Válka S Vadimem

19. Návštěva Martina A Rose Malích

"Tak pa!" rozloučila jsem se s klukama a zavřela za nimi dveře. Tak, to bychom měli... Zhluboka jsem si oddychla a z vlasů na té svojí velké hlavě udělala drdol a chtěla jít už do sprchy, když v tu chvíli se znovu ozval zvonek. "Co jste zap..." nedokončila jsem svoji otázku, protože před dveřmi nestáli kluci, ale můj obří idol Ati. Rozklepala se mi kolena a já nebyla schopna jediné věty.
"O. Můj. Bože! Ježíši Kriste! Fakt Ati stojí před mými dveřmi! Promiň, že se tak chovám, ale můžu tě obejmout?" nadšeně jsem vřískala.
"Jo, proč ne?" zasmál se a vřele mě objal. Když se už přese mě dostal do kuchyně, Vadim ho pozdravil stejnými gesty rukou, jako kluky před chvílí. S uklidněným výrazem jsem mu nabídla něco k pití a posléze mu připravila ovocný čaj... Ovšem proč ho chtěl dvakrát, nechápu.

"No a jak se mají tvoje holky?" zeptal se Vadim Atiho.
"Jo, všechno v pohodě, akorát se moc nevyspím, no... Sofinka pořád brečí a nemůžu ani pomoct Rose, protože chce malá jenom ji a já ji ne a ne utěšit. Jedině flaškou s mlékem, ale to ji nemůžu dávat pořád, jinak bychom z ní měli pěknou cvaldu," zasmál se.
"No a přijdou? Rád bych je viděl. Přeci jen jsem malou viděl jen jednou a to byla ještě čerstvě šmoulí," usmál se.
"Jojo, za chvilku by měly přijít, akorát jí budu muset pomoct s kočárem, protože jak jsem zjistil, tak vám nefunguje zase výtah. Ještě, že bydlíte ve třetím patře," zasmál se. Vůbec jsem netušila, že má Ati holku, natož už dcerku. Málem jsem při té novince omdlela.
"Ati, jen bych se ti chtěla omluvit, za to moje chování. Víš, sleduji tě už dlouho, už vlastně od základky a jsi můj osobně nejlepší člověk, co na YouTube nahrává," omluvila jsem se s pocitem nejistoty.
"Prosímtě v pohodě, Vadim mi už říkal o tvé náklonnosti ke mně, takže jsem byl psychicky připravený. Upřímně jsem to čekal horší, byla jsi úplně v pohodě... Kéž by se takhle chovaly všechny mé fanynky..." usmál se a mě spadl balvan ze srdce. No, slyšeli jste tu ránu?

Po chvilce se ozvalo Martinovo vyzvánění telefonu. Martin hovor típl a zvedl se ke dveřím. Šla jsem tedy s ním, aby se mu dveře nezavřely. Po chvilce se objevil s nádherným kočárkem v rukách a poté jsem se seznámila s Rose. Je to fakt kus. Akorát mě trošku mrzí, že Ati je zadaný... Přeci jen, žádná fanynka nechce, aby její idol byl zadaný... Ale jinak je Rose úžasná ženská a hlavně úžasná máma. Zvládá všechno a všichni tři tvoří dokonalou rodinku. Avšak doufám jen, že jednou budu s Vadimem taky takhle šťastná. Přeci jen to mám předurčené už od narození, ne?

"Prosímtě, Kačí, nemáš nějaký hadr? Nechci vám zašpinit s kolečkama podlahu, přeci jen je venku po dešti a je bahno," poprosila mě Rose.
"To je v pohodě, já to udělám. Ty vem malou a jdi ji klidně nakrmit, či svléct nebo co bude potřeba," nabídla jsem jí.
"Ty čteš myšlenky? Zrovna jsem se na to chtěla zeptat," zasmála se.
"No, tak ji můžeš svléct třeba u nás v ložnici, tam budeš mít prostor a klid," usmála jsem se.
"Děkuju mockrát," poděkovala a pak vzala tu malou nádhernou princeznu do naší ložnice. Po cestě se jen krátce pozdravila s Vadimem a já šla do koupelny pro hadřík s vodou, abych Rose umyla kočárek. Po chvilce jsem kočárek postavila kousek od dveří do ložnice, aby ho Rose měla po ruce. Šla jsem do kuchyně, abych kluky zvedla. "Kluci, nechcete se přestěhovat do obýváku? Rose tam bude asi uspávat malou, přeci jen je před obědem, aby k malý mohla Rose hned vyběhnout, kdyby něco..." zeptala jsem se.
"Jojo, hned, " řekli kluci a začali přenášet hrníčky. Já jsem pomalu otevřela dveře do ložnice, abych se zeptala, jestli Rose něco nepotřebuje. Bohužel jsem otevřela v nepravý okamžik, když Rose kojila.
"Omlouvám se, jestli ruším, jen jsem se chtěla zeptat, jestli něco nepotřebuješ... nebo malá," usmála jsem se.
"Nene, děkuju, v pořádku. Akorát, jestli bys mi neudělala chladnější neslazený ovocný čaj, abych ho dala malý, kdyby se náhodou vzbudila," poprosila.
"No, Ati chtěl dva čaje, já jsem je zatím nesladila, takže ten už možná bude chladnější, tak jestli ti nevadí, že ti udělám nový a ten chladnější dám malé,"
"Nene, super nápad, děkuju. Jen jestli bys mohla z kočárku z tašky po straně vyndat flašku, vypláchnout ji a nalít tam ten čerstvý čaj... Malá se pak často budí, když je čaj studený..." usmála se.
Jen jsem pokynula a přešla k malé, abych ji pohladila po hlavičce. Je fakt kouzelná.
"Můžu?" zeptala jsem se raději, jestli ji mohu pohladit.
"Jistě, stejně spí a já potřebuji, aby se ještě trochu napila..."
"Je kouzelná, když takhle spinká..." rozplývala jsem se.
"Jo, ale to je jen teď... Když se k ní v noci vstává, tak je to občas na odstřel," zasmála se.
Najednou mě zaujaly Rosiny strie na prsou. Vím, že je neslušné takhle koukat jiné ženě na prsa, ale měla strie opravdu moc velké a hluboké.
"Páni, ty strie musí dost bolet..." řekla jsem.
"Jo, to jo... Ale neboj, taky tě to jednou čeká... Bohužel já už na to vyzkoušela fakt vše a nechápu ty ženy, co říkaly, že jim stačilo obyčejné tělové mléko... Protože mě nefunguje vůbec nic a to je mažu kolikrát i pětkrát denně... Už fakt nevím, co si mám počít. Jsem z toho protivná, až se kolikrát s Martinem pohádáme, protože jsem z malé kolikrát hodně vyřízená a Martin si myslí, že mateřská dovolená je opravdu dovolená... Jednou není vařeno když přijde z natáčení a už je zle. Hold jsem si ho takhle naučila a to mám za to," posmutněla.
"Možná mám odpověď na tvoje problémy," rozzářila jsem se, "zkusila jsi už Bioil? Používám ho sama a dost mi pomohl. Nejen od bolesti, ale časem i vybledly strie."
"Opravdu? O tom jsem ještě neslyšela. A mají ho i v lékárně?"
"Jasně, seženeš ho i v DMku. Je sice dražší a je dost mastný, ale stačí ho fakt málo. Sice nevím, jestli ho můžeš mazat i kde malá saje, ale na ty strie nad bradavkami opravdu zabere."
"Tak super, děkuju. Určitě vyzkouším. Akorát mi budeš muset pak na lísteček napsat název, protože si to nebudu pamatovat," zasmála se.
"Tak já jdu udělat ten čaj," řekla jsem a ukázala na dveře.
"A prosímtě, přineseš mi sem i chůvičky? Jsou takové mini, ale svůj účel splní. Jsou v kabele uvnitř, vlevo na straně, děkuju,"
"Jasně," usmála jsem se a odešla z ložnice. Chůvičky jsem hned našla a čaj jsem měla přelitý raz dva. Pak jsem jednu chůvičku s čajem dala Rose a druhou jsem postavila do obýváku na konferenční stolek. Pak jsem ještě Rose přistavila kočárek do ložnice, aby mohla malou uspat a pak jsem konečně zasedla ke klukům na gauč.
"Páni, jsi dobrá... Ehm... Promiň, vlastně nevím tvoje jméno," omluvil se Ati.
"Jo, vlastně jo, já jsem Katka, ale jsem radši, když mi lidé říkají Katie a nebo Kačí," zahambeně jsem se usmála a napřáhla k Atimu ruku na potřes.
"Já jsem Martin... A budeme si tykat, ne?" nabídl.
"Jojo, jasně, jsem pro," rozzářila jsem se od ucha k uchu... Přeci jen kdo si tyká s velkým Atim? Jen málokdo a zrovna já!

Po chvilce se Rose vrátila k nám do obýváku a utahaně se svalila na gauč.
"Co je, zlatí? Nechtěla usnout?" zeptal se starostlivě Martin.
"Ne, usnula na tvrdku, ale jakmile jsem ji chtěla přendat do kočáru, tak když jsem ji odpojila od zásob, tak začala natahovat... Tak jsem jí dala hned čaj... No jo, ale čaj není mlíko, že jo... Takže zas měla oči jak tenisáky a musela jsem houpat, dokud neodpadla. Naštěstí neplakala, takže aspoň něco..." zasmála se.
"A můžu se pak na ni podívat?" zeptal se zvědavě Vadim.
"Jojo, ale aspoň tu hodinku tam nechoď, už takhle byla protivná. Potřebuju aby se vyspala a taky potřebuju hlavně chvilku klidu..." spráskla ruce, jako by se modlila k Bohu. Trošku jsem se zasmála, jenže Rose mě hned vyvedla ze smíchu.
"No jen se nesměj, jak koukám, tak tě to za chvilku taky s Vadimem potká. Na to mám čuch," řekla a dotkla se špičkou ukazováčku nosu, aby dala jejím slovům důraz.
"Jo, tak to snad ještě ne. A i tak... Beru antikoncepci, takže by se to stát nemělo," zkřížila jsem prsty na znamení víry.
"No, jen aby ses nedivila," pokrčila rameny a napila se svého už skoro ledového čaje.

Po chvilce povídání si se kluci domluvili na klipu. Jsem zvědavá, kdo přijde na návštěvu dál...

"Mama...!" rozbrečela se Sofinka a já rychle vyběhla, protože jsem byla zrovna na kraji.
"Ahoj, princezno! Kdopak se nám tady vyspinkal? Neplakej, už je dobře...! Uklidňovala jsem ji a vzala ji do náručí... Stačily dvě pohoupání a malá byla v klidu... Dala jsem jí čajík a otevřela pomalu dveře do obýváku.
"Ahoj, kdopak je vzhůru?" zeptal se Martin a vzal si malou on. Byl to na ně nádherný pohled. Taky bych to chtěla mít doma... Ale ne ještě teď, samozřejmě.

Asi tak po dvou a půl hodinách Rose s Martinem a Sofinkou odešli a já si ještě před jejich odchodem vzala na oba kontakt, jen tak pro jistotu.

"Kdy přijdou další?" zeptala jsem se Vadima.
"Až v šest," řekl a přitáhl si mě na klín.
Dneska toho už bylo dost. A tohle mě čeká celý týden. S povzdechem jsem se zase zvedla a šla smýt hrnky.
"Objednáme pizzu?" zeptala jsem se, "Dneska se mi opravdu nechce nic vařit. Stejnak není moc času a kdybych vařila, tak pak musím toho uvařit plný kotel, abych nabídla i dalším návštěvám," přejela jsem si bezradně dlaněmi přes obličej.
"Jojo, jasně, není problém. Zase půl na půl?"
"Mmm, dnes ne. Dnes chci Hawaii,"
"Hawaii? Však jsi ji nikdy neměla, co tě znám... A to tě znám dva roky," zasmál se.
"No však právě," mrkla jsem na něj, "aspoň zkusím jiný orient, než pořád špenát s kuřecím... Už jsem toho špenátu přejedená, že se mi z toho začíná pomalu ale jistě navalovat," pokrčila jsem pravý horní ret jako smajlík s lomítkem.

Když jsem si utřela ruce do utěrky, zapípal mi telefon. Když jsem si přečetla od koho je, jen jsem pokrčila obočí. V esemesce stálo:

"Ahoj, zlatíčko! Co kdybychom večer daly u nás kávu? Musím se na hodně věcí zeptat a něco otestovat, jestli jsem měla pravdu. Co třeba v 6? Martin prý jede zase k vám, že bude nějaká hromadná schůze, či co... Tak co říkáš?
Pac a pusu, Rose."

Tak, další kapitola, tentokrát mnohem delší, snad vám to nevadí. Jak jste si mohli v posledních řádcích všimnout, posunula jsem čas o rok a něco napřed, aby to do příběhu tak nějak zapadlo. Tak si užívejte pokračování příběhu a hezký víkend. 😊😘
Vaše Rampie. ❤️