Válka S Vadimem

17. „Co ta ženská chce?!"

"Tak, začnu s tebou, Vadime. Ty víš, že jako mého nejmladšího syna jsem si tě vypiplala, dokonce jsem si myslela, že jsem tě i dobře vychovala. No, vypadá to, že jsem se zmýlila. Kdy jsi mi chtěl oznámit, že podle mého myšlení ses se svou snoubenkou rozešel a jsi teď s touhle... ehm... dívkou? Nemám nic proti, přeci jen jsi už plnoletý, dospělý muž a rozhoduješ za sebe ty sám. Ale zeptám se... proč ona?" ukončila svou urážlivou řeč Vadimova matka. Myslela jsem si, že bude aspoň o mojí osobě mluvit slušně, když sedím vedle ní. No, vypadá to, že jsem jí úplně ukradená. Proč by taky ne, když pro ni je i rodina, co bydlí v Beverly Hills, chudina. Podívala jsem se na Vadima, který se díval na mě a usmíval se. Nejspíš mu jeho matka nahrála do karet. Nebo tuhle otázku přesně čekal. Ano, čekal to.
"Proč zrovna Katie? Je to jednoduché, mami. Je to ta nejúžasnější holka na světě. Je milá, je vtipná, krásná, oslnivá, je ochotná pomáhat a hlavně... je sama sebou. Nenaparuje se před ostatníma klukama a je jí úplně jedno, co si o ni ostatní myslí. Je spokojená sama se sebou a nehledá sebemenší chybnost na sobě. Pokud nějakou má, tak si to uvědomuje, ale dokáže s tím žít a nemění to, protože prostě taková je... a proto ji tak miluju."
To byla ta nejkrásnější věc, co mi kdo řekl. Málem jsem se rozbrečela. Jenže Vadim pokračoval a odpovídal dál matce na její otázku.
"A proč jsem ti neřekl, že jsem se rozešel s Emmou? Protože bys šílela, mluvila o ní ošklivě a mnoho dalších ošklivých věcí, jen pro to, že jsme se rozešli. A to jsem právě nechtěl, protože ať už se stalo cokoli, tak chci myslet na to hezké, co jsem s Emmou prožil a ne na to, jak jsi šílela z našeho rozchodu. A pokud máš něco proti našemu vztahu s Katie, tak prosím, dveře víš, kde jsou."
Tak to jsem nečekala...
Pak se ale podívala na mě a já poznala, že to je špatně. Nikdy není dobré, když vás vyslýchá tchýně.
"Tak slečno, celé jméno, věk, povolání?"
Tak ta to vzala opravdu podle osnov...
"Kateřina Šťastná, dvacet let, student."
"Jste z Prahy?"
"Ano, madam."
"Dobře. Jak dlouho chodíte s mým synem?"
"Moc dlouho ne. Necelé tři měsíce."
"Byl to Váš nápad se nastěhovat k mému synovi?"
"Ne."
"Odpovídejte celou větou."
Dělá si ta ženská fakt ze mě srandu?!
"Ne madam, můj nápad to nebyl, Váš syn mě sám přestěhoval k sobě. Dozvěděla jsem se to pár hodin po tom, co jsem byla propuštěna z nemocnice."
"Kvůli čemu jste byla v nemocnici?"
"Kvůli úrazu hlavy."
"Ale Váš spis mluví o něčem jiném."
"Tys četla její spis?! Matko, sakra!" vykřikl Vadim. "Tak dost, musím tě požádat, abys opustila NÁŠ byt. HNED."
Vadimova matka ještě chvilku na mě koukala prázdným pohledem, potom si ale odkašlala, poděkovala mi za rozhovor, podala ruku, zvedla se, vzala si kabelku z pohovky a odebrala se do předsíně, kam ji Vadim doprovodil. Pak jsem jen slyšela cvaknutí dveří a já jsem si mohla konečně zhluboka oddychnout. Z té ženské šel opravdu strach. Nejen, že to je teď ředitelka veleúspěšné firmy, ale dokonce v mládí jako špionka vyslýchala své vězně!
Pro lepší pocit jsem tuhle myšlenku sklepala z hlavy a raději se soustředila na Vadima. Ten za mnou přišel jen s omluvným výrazem v obličeji. Jenže já jsem se nenechala jen tak být. Chápu, že za to nemůže, ale je to jeho matka? Je. Takže za to nese částečnou odpovědnost. Ještě k tomu, když jí dal klíče od svého bytu.
"Můžeš mi říct, co to mělo znamenat?!"
"Ano, omlouvám se. Jenže ani já nečekal, že sem vtrhne. I kluci se raději vytratili a jen mi napsali esemesku, že se sejdeme jindy, abych jim napsal, až budu mít čas."
"Co ta ženská chce?! Přebohatlou snachu co má tři jachty a dva domy v Bewerly Hills?!"
"Jen má přehnané nároky, protože Emma byla z bohaté rodiny. A díky Emmě má taky tak dobré místo ve firmě. Dokonce vyšťouchla Emina otce z postu ředitele, protože si umí najít dobré skulinky, kam se procpat. Taky proto jsme se s Emmou rozešli naštěstí v takovém víceméně dobrém, protože jsem to měl neustále na talíři. Tak jsme se s Emmou prostě rozhodli, že budeme přátelé a každý si půjde svou cestou."
"Aha, to mě mrzí."
"A proto chce, abych se buď dal s Emmou zpět dohromady, nebo si našel nějakou jinou holku, která by byla přinejmenším ještě bohatší než Emma a přinejlepším krásná, aby se s ní mohla vychlubovat. Ne, že ty bys nebyla krásná, lásko, ty jsi nádherná." řekl a přitáhl si mě k sobě do náruče, políbil krásným, jemným, lehkým polibkem, ve kterém byla cítit láska a já mu skoro vše prominula. Až na jednu věc.
"Jakto, že má klíče od bytu?"
"Emma jí je dala, protože se matka před Emmou tvářila strašně přátelsky a se vším jí pomáhala a dělala, jak Emmu strašně miluje, přitom možná jediné, co milovala byla firma jejího otce."
Tak to jsem fakt "nečekala". Možná ano, ale ne tak moc, aby to byla pravda... a ona je. Chudák Emma. Celý život její otec pracoval, budoval firmu, kterou mu pak vyfoukne Vadimova matka. Jak hnusný osud. Bohužel, taková Vadimova matka nejspíš je. Nebo není? Nebo nebývala? Nevím. Rozhodně to ani nechci zkoušet se dozvědět, protože budu vůbec ráda, když dnes usnu a pokud ano, tak si přeju u svého strážného andílka, abych neměla noční můry, ve kterých vystupuje tahle jedna velká můra, která je známá pod přezdívkou "MOJE TCHÝNĚ".