Válka S Vadimem

12. Sýrový okraj a nový kamarád Rady

Když jsme vystoupili z auta, Honza zamkl auto. Všichni jsme vešli do pizzérie. "Čau Dančo!" zakřičel Honza dozadu. "Čau kluci!" ozvalo se nazpět. Za chvilku přišla hezká menší brunetka. "Jako vždycky?" kývla na Tomáše. Až za chvilku si mě všimla. "Že by sis našel Honzo konečně holku?" zakřenila se. "Ne, tohle je jen kámoška, trošku jí hlídáme."
"Copak? Problémy?"
"Ne, jen jí zaměstnáváme, než přijede ten její."
"Aaaaha." zasmála se. "A dáte si něco Vy, slečno?" zeptala se mě.
"Ne, díky, já tady ochutnám od kluků. Hlavně mě zajímá ten slavný sýrový okraj, který si kluci tak chválí." usmála jsem se.
"Prosímtě. Dančo, Katie. Katie, Danča." představil nás Honza. Podaly jsme si ruce a Danča zmizela s klukama vzadu v kuchyni. Já jsem si tedy sedla na gauč a rozhlížela se po restauraci. Po chvíli se objevil Tomáš. Sedl si ke mně na gauč. "Promiň, jsem to ale blb. Dáš si něco k pití?" zeptal se. "Jo, třeba kolu. Děkuju."
"Jasně, hned to bude." zvedl se. Podal mi kolu a zanedlouho se objevil Honza s pizzou v ruce. "Tak, tady to je." usmál se. "Bacha, ty sýrový okraje jsou hodně horký." varoval mě Tomáš. Hm, pozdě. Spálila jsem si prsty. Zasmála jsem se jak malý dítě a foukala si popálené prsty. "Dančo, prosímtě, mohla bys mi dát příbor? Ne, normálně to nedělám, nejsem takový barbar, ale je to horký a já mám hlad." zasmála jsem se. Danča se tomu taky zasmála a příborem jsem do sebe cpala lahodnou pizzu. "Ježiš, to je ale nehovázně dobvý! Jak tě napadlo dát do okvaje sýv?" mluvila jsem s plnou pusou. "No, byl to takový hokus pokus. Zbyl mi sýr a tak jsem ho neměla kam dát, než do okrajů. Pak jsem okraje zamotala a vzniklo z toho tohle." zasmála se. "Pak se ale začali čím dál, tím víc objevovat tihle dva a teď sem chodí Honza pomalu každodenně." rozmáchla rukama.
Tomu jsem se zasmála. Věděla jsem, že sem chodí každodenně, ale že je z něho Danča úplně otrávená, jsem nevěděla. Dala jsem si tři kousky a pak jsem pizzu přenechala Honzovi. Byla jsem plná z toho sýra. Nechápu, jak se tím může Honza tak cpát. I Tomáš si dal dva kousky a šel od pizzy. Jen Honza se cpe jako prase. "Jez normálně, padají ti kusy jídla od pusy." řekli jsme souhlasně s Dančou. "Já mu to říkám furt. Ale on je takovej nenažranec, to až neni možný. " povzdechla si.
"Tak, kam půjdeme teď? " zeptala jsem se kluků.
"No, máme ještě čas, tak co zajít pro Radyho a jít všichni na pouť?" navrhl Tomáš.
"Tome, ty máš dneska jen samý dobrý nápady." usmála jsem se. Pak jsem se ale zamračila. "Kdo je Rady?"
"Náš dobrý kamarád z Ruska. Bude se ti líbit." poklepal mi na rameno Honza.
"Dobře tedy. Tak jdeme?"
"Jo. Čau Dančo!" zavolal Honza.
"Ahoj! Ráda jsem tě poznala!" zakřičela jsem, než Tomáš zavřel dveře. Pak jsme všichni nasedli do auta a jeli k Radymu. Když jsme dojeli před Radyho dům, Honza vzal telefon a zavolal mu. Rady to zvedl a řekl, že za chvíli je u nás. Rady mě překvapil. Takhle jsem si nepředstavovala. Byl to silnější klučina, zřejmě s dobrou náladou. Jen co mě zmerčil, trochu se zamračil. "Co tady dělá paní Tkačenková?" kývnul směrem ke mně. "Jede s náma na pouť. Nasedáš?" zeptal se Honza.
"Kluci, proč jste mi neřekli, že tu bude tak hezká holčina? Bych se víc upravil, dokonce bych se nastříkal voňavkou!" zavtipkoval Rady. Jemu vtipu se Tomáš s Honzou od srdce zasmáli. Rady si nastoupil na místo spolujezdce a já seděla vzadu s Tomášem.