Defame Me » Chris Motionless

10. Chris - Death Surrounds

Hudba: Skillet - Not Gonna Die

(2,655 slov)

10. Chris - Death Surrounds
Část třetí » Pozor na to, co si přeješ

Podíval jsem se ven jedním z těch vysokých oken, které tu nahoře v hale byly, do tmy, která venku kralovala temnotou a dlouze vydechl vzduch, který jsem zadržoval v plicích. V ruce, která se mi nepatrně třásla, jsem držel skleničku s nějakým punčem, jehož hladina se vlnila jako oceán v bouři a mě se při tom vybavovalo tolik vzpomínek. Měl jsem dobrou náladu - aspoň jsem to tedy tak někde hluboko v sobě cítil - a nijak jsem se to nepokoušel skrývat, můj úsměv na tváři mluvil za vše. Ani jsem si nebyl jistý, proč se tak křením. Možná proto, že se mi to konečně podařilo a mám ji celou v hrsti.

Teď už mi neutečeš! Pomyslel jsem si a svůj úsměv ještě více protáhl.

V hlavě se mi míhaly scénáře, které bych mohl použít v nejrůznějších případech, kdy bych zpanikařil a nevěděl, co dál. Všechno jsem to měl před očima, všechno jsem to jasně viděl před sebou a nemohl se dočkat, až se jí zbavím, až uběhnou ty zbývající dvě minuty z celkových deseti, které jsme jí dali na probuzení, a už mi nic nebude stát v cestě. Možná že si tím tak otevřu novou cestu, která povede k míru a už nikdy nebudu muset pocítit nenávist, která mi teď proudí žilami a ovládá mou mysl. Jako bych na svět koukal cizíma očima. Očima někoho, kdo zažil bolest takovou, jakou si nikdo nedokáže ani představit. A je zřetelná i teď, když koukám ven tím vysokým oknem, jako bych ji právě teď zažíval znovu.

Vždyť já vlastně ani nevím, proč tohle všechno dělám. Opravdu jsem tohle všechno udělal jen kvůli nějakému snu, který se mi nedávno zdál, a okamžitě si usmyslel, že se to muselo skutečně stát, a že ta žena musela být Ashley? Musí tomu být skutečně tak, jak se mi to jevilo ve snu? Musí být ten sen skutečný za jakoukoliv cenu, nebo si to jen namlouvám a chci v to uvěřit? Co když tomu tak není?

Kousl jsem se do spodního rtu a otočil jsem se k místu, na kterém před chvílí stál Spencer. Ale nebyl tam.

Prudce jsem otočil hlavou na jednu i druhou stranu, ale bez efektu. Nikde nebyl, ani v rohu, kde před tím stál, ani u stolu s občerstvením, dokonce ani u baru jsem ho nenašel. Jednoduše se vypařil, prostě zmizel. Už jsem si začal v hlavě představovat všechny možné scénáře toho, kde by asi tak mohl teď být, s kým by tam mohl býz a co by teď mohl dělat. Připadal jsem si jako idiot. Mám starost o kamaráda, i když by mi to, kde je, mohlo být úplně ukradený. Ještě pár vteřin a začnu panikařit jako deseti letý kluk, který se ztratil v zábavním parku.

Asi jsem se už dočista zbláznil! Určitě... Tohle všechno, odchod Marie, příchod Ashley a divné sny, které mě děsí každou noc, musí nejspíš znamenat, že se nemýlím a opravdu jsem se zbláznil. Mělo mi to být jasné už od samého začátku, ale jako vždy jsem si to i tentokrát uvědomil až ke konci. Možná jsem si ten sen jen špatně vyložil. Třeba to znamená něco jiného, něco, co se stalo už hodně dávno a můj mozek mi to chce všechno vrátit. Všechna má špatná rozhodnutí. Uznávám, že jsem toho hodně zvoral a nejraději bych to všechno do puntíku napravil, ale čas se nedá vrátit zpět, ten může jen plynout vpřed a já se mohu utápět v žalu a utrpení.

Otevřu dokořán oči, oklepu se z tíhy viny, která mě tížila na ramenech, a podívám se na kyvadlové hodiny v rohu sálu. Už uběhlo dvacet minut od doby, co jsem ji spolu se Spencerem zavřeli do sklepení. Možná se už probrala a vyděšeně se rozhlíží s nadějí v očích, že zjistí kde je. Ale už to nemůžu vzít zpět a opravdu toho lutuji, jak jsem zmínil před chvílí. Nemůžu utéct z bitevního pole a nechat všechny na holičkách, nemůžu to nechat na něm, na Spencerovi, protože vím, že on by to nezvládl. A tak to znovu zbude na mně. Vlastně ani nic jiného čekat nemůžu, je to moje vina, že jsem se nechal tak unést a věřil tomu, i když mi mělo být jasné, že je to naprostá blbost.