Rocky Brook je žena která se vyrovná svou genialitou Sherlockovi Holmesovi.... Nebo snad ne ? ....Brook setká se samotným Sherlockem Holmesem jen díky náhodě ... nebo osudu ? ... a bude mít Sherlocka v oblibě ? .. bude z toho něco víc ? .. TO SE D...
Jeho ledový hlas se mi ozýval v hlavě. ,,Jaký?" Optali jsme se zase na stejno. Už jsem říkala jak ty chvilky nesnášim? Ne? Tak vám to říkám teť!
,,Jak už jste určitě zjistili, že jsem majitel celosvětové firmy Marshler co vyrábí příruční zbraně." Řekl to co víme. ,,Dále a nebuďte nudný." Povzbudil ho Sherlock a usadil se do svého křesla. Zasedla jsem do Johnova křesla.
,,Začali nám mizet lidé." Oznámil nám. ,,Od výroby, přes dovoz až po výdej..." Nedomluvil, protože mu do řeči skočil Sherly. ,,Lidé se ztrácejí často." ,,Byli zabiti vlastní zbraní." Navázal rychle. ,,Proč jste to neoznámil dřív?" Optala jsem se. ,,Řekl jsem to polocii." ,,Hloupý Scotlandard." Pronesli jsme zase a nečekaně, zastejno se Sherlockem.
,,Stává se vám tohle často? Je to děsivý." ,,Poslední dobou častěji." Chápavě pokýval hlavou. ,,Jména." Pověděla jsem pro tentokrát už sama. ,,William a Jane Darelovi, George Hood a Eleanora Smithová." Řekl klidně Ben. ,,Kdo kde pracoval a znali se?" Otázala jsem se. ,,Will a Jane sestavovali a balili zbraně, ty předali Georgovi a Ele do dovozu a naposled se to dostalo k Robertovi Woodovi. A ano znali, byli nerozdělitelná parta už od základky co jsem slyšel. Bohužel zbyl už jen Rob." Usmála jsem se. Ten postup a souvislost je až směšně lehká.
,,Jde se do práce." Ozvámi Sherlock. ,,Jupí" Zajásala jsem. ,,Počkej, co tvůj kotník?" Uvědomil si. ,,Na ten se vybodni, práce volá!" Zajásala jsem znovu.
,,V jaké jsou márnici?" Předběhla jsem Sherlockovo otázku. ,,Zde." Řekl a višel ze dveří.
,,Molly" Zamumlal si Sherlock. ,,Jdeme" Řekl, ale já ho zadržela. ,,Tohle jsem chtěla říct já." Pověděla jsem s nafouknutými tvářemi. Jen protočil očima a zavolal taxi. ,,Až budem něco vědět ozvem se." Zavrávolala jsem před tím než jsem nastoupila do taxi.
Zasedla jsem k okénku. ,,Lítáme od případu k případu." Poznamenala jsem a otočila hlavu rvěrem k okénku na kterém byl nalepený. ,,A to vadí?" Otočil se na mě. ,,Ne, alspoň se nenudim." Usmála jsem se. Najednou taxík cukl tak, že jsem skončila hlavou nabouraná v Sherlyho polovipracované hrudi. ,,Au." Zakňourala jsem při nárazu. Zvedla jsem se a mnula si bolavé místo. Mou ruku chytil ,,bude to bolet víc, když to budeš mnout." Dodal a pustil mou ruku. Opustila mě teplá ruka, která mě na milisekundu zahřála. Zachumlala jsem se do kabátu, pozorujíc okolí z okýnka.
Taxi zastavil, ale to jsem nevnímala, pozorovala jsem jeden určitý bod. Stál tam muž, mě povědomý. Tupě jsem na onoho muže zírala přez kouřové okno. Někdo otevřel dveře a nabídl mi ruku k pomoci se zvednout. Ruku jsem stále pozorujíc muže přijala. Sherlock se ohlédl směrem kam já. Doslova jsem cítila, jak se mi rozšířily zorničky. Vždyť to je táta. Co tu dělá? Sevřela jsem Sherlockovo ruku na náznak utíkáme. Pochopil. Rozeběhli jsme se vstříc márnici.
Jeho ruku jsem pustila až ve výtahu, kam jsme doběhli a on zmářkl tlačítko s patrem. Zavřeli se dveře. ,,Můj otec" Řekla jsem už vydýchaná. ,,Je logické, že tě hledá." Pověděl Sherlock. Vystoupili jsme, já jen mlčela, čehož jsem nelitovala. Vpadli jsme někam dovnitř. ,,Ahoj Molly." Pozdravil Sherlock mile. Neváhala jsem a natáhla ruku k nechápavé brunetce. ,,Rocky Brook. Stačí Brook." Nic nenamítala a vztáhla ke mně její studenou ruku. ,,Molly Hooperová." Oplatila mi stisk. ,,Ráda tě poznávám Molly." Řekla jsem a dala ruku fo kapsy. ,,Co potřebujete?" Zeptala se. ,,Mrtvoly" Zasmála jsem se. ,,Těch je tu spousta." Poznamenala a cukaly jí koutky do úsměvu. ,,Jména." Zeptala se a nakoukla do desek. ,,William a Jane Darelovi, George Hood a Eleanora Smithová." Pověděla jsem z paměti. ,,Všechny tu mám. Budu hádat. Případ nějakého vlastnitele firmy." Uhodla. Má dobrý postřeh. ,,Jen to tu mám napsané v poznámkách." Dodala. ,,Takže William a Jane jsou támhle." Ukázala. ,,a George s Eleanorou tady." Ukázala za sebe. ,,Jdu tam." Ukázal Sherlock na Willa a Jane. ,,Dobře kouknu tady."
Otočil se a odešel. ,,Líbí se ti hodně?" Zeptala jsem se Molly sledující Sherlyho záda. ,,Jak to?..." nedořekla a sklopila pohled k zemi. ,,U mě je tvé tajemství střežené." Usmála jsem se.
Vytáhnu první mrtvolu zpod mrazáku. George. 22 let, žádná manželka či děti, opečovával se, babička zemřela, byl zdrcený. Zabit střelením do pravého spánku. Mělo to vypadat jako sebevražda, jelikož je pravák, ale zbraň nosí v levé zadní kapse a doklady v pravé přední tak usuzuji, že je to levák. Nepovedená vražda co měla být sebevražda. Nedbal na bezpečí. Ve firmě pracuje 3 roky. měl velmi dobrý vztah s přáteli, čemuž nasvědčuje jeho "tetování".
Poodstoupila jsem o kus dál a vytáhla Eleanoru. 23 let, ve škole měla odklad. Její bezstarostný život ztížila smrt rodičů. Hodně milenců, jedním z nich byl její blízký přítel George, podle zapomenutého černého vlasu na jejím rameni. Doslova vyčnívá z jejích skoro bílých vlasů. Žádný manžel či děti. Jeden potrat. Přála si být herečkou, ale nechtěla trhat partu. A zase. Pravý spánek, pro tentokrát pravačka. Možná i přasvěčivá sebevražda, jenomže ostatní důkazy svědčí o vraždě. Plánovaná vražda. I ona má "tetování".
,,Všiml sis." Zeptala jsem se hlasitěji, aby mě slyšel. ,,Jop" Ozval se nazpátek. ,,mají v kůži vyřezaný nějaký symbol." Prozradila jsem Molly, aby byla v obraze. ,,Jaký symbol?" Optala se. ,,Tenhle" ukázala jsem na Eleanořin kotník. ,,A tenhle" Georgovo lítko.
Znak nekonečna, neboli obrácené osmičky v proškrtnutém obdélníku. ,,Podivné." Zašeptala jsem s Molly nastejno.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Je to kreslený narychlo)
,,Musíme za Robertem." Poznamenala jasem s vrácením George a Eleanory. ,,Ráda jsm tě poznala Molly." Usmála jsem se a tahala Sherlocka za rukáv pryč. Vstoupily jsme do výtahu a já spustila. ,,Výš co je to za znamení? Protože já ne." ,,Nevim" ,,Sakra, a to to vypadalo jednoduše. Jenom by se jim někdo pomstil a bylo by." Zasmály jsme se.
,,Kde bydlí?" Zeptala jsem se. ,,Teť je v práci." Oznámil mi. ,,To nemyslíš vážně" usmál se. ,,myslím",,Ne." Řekla jsem se zděšením. ,,Ano" Odporoval. ,,Fajn, a plán?" ,,Dostat se k němu do práce" ,,Dobře a na jaký pobočce?" ,,Taxi" Zařval. Takže mě veze do neznáma... Super.
Řekl mně neznámou ulici řidiči a mohlo se vyjet.
Jou jou! Nejdelší kapitola v dějinách Sherlocka v Sukni. Tak co mi na to řeknete? Bude to lehký případ? Tuto kapitolu bych chtěla věnovat : Klárce~ však ona už ví😚😂 A Miky~ za její neustálou podporu❤💪 Ale i ostatním za jejich voty 😀💋💋💋❤❤❤ 1040 slov ~ Sisi¤
