Sherlock V Sukni

Šestá

Rozloučila jsem se s Gregem a odešla do pokoje. Vytáhla jsem ze stolního šuplíku sešit. Nenadepsala jsem ho, jen jsem napsala :
1.případ-dvojčata
A zavřela ho.

Nudila jsem se a to mooooc... A tak jsem si zašla pro violu, jenže jsem jí jaksi... nemohla najít. ,,Sherlocku?" Ani jsem nemusela čekat dlouho na odpověď ,,pod postelí." Ozvala se jednoduchá odpověď. ,,Děkuji" sklonila jsem se k posteli.

I s pouzdrem na violu jsem se vydala za Sherlockem a Johnem do obýváku. ,,zahrajem si?" ,,jako spolu?" divil se Sherlock. ,,ano, my dva teda jestli to Johnovi nebude vadit." John zavrtěl hlavou a Sherlock se vydal pro svoje housle se smyčcem. Vytáhla a naladila jsem violu, mezi tím Sherlock přišel a taky ladil. Stouply jsme si k notám. Kývla jsem na něj jako na otázku ,začneme?' Kývl hlavou na souhlas. Začali jsme hrát.

*nesledujte ty dva, stejně vypadají jinak*

Celou dobu jsem cítila pohled Johna.
Dohráli jsme a nastejno se na sebe otočili. Koukala jsem mu do očí. ,,jaká je pravá barva tvích očí?" Sáhla jsem si do očí bez odvrácení pohledu od něj. První pravé oko a pak levé. Koukla jsem do země.

Sherlock :

Koukala do země a tak jsem jí jemně chytlil pod bradou a zvedl tak, aby jsem se jí do očí mohl kouknout jak já, tak i ona.

,,heterochromie" vydechl jsem úžasem. ,,cože to?" Optal se John. Já i Brook jsme se na něj otočili s nic neříkajícím, prázdným pohledem. Brook, stejně tak jako já jsme byli otočení proti světlu, takže John neměl šanci vidět její oči. ,,heterochromie je vzácné onemocnění očí, které má za následky jedno oko jiné než to druhé, nebo druhý případ, má oči stejné, jen to jedno má napůl jinou barvu, nebo třetí, mix barev, které se jen tak nevidí." Dokončila svou přednášku,,Brook má první případ." Řekl jsem a položil své housle na stůl. Můj pohyb Brook zopakovala.

Brook :

Šla jsem pomalým krokem k Johnovi a viděla jak se mu otevírá pusa. ,,zelené a hnědé." Řekl a zakoukal se mi do očí.

Dopíjela jsem kafe a přitom na mě John koukal. ,,có?!" Už mi došli nervy. ,,sice tohle onemocnění mají jen 2% lidské populace, ale to nezamená, Johne, že na mě budeš koukat jak na MUTANTA!" Vydechla jsem a přebitečný vzduch i se zbytkem nervů a zase se usmála jakoby nic. ,,omlouvám se" řekla jsem a odkráčela zase k oknu. Nasadila jsem si zase čočky, ale tentokrát jen na hnědé oko.

Sledovala jsem dění venku, když ke mě někdo došel ze zadu a dal mi ruku přez ramena. Poznala jsem, že je to Sherlock. ,,Jdem na oběd?" Zeptala jsem se. Kývl na souhlas ,,Jdeš taky Johne?" Zeptala jsem se i Johna, aby si nemyslel, že jsem uražená. ,,jďete sami, už jsem jedl." ,,ok"

Mám nakráčeno do svého pokoje, abych se převlékla. Vzala jsem si na sebe růžovou mikinu s menším nápisem
SORRY I'M A CITY PERSON
K tomu užší džínovou sukni s knoflíčky v jedné lajně. Vínový klobouk udělá své kouzlo, a přez vše přehodím dlouhý černý kabát, který nechám rozepnutý. Vlasy nechávám rozpuštěné.

Přece nějak musím využít sluného dne v Londýně.
Sherlock už na mě čeká dole se zapnutým kabátem a nasazenýma botama. Jako boty si beru vínové tenisky. Postavím se a kouknu Sherlockovi do očí. ,,sundej si ji." Jak řekl tak udělám, sundám si čočku a svět je najednou barevnějším. ,,lepší?" ,,lepší." Odpovím jednoduše. ,,sluší ti to" řekl a usmál se na mě. ,,děkuji" úsměv jsem mu opětovala. ,,Johne čekej nás doma za 3 hodiny." Řekl Sherlock trochu hlasitěji aby ho John slyšel. Při posledním slově se natáhl po klice a otevřel dveře. Pobídl mě, abych šla.
Zabouchl za námi. ,,kam půjdem ?" Zeptala jsem se. ,,do mé oblíbené restaurace." neodpovídala jsem a šla vedle něho. ,,je to kousek" dodal a nabídl mi rámě. Přijala jsem ho. ,,to řešíte případy jen od Lestrada?" ,,mám klienty, kteří chodí s vlastními problémy nebo případy." ,,A jak je stíháš?" ,,některé odmítnu" ,,takže většinu" na zlomek vteřiny pozvedl pravý koutek do úsměvu.

Měl pravdu je to kousek. Podržel mi dveře, abych mohla projít a zasedla jsem ke stolu.

jou jou žiju! Tak co říkáte na novou kapitolku ? A na gentlemana Sherlocka? Budu ráda za Vote a Komenty. 703 slov.
~ Sisi¤