Válka S Vadimem

6. Malování

Pohled Vadima;
Když se ke mně Katie otočila zády, neměl jsem na to nervy a odešel jsem. Vždyť já jsem to neudělal, tak proč mi nevěří? Já nemam takový ego a ona to ví. Pořád přecházím po chodbě a je mi jedno, že mě upozornil i sám ředitel, že výuka už začala. Nemůžu jí vidět takhle zdrcenou. Když jsem tak asi po dvacáté šel zpět dlouhou hlavní chodbou, něco mě napadlo. Vzal jsem mobil a zavolal Tash.
"Prosím?"
"A-ahoj Tash. Tady je Vadim."
"Promiň, nebudu jí do ničeho nutit ani ji přemlouvat."
"Ne, počkej! "
Povzdechla si. "Tak co po mně chceš?"
"Jenom Katiinu oblíbenou barvu."
"Rosegold" řekla pohotově.
"Tak, to je všechno."
"Aha, tak teda ahoj."
"Ahoj." rozloučil jsem se a típl hovor.
Nečekal jsem, že to bude tak lehké. Potom jsem vytočil Vidraila.
"Čus Vadime, potřebuješ něco?" zeptal se.
"Ahoj. Byl jsi to ty, co jsi říkal, že máš známýho, co dělá barvy a že kdybych chtěl, tak by mi dal ňákou tu slevičku?" usmál jsem se do telefonu nad tím geniálním nápadem.
"Jojo. Že by ses vzdal svý cihlový zdi?"
"Ježiši ne, co tě nemá. Ta tam bude dokud budu žít!" bráním si svýho miláčka.
"Tak co teda chceš od Filipa?"
"Potřebuju vymalovat jednu skříňku tady ve škole, ale je to speciální barva. Takže se ptam, jestli by zvládl namíchat barvu rosegoldu."
"Prosímtě, to je maličkost. Do pěti minut ti zavolá a domluvíte se, okey?"
"Díky, jsi moc hodnej."
"Ale moc se do ní nezabouchni."
"Nevím o čem to mluvíš." snažím se zapírat.
"Ale Vadime. Tohle by jsi nedělal pro holku, kterou máš jen na hraní. Poznám ty myšlenky podlézání, aby ses jí zalíbil. Jo, mimochodem. Je to kočka. Ale dávej si na ní pozor. Má plán a nebojí se vystrčit drápky."
"Jak o tom víš?"
"Kámo, je toho plnej net." začne se smát.
"Tak to je super." povzdechnu si.
"Vadim se nám zamilovaaaaal!" začne dělat jak malej kluk.
"Hele, dělej ať mi zavolá, jasný?!"
"Fajn, fajn, fajn." řekne a já típnu hovor.
Jen jsem dal oči v sloup a zasmál se nad Vidrailovou demencí. (*autorka nechce nic naznačovat! 😂*)
Asi tři minuty po hovoru s Vidrailem jsem se s Filipem dohodl, že mi to udělá grátis, když mu udělám reklamu ve videu. Tak, proč ne. Potom jsem šel za zástupkyní a domluvil se s ní, že mi tu tři hodiny před otevřením školy otevře školu, abysme to mohli přemalovat. Doufám, že se to vydaří a ona zítra přijde.

--------------------
Ráno;
Tak jo. Jsem tu já, Vidrail, Filip a přišel i Stejk, aby nám dělal kameramana. Já ho nenajal, kdyby Vás to zajímalo. Zástupkyně měla necelých pět minut spoždění, ale omluvila se, že si zapomněla doma nějaké ty papíry a že když už tu bude dřív, tak se nechtěla vrátit, když bude mít přestávku, a tak se vrátila hned. Jelikož je šest ráno, mávl jsem nad tím rukou a byl rád, že nám na to vůbec kývla. "Nebudete doufám snímat mně, že ne mladíku?" ukázala na stativ s foťákem, který měl v ruce Stejk. "Nemusíte se bát. Foťák bude skoro furt na tadytý věci a jen málokdy se sundá." usmál se na ni.
"No dobře. Ale pokud mě mladíku budete snímat, pěkně za to zaplatíte!" řekla šibalsky s pozdvyženým ukazováčkem, až jsme se tomu všichni od srdce zasmáli. Pak nás paní zástupkyně pustila dovnitř a mně pohladila po tváři, že jsem hodný, že se tak starám o kamarádku. Jen jsem se na ni usmál a rukou pobídl Kubu, aby šel za mnou. Došly jsme ke skříňce a Kuba jen valil oči. Vidrail hvízdnul. Filip si šáhl na sprejovaná slova a neustále něco zkoumal. "Co se děje?" zeptal jsem se, když jsem viděl, že se mu na tom něco nezdá. Jen mým směrem natočil hlavu, ale furt jezdil po písmenech. Po chvilce spustil. "Ten kdo to sprejoval, to sprejoval poprvé. A podle úhlednýho písma bych typoval, že to bude buď nějaká holka, nebo buzna."
"Mackenzie." vypadlo ze mně.
"Myslíš tu holku, co tě balila?" zeptal se Vidrail.
"Jo, to je ona."
"Chlapci, měli byste si pospíšit." pobídla nás zástupkyně.
"Paní Nováková má pravdu. Měli byste začít." řekl Kuba.
Hned jsme se převlekly do věcí, co můžeme zničit a Filip namíchal barvu. Vypadala úžasně. Ani se nedivím, že se Katie líbí. Je hezká jako ona.
"Vadime, strhej prosímtě ty obaly z těch válečků." poprosil mě Filip. Vstal jsem tedy z bobku a šel rozbalit válečky. "Jaký to je, dělat poprvý rukama, Vadime?" zeptal se mě Jakub s foťákem v ruce. Klasika. Zasmál jsem se. "Hele, jaký to je? Je to úplně super." řekl jsem na vážno. Potom jsem se zahleděl do čočky foťáku. "Kluci, pokud chcete nějakou holku, tak jí musíte stát po boku a pomáhat jí, jinak si Vás nevybere. Holky co byste chtěli a které splňují to co chcete chtějí hodný kluky, ne zmrdy, co je vošukaj a pak už nezavolaj. Ježiš, já tam musim dát ty debilní pípáky." schovám si hlavu do dlaní a falešně brečím.

Tak, abysme se na to vrhli. Filip dal vrstvu válečkem a já měl za práci natřít malým štětečkem okraje, ale musel jsem si dát pozor, abych nepřejel na druhou skříňku. Sice jsme dali na okraje papírovou lepící pásku, ale já vim, že jsem takovej blb, že bych přejel do půlky vedlejší skříňky. Fakt si to nechci u Katie rozházet jen pro to, že jsem debil a neuhlídám si tah štětcem. Po tom, co dvacet minut schla barva, vytáhl Filip malinkou lahvičku asi tak s třemi mililitry čistě zlaté barvy a ten nejstenší štětec co tam měl. "Tohle dělám pro ni, ne pro tebe." řekl a namočil si štětec do barvy. Potom psal krasopisem její jméno. Katie. Na ozdobu jméno vlnkovitě podtrhl a konce hezky zaoblil. Byl jsem z toho celej paf. Tohle se jí fakt bude líbit. My jsme měli hotovo a mohli jsme jít domů. Já jsem se s klukama rozloučil a šel se domů osprchovat, převlíct a připravit věci do školy.