Válka S Vadimem

7. Dítě?!

Pohled Katie;
Dneska bych s radostí jen ležela v posteli a nechala se obskakovat Mattem.
"Katie vstávej, musíš jít do školy." budí mě. "Nebo dneska nejdeš?"
"Nevím. Přemýšlím o tom."
"Jdi do školy. Pokud to Vadim udělal, akorát mu uděláš tu radost, že nepřijdeš, že tě zasáhl."
"Máš pravdu." zvedla jsem se. "Miluju tě." řekla jsem a políbila ho. "Já tebe taky." řekl, když jsem mu dala možnost. "Chceš do školy svézt? Dneska máme v práci volno, séf je nemocnej."
"No, tak jo."
"Tak fajn. Chceš něco k jídlu? Nebo dojít pro kafe do Staru? (Starbucks)"
"Jo, to bys byl úplně úžasnej." obmotám si ruce okolo jeho krku.
"Hele Katie, musím ti něco říct."
"No, tak zpusť." usměju se na něj.
"Celý týdny o tom přemýšlím a už vím, že by jsme to zvládli."
"Ale co?" zasměju se.
Nadechl se.
"Dítě."
"Počkej, cože?!" sundám mu ruce z krku a sednu si na postel.
"Byla by to úžasná příležitost a milujeme se. Mělo by všechno co by potřebovalo."
"Jak tě proboha napadlo dítě?! Vždyť já sama jsem ještě dítě!"
"Ne Katie, ty už jsi dospělá. To je rozdíl."
"Ale já nejsem připravená na dítě. Ani si nedokážu představit, že bych měla buben Matte!"
"Nezavrhuj to hned Katie. Aspoň si to nech projít hlavou."
"Pffffffffff.... Opravdu ho chceš?"
"Jasně že jo Katie." řekl a vzal si moje ruce do svojich.
"Dobře, nechám si to projít hlavou. Ale pokud by to mělo znamenat rozchod, tak to klidně obětuju. Fakt nejsem připravená na dítě Matte." začnu brečet.
"Katie... Vždyť já tě do ničeho nenutím. Pokud nechceš, tak klidně počkáme. Nebo se potom dáme každý jinou cestou. To je jedno. Jen bych chtěl mimčo, protože tě opravdu miluju a dítě by bylo mojí největší radostí. Důkaz toho, jak moc se milujeme."
"Dobře," utřu si slzy z obličeje. "ale teď mi běž pro to kafe." usměju se falešně. "Dobře." usměje se na mě a odejde se oblect. Když odejde z bytu, rychle volám Tash.
"Cože?! Ty a dítě?"
"Jo Tash, taky jsem z toho div živá."
"Ale víš co znamená mít s někým dítě? To neni, jako mít psa, nebo morče. To je ortel. Kdyby ti byl nevěrnej, tak s ním musíš být kvůli dítěti, protože nechceš, aby dítě nemělo tátu."
"Já to chápu Tash. Ale co mu mám říct?"
"Že nejsi připravená. Katie, vždyť ty bys nemohla dodělat vysokou!"
"A to chci."
"Tak to nějak zařiď."
"Řeknu mu, že chci vystudovat a pak se s ním rozejdu. Protože tohle mu fakt nevymluvím."
"To je dobrý plán. Ale já bych to udělala tak, aby se rozešel on s tebou."
"To se mám jako vyspat s Vadimem?!"
"Panebože Katie. Ne, ať on ti zahybá!"
"Takže mu nebudu dávat a on si pak najde holku na šukání někde jinde."
"Bingo."
"Už se vrací, musim jít." řekla jsem a rychle típla hovor. Naštěstí Matt přišel dýl, protože ho zdržela nějaká paní na ulici.
"Ahoj, jsem tady!" zavolal z chodby a mě se spustily slzy. Miluju ho, ale dítě opravdu nechci.
"A-ahoj." popotáhla jsem.
"Ty brečíš?" zeptal se a přešel ke mně k oknu.
"Ne, jen mě něco lochtá v nose." zalhala jsem.
"Ty jsi tak špatná lhářka Katie." obrátil si mě k sobě.
"Asi se musím ještě učit." usmála jsem se nad tou ironií.
"Katie, neplač. Byl to jen můj názor. Nechceš, tak nechtěj. Je to tvoje rozhodnutí a já tě nikam nenutím. Ano, chtěl bych ho, ale to neznamená, že tě do toho budu nutit. Musíme to chtít oba, aby to klapalo. A když nechceš, tak si počkáme, až ho budeš chtít sama. Hm?" usmál se.
"Já vím." sklopila jsem zrak. Matt mi podepřel hlavu a dlouze mě políbil. Pak mi začal zvonit mobil. Pustila jsem Matta a zvedla telefon.
"Ano?"
"Katie, mám pro tebe něco, co ti zvedne náladu."
"Tash, nic mi nekupuj."
"Já jsem to neudělala, tentokrát fakt ne!"
"Dobře."
"Ale přijdeš dneska do školy, že jo?"
"Joooo..."
"Tak ve 45 u vchodu?"
"Dobře."
"Tak zatiiiiim!"
"Ahoj." típla jsem hovor.
"Měla by sis pospíšit, je čtvrt." pobídl mě Matt.
"Jojo, vím." řekla jsem najednou nějak vesele.
Rychle jsem se namalovala, oblekla, hodila si učení do batohu, vzala si kafe s muffinem do tašky a oblíkla si kabát s botama. Už bych vystřelila bez klíčů, ale naštěstí na mně Matt houknul, abych si je vzala. V 50 jsem byla u školy.
"Máš spoždění!" vykřikla na mě Tash přes celou ulici. Jen jsem se tomu usmála a šla ji obejmout.