Defame Me » Chris Motionless

3. Ash - Inside Reality's Maze

Hudba: Nightwish - The Escapist

(3,930 slov)

3. Ash - Inside Reality's Maze
Část druhá » Hříchy minulosti

Probudila jsem se ze snu s vytřeštěnýma očima a rychle bijícím srdcem. Své tělo jsem podpírala na loktech a snažila se uklidnit. Tohle se mi ještě nestalo. Nikdy se mi nic takového nezdálo...

Rozhlédla jsem se kolem sebe, abych zjistila kde je Barney a abych mohla najít telefon, který tu někde zvoní, a který mě nejspíš probudil z té noční můry. Nesnášela jsem zlé sny. Vždycky mi to prozradilo, že se stane něco, s čím nepočítám, nebo o tom ani nevím.

Trhla jsem hlavou na pravo a usmála se, když jsem na něm našla svůj telefon. Natáhla jsem k němu ruku a zamračila se, když jsem zjistila, že mi volá neznámé číslo.

Tlukot srdce se mi zvýšil, ale okamžitě jsem si vynadala. Přeci nebudu paranoidní. Byl to jen hloupý sen.

Rozřesenými prsty jsem přijala hovor a telefon si přiložila k uchu. „Haló?"

Po hovoru, který mě probudil z té děsivé noční můry, jsem byla ještě více rozklepaná, než předtím. A to to vlastně ani nic nebylo. I když jsem i já po té noční můře očekávala kdejaký děsivý telefonát, tak to bylo spíše obráceně.

Žena, která se mi představila jako Ryan Ashley Malarkey, mi volala kvůli pohovoru na volné místo. Popravdě jsem nejdříve musela pořádně zapátrat v paměti, abych si nakonec uvědomila a objasnila, o co jde.

Nakonec jsme se společně domluvily na zítra na jednu hodinu odpolední. A já teď zbrkle pobíhám po celém domě ve snaze najít něco vhodného na sebe a vše stihnout tak, abych do její kanceláře vešla přesně v jednu hodinu. Pozdní příchod by mi v tomhle moc nepomohl, spíše by mi uškodil.

V ručníku kolem těla jsem vběhla do ložnice a jen díky čelu postele jsem si nesedla na zadek. Samou úlevou jsem vydechla a otočila se ke skříni z tmavého dřeva, abych si z ní vybrala něco vhodného na sebe.

Klekla jsem si na kolena a rukou vytáhla první kus svého šatníku. Večerní šaty se sukní nad kolena v černé barvě, které jsem ale okamžitě zastrčila zpátky. Jdu na pracovní pohovor, ne na kdejakou párty.

Vrátila jsem šaty zpět do skříně a prsty přejela po dalších kusech oblečení, které jsem pro dnešek vyřadila. Byly to hlavně šaty, jak s dlouhou, tak s krátkou sukní a taky několik vrchních dílů s až moc vyzívavým výstřihem.

V hlavě se mi objevil obrázek šatů. Přesně těch, které jsem ve skříni našla první den. Musejí tu být už dlouho, pomyslela jsem si s pohledem na černou látku a uvnitř mě se hnulo něco zvláštního. Jako by se daly dva dílky skládačky dohromady.

Ten deník ve druhém šuplíku v pracovně, popsané papíry na stole, tyhle černé šaty a svazek v obývacím pokoji.

Najednou mi to všechno něco říkalo. Jako by mi tím to všechno dávalo jakési zvláštní znamení, jehož význam zjistím, až přijdu všemu na kloub.

Mé oči znovu spočinuly na šatech v mých rukou a v mysli se mi mihla představa, jak je mám na sobě.

‚Možná někdy', pomyslela jsem si nejistě a šaty vrátila na své místo.

Byla jsem ze všeho tak zmatená, že jsem už ani nepřemýšlela nad tím, co vytahuji ze skříně. Jednoduše jsem sebrala pár kousků do náruče a bosky s nimi přešla po chodbě do koupelny. V dálce jsem slyšela, jak mě doprovází klapot psích tlapek.