Sherlock V Sukni

Třicátá první

Začalo se blížit dvacátého čtvrtého prosince. A jak to bývá po dlouhá staletí, s nimi i vánoce.
V bytu na Baker street to doslova žilo.

,,Sherlocku, buď tak hodný a vyndej ty perníčky z trouby." Řekla poklidně žena menšího vzrůstu, stojící na stoličce, zdobíc byt. ,,A proč?" Zeptal se nezaujetě muž s kudrnatými vlasy, sedící v křesle, nevšímajíc si okolí. To už černovláska slezla ze stoličky ,,Fajn, tak já sama." Vyndala perníčky, nechala je vychladnout a mezi tím dala do trouby další várku. ,,Ale nedostaneš ani kousek." Vzala do ruky krabici s ozdobami.

Brook :

,,Nechtěl by jsi taky něco udělat? Je dvacátého třetího prosince a já zdobím byt, peču...ale ne, nemám nakoupeno!Nemohl by si... kdyžtak... vyndat cukroví z trouby."  Začala jsem si nandavat kabát a boty. ,,Jop" zaslechla jsem ještě před tím, než jsem vyšla ze dveří Sherlyho.
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Vláčela jsem se domů se zabalenými dárky, v obklopení tašek. Když jsem však otevřela dveře do obýváku, upustila jsem všechny tašky. Ten pohled nezapomenu. Sherlock válející se ve svém křesle, drobečky všude po županu, tváře nadopované perníčkama a ruce zrovna tak. Kulila jsem oči. Spokojeně spolkl cukroví. ,,Povedli se ti." Usmál se. Nevěděla jsem co dělat. Přešla jsem do kuchyně. Uf, moc jich neubylo. Podívala jsem se zpět na sherlocka. Dál jedl perníčky. Vzala jsem mobil a nenápadně ho vyfotila. Podíval se na mě. O-ouuu... Popadla jsem všechny tašky a vběhla do pokoje, rychle zamkla a skácela se na postel. Začala jsem přemýšlet o Sebbovi. Chodíme spolu, je to oficiální. Ale na vánoce spolu nebudem...nemůžem. Hrozně se mi po něm stýská.
Později jsem se vydala do říše snů...
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Dvacátého čtvrtého prosince. Toho dne jsem se probudila časně ráno. Vyšla jsem vstříc obýváku a vše zkontrolovala. ,,Uklizeno... podle možností. Vyzdobeno... hotovo. Napečeno a uvařeno... jop. Už jen cukrový na tácek, ale to večer." Povídala jsem si pro sebe. Usedla jsem do Sherlockova křesla. Přemýšelela jsem, nevím jak, ale ocitla jsem se ve svém paláci. Procházela jsem vzpomínky.

,,Mamí!" Vypískla moje osmiletá kopie. ,,Copak Roo?" Agh... má přezdívka. ,,Kde je táta?" ,,Šel ven" ,,A prooč?" Protáhla jsem. ,,Šel navštívit... Šel někoho navštívit." To je poprvé co mámu podvedl.

Někdo se mnou zatřásl. ,,V pořádku?" Optal se Sherlock a přejel mi po tváři, na které nevědomky tekla slza. Jen jsem pokývala na souhlas a vstala z křesla. ,,Dnes příjdou všichni. Nebo mi to alspoň řekli." Řekla jsem s úsměvem. ,,John, Mery, Molly, Greg..." Začala jsem vyjmenovávat. ,,Kdo je Greg?" ,,Greg Lestrade." Zamračila jsem se. "Ó" Zasmála jsem se ,,Pomůžeš mi upevnit hvězdu?" Byla jsem moc malá na ten vysoký stromek, vyzdobený červenými a zlatými řetězy a baňkami.

Vzala jsem do ruky zlatou Přešla jsem k němu a chystala jsem se mu ji podat, jenže to pochopil jinak. Chytl mě za boky a vyzvedl ke špici stromku. Trochu zaskočená jsem ji upevnila.

Když si byl jistý, že hvězda je na svém místě, pomalu mě pouštěl, až jsem stála nohama na zemi. Byl za mnou, cítila jsem jeho rychlejší tep srdce na mém ramenu, dech na krku.

,,Ťuky ťuk." Ozvala se paní H. ,,Nesu vám ranní čaj drahouškové." S úsměvem jsem na ni pohlédla. ,,Nevhodná chvíle?" Zeptala se. ,,Ne." Řekla jsem. Položila nám již zmíněný čaj na stolek. ,,Jde vidět že si uklízela Rocky. Je tu čisto." Usmála se protentokrát ona.

Předehnala jsem Sherlocka a usedla do jeho křesla. Vzala jsem hrnek s čajem a opatrně usrkla.

¤¤¤
Ráno se přemněnilo na podvečer.
¤¤¤

Se Sherlockem jsme hráli vánoční písně. On na housle, já na violu.

Mám na sobě červené šaty sahající nad kolena. Nahoře upnuté, a směrem dolů rozšiřující. Vlasy sčesané do složitého drdolu, a bosá. Muži měli Saka a ženy na tom byli podobně jako já.

Usmívali jsme se, všichni se usmívali. John s Mery se objímali, sem tam nějaká pusinka. Mycroft stál v rohu místnosti a všechny pozoroval, ale usmíval se. Molly se bavila s Gregem a paní H snila o tom, aby jsme si já a Sherlock nandali parohy.

Připili jsme si, předali dárky a bavili se. Molly okatě pohlížela na Sherlocka, ten ji ale nevnímal.

Někdo zazvonil. ,,Jdu otevřít." Řekla jsem. Otevřela jsem vchodové dveře. Nadšeně jsem vypískla. ,,Sebbe." Skočila jsem na něj, nevnímajíc mé šaty. Abych to přiblížila, neviděli jsme se dva týdny. ,,Brook" Usmál se a zachytil mě. ,,Jsem tak ráda že tu jsi." ,,Jen, abych ti předal tohle." Slezla jsem z něho. Podal mi menší krabičku. Opatrně jsem ji otevřela. Vykoukl na mě stříbrný náhrdelník s přívěškem ve tvaru náboje do pistole. ,,Je nádherný"  Žasla jsem a usmála se. ,,Zapneš mi ho?" Převzal ho do ruky a následně ho zapl na mém krku. ,,Tady je něco pro tebe." Usmála jsem se a podala mu menší krabičku. Otevřel ji, a oči se mu rozzářili štěstím. Dostal klíče od motorky. ,,To nemyslíš vážně!" ,,Ale ano, myslim." ,,Brook, ale to, to muselo stát hodně!" ,,S penězmi co zbyli po babičce, se to koupilo jedna radost." Objal mě a dal mi pusu do vlasů. ,,Jsi úžasná." Dal mi větší polibek, ale na rty.  ,,Ne to ty!" Zahleděla jsem se mu do očí. ,,Budu muset." Usmál se smutně. Lehce mě políbil. ,,Potom napiš." Usmála jsem se. Pak už jsem slyšela pípnutí a startování motorky. Zabouchla jsem dveře.

S narůžovělími líčky jsem vrazila do obýváku. Většina se na mě otočila. Nahodila jsem úsměv. Dál už na mě koukala jen Mery. ,,Stalo se něco?" Optala se. ,,Ne, nic." Usedla jsem na své minulé místo.

Všichni se pomalu vytráceli a já se s nimi jak se patří rozloučila. Jen John s Mery se rozhodli přespat, nic jsem nenamítala, byla jsem ráda. Mery se Johnem si šli dát sprchu a já zametala. Potřebuji odpočinek a byla jsem hrozně líná, takže ne sobě mám pořád šaty.

Opřela jsem se o násadu koštěte, a pozorovala okolí. Najednou, se předemnou objevil Sherlock, který domyl nádobí. (Musela jsem ho donutit). ,,Tradice" Podíval se nahoru. Podívala jsem se stejným směrem, a spatřila jmelí.

Zadívali jsme se navzájem do očí a přibližovali se k sobě. Chybělo pár centimetrů, které nakonec překonal Sherlock. Byla to jen lehká pusa, jen krátké otření rtů. Jenže on chtěl víc.

Dával mi jeden polibek za druhým. ,,Sherlocku." Vydala jsem ze rtů. Byla jsem hodně zmatená, a on očividně taky. ,,Veselé vánoce." ,,Veselé vánoce Brook." Objala jsem ho a začala se pohupovat do rytmu hudby ozývající se z obýváku. Nakonec se přidal. Své ruce dal na mé křivky. Nemohu říct, že jsem něco necítila. Takové... zvláštní... hezky zvláštní.

,,Ale ale." Vykoukla odněkud Mery, ale my jí nevnímali, my vnímali jen hudbu. ,,No tak tedy dobrou noc." Usmála se. "Hbhnhc" Zamumlala jsem ospale do Sherlockovi hrudi. ,,Dobrou noc." Popřál Sherlock. Chvíli jsem cítila, jako by nás někdo točil, ale to jsem taky nevnímala.

Poodstoupila jsem od něj. ,,Podle úhlu tam to jmelí dala paní H." ,,Podle všeho..." Zasmáli jsme se. ,,Jdu spát." Oznámila jsem. Chytla jsem jeho ruku, a při odchodu ji pomalu rozpojovala.

Hned jak jsem zalehla, jsem usla .
¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤

Jou jou lidi tak dnes 1195 slov. Ne nejsem opožděná, vim že vánoce už byli. Vzala jsem to tak hopem skokem...
co na to říkáte?  Líbí?
Čekali jste, že ji dá Sherlock "pusu"? Názor?
Vote+Koment potěší! !¡!Omluva za gramatické chyby!¡!
~ Sisi¤