Válka S Vadimem

4. Válka?

"No teda Katie..." měřila si mně Tash pohledem. "Vypadáš jako hodně dobrá štětka."
"Díky. To je účel."
"Vadim? To jako chceš..." nedokončila větu Tash.
"Co já?" zeptal se Vadim.
"Ale nic." mrkla jsem na něj a ohla se, abych si rozvázala boty.
"No nic, já už teda musím jít." vypařila se Tash.
"Takže se se mnou chceš vyspat. Ale budu tak hodnej, že ti to dovolím." řekl a opřel se oběma rukama o skříňky, o které jsem se opírala, takže mi udělal zátaras, abych neodešla.
"Myslím, že až moc myslíš tímhle." řekla jsem a stiskla jeho koule.
Naklonil hlavu k mému uchu a pošeptal: "Víš, že se mi hodně líbíš? Co si to někdy rozdat?"
Nejdřív jsem se naklonila k jeho rtům, ale pak jsem uhla k jeho uchu a taky mu do něj pošeptala: "Ani náhodou. Víš, kdybys nepřemejšlel jen tímhle," tentokrát jsem mu koule zmáčkla víc. "Tak by sis zjistil, že jsem zadaná a že jsem nikdy nebyla na trojku." mrkla jsem na něj, vzala si batoh a prostě odešla. Ještě koutkem oka jsem viděla, jak se Vadim jednou rukou opřel o skříňky a druhou rukou si prohrábl vlasy a zhluboka dýchal. Musela jsem se smát tak, až to slyšel. Poslední co jsem slyšela, bylo: "Počkej, já tě dostanu! A potom z tebe vyšukám duši!"
Tímhle jsem zřejmě vyvolala válku. Ale bude se hrát podle mých pravidel.