na mě moc sladký, až z toho mám cukrovku😅) no nic... co říkáte? Co se bude dít dál? Líbí se vám tenhle příběh? Jinak moc děkuji za vaši podporu.
602 slov
~ Sisi¤