Defame Me » Chris Motionless

8. Chris - What I've Been Through

Hudba: Of Mice & Men - Ben Threw

(2,153 slov)

8. Chris - What I've Been Through
Část druhá » Hříchy minulosti

Před pěti lety

Nedokážu si to vysvětlit. Z nějakého důvodu cítím povinnost jít za ní - za Mariou - do domu a poděkovat jí. Ale nechtěl jsem vypadat jako nějaký stalker. Já ji přeci nesleduji. Nedívám se za ní oknem, nešpehuju jí skrz záclony, nevkrádám se k ní do domu...

Dlaně mě svrbí, jak jsem jen za kousek zachytil myšlenku, že bych jí znovu mohl navštívit. Byla jako droga. Jako má soukromá dávka. Byl jsem na ni závislý a ona to moc dobře věděla. Viděla mi to v očích. Viděla mi ve tváři tu posedlost, když jsem ji jen zahlédl.

Těžko říct, jestli cítí to, co já. Je to nepravděpodobné, ale mě se líbí představa, že i ona se na mě dívá jako ”na kus masa“.

Jsme si souzeni.

Naše duše si jsou předurčené.

Kousnu se do rtu tak silně, až mi z něj vytryskne krev. Teplá lepkavá tekutina mi zaplní ústa kovovou pachutí a dál mi kape na jazyk - dovnitř do úst - a pramínek krve mi stéká po bradě. Rychle ho setřu hřbetem ruky a vydám se nahoru do patra, do koupelny.

Celou dobu, co jsem šel po schodech, jsem cítil pachuť krve v ústech. Tu kovovou chuť, která mi obrací žaludek. A celou cestu, která netrvala ani čtvrt hodiny, jsem si myslel, že umřu na místě, pokud krev okamžitě nevyplivnu.

Vyběhl jsem posledních pár schodů nahoru. Rozrazil jsem dveře ložnice, která byla ve stavu hotového šílenství, a vtrhl do koupelny, kde jsem se rukama opřel o okraj umyvadla. Ruce se mi třásly, když jsem z úst plival krev přímo pod proud ledové vody, která tekla z kohoutku.

Místností byl slyšet hukot vody narážející o mramor, ale to nebyl jediný zvuk, který toho dne bylo možné slyšet v domě sedmačtyřicet. K slyšení tam byl dávivý zvuk. Kdekomu by trhal uši a skoro automaticky by vašemu mozku oznámil, že je vám nevolno. No komu by nebylo, kdyby někdo jen o kus dál zvracel přímo do umyvadla, že?

Je to nechutný, ale jednou to dojde na všechny. Jednou na všechny dolehne stres a tíha života.

Třesoucíma se rukama se odtahuji od umyvadla a pokouším se nepodívat se do zrcadla. Tisknu víčka k sobě, dávám si před oči ruku, jen abych neviděl svůj bledý obličej v zrcadle. Ale nepovede se mi to. Stejně to vidím. Přes špičky prstů, skrz dlaň, jako by byla průhledná.

Ve spáncích mi pulzuje ostrá bodavá bolest.

Slyším uvnitř své hlavy hlasy. Šeptají blízko mého ucha. Snad cítím na tváři i 'jejich' horký dech. Lepí se mi na kůži. Vdechuji ho a zvedá se mi z něj žaludek.

Nadechnu se vzduchu v koupelně, ale jako bych nebyl u sebe doma, kde je vzduch ničím nenasáklý. Sevře se mi žaludek a zamotá se mi hlava.

Už to nevydržím. Je mi slabo. Žaludek mi pomalu vypovídá službu.

Vystřelím s rukou zaťatou v pěst dopředu a už jen slyším, jak kousky skla dopadají do umyvadla. Vím, co se stalo. Vím, co jsem způsobil nejen zrcadlu, ale i sobě.