Válka S Vadimem

9. Nepouštěj mě.

"Nepouštěj mě." řekla jsem, když se chtěl Vadim pustit. "Neboj, nepustím, ale teď si musim zamknout skříňku a ty se musíš převlect. Dobře?" řekl a hladil mě po zádech. "Fajn." popotáhla jsem. Usmál se na mně, zamkl skříňku a pak mě objal okolo ramen a doprovodil ke skříňce. Když mi pomáhal z kabátu, zazvonilo na hodinu. "Super." řekla jsem ironicky. "Co se ještě neposere." rozhodila jsem rukama. "Co tu ještě děláte děti?" zeptala se nás paní zástupkyně. "Nestíháme paní Nováková." řekl Vadim narovinu. "To vidím." zasmála se. "A koho teď máte?"
"paní Juráčkovou."
"Ajaj. Víte co? Pomáhali jste mi s tříděním papírů v kanceláři, dobře? Ať nemáte průšvih." mrkla na nás. "Děkujeme. A nebudete mít z toho nějaký problém?"
"Ale kdepak." mávla nad tím rukou. "Zamilovaným já ráda pomůžu. Jo, co já jsem se svým mužským taky nadělala tolik čertovin." zasmála se. "Ale teď upalujte, ať už vás tu nevidím!" poškádlila nás. Jen jsme se zasmáli a ruku v ruce jsme šli do třídy. "Já klepu, ty mluvíš." řekla jsem dřív jak Vadim. Vadim se jen zasmál a zaklepal. "No prosím! Opozdilci! Škola není holubník děti!" řvala na nás Juráčková. "Omlouváme se, pomáhali jsme paní zástupkyni s kartotékou." řekl Vadim. Musela jsem se uchtechtnout, jak rychle zklapla. "No dobře. Ale příště, jak to nebude hlášené dopředu, tak váš zapisuji a je mi jedno, že jste pomáhali paní Novákové, Tkačenko!"
"Dobře." řekl a vedl mě za ruku do jeho lavice, kde mi Lukáš uvolnil místo a přesedl si k Tash. Tash se zasmála a ukázala na nás z prstů srdíčko. Jen jsem se zasmála, vyšpulila na Vadima pusu a mlaskla. Vadim se jen zasmál a políbil mě. Polibky jsem mu s místy úsměvem oplácela. Lukáš pískal a tleskal. Pak se přidala Tash, až pískala a tleskala celá třída. Marně se snažila Juráčková ztišit třídu. Pak si zašla pro zástupkyni, která se jen smála. Potom se k potlesku přidala taky. Juráčková třískla s třídnicí, co měla v ruce a odešla. Pak jsme přestali a opírajíc se oboum o čelo jsme se smáli. Nakonec si hodinu převzala do rukou paní Nováková a hodina biologie byla mnohem zábavnější, když jsme brali lidské city a vztahy. Celou hodinu jsme měli s Vadimem propletené prsty a bylo mi to úplně jedno. Nejlepší završení hodiny bylo to, že si Juráčková přitáhla ředitele, ze kterého měl každý respekt a nikdo ani nedutal. Vtipné bylo, že ředitel je manžel paní zástupkyně. Jakmile se o tom dozvěděl, profesionálně přišel do třídy s Juráčkovou a zeptal se své ženy na to, co se stalo. Paní Nováková to všechno popřela a my jí to potvrdili. Tím jsme úplně vyfuckovali Juráčkovou a ředitel jí dal na zbytek dne volno. Pak za ní zavřel dveře od třídy a promluvil k nám a svojí ženě. Tkačenko, Kalinová, to je naposled, co dáváte svoji vášeň a zapálení pro sebe všem na odiv a Jarko, to je na posled, co ti to kreju, jasné?" ukázal na ní prstem. "Jistě pane řediteli." vysmála se mu do ksichtu. "A víš co, když už to kreju, tak mi dej taky pusu." řekl a přišel blíž k paní zástupkyni. Paní zástupkyně mu dala malou pusu a ředitel odešel. "Tak co děti, jste spolu šťastní?" zeptala se nás. "Já myslím, že jo, nebo ne?" zeptala jsem se Vadima. "To víš, že jo." řekl po chvilce ticha a líbnul mi pusu na čelo. Jen jsem viděla Tash, jak si opírá hlavu a kouká na nás roztomilým pohledem. Za chvíli zazvonilo a paní Nováková si nás zavolala k sobě. "Děti, opravdu bych potřebovala tentokrát pomoct. Včera jsem měla vybrat dva lidi, kteří by zapsali a založili do skladu nové učebnice. Jelikož mám hodně papírů v kanceláři a tahle práce je tak na pět hodin, takže vám dávám na dnešek volno s tím, že budete pracovat ve skladu a během toho si klidně přijďte na čaj, nebo něco zakousnout, dobře?" usmála se. "Fajn, berem." usmála jsem se. Paní zástupkyně nám předala klíče a my si šly dát tašky do šatny. "Vadime, jdeš?" zařvala jsem přes celé šatny. Ticho. "Vadime?" Zase ticho. "Vadime, to neni vtipný!" začala jsem mít strach. Pak mě něco objalo okolo pasu. "Cože neni vtipný?" zasmál se. "Ty jsi blbej." smála jsem se a otočila se. Podívala jsem se do jeho krásných očí a políbila ho. Když přestal, něco vytáhl zpoza zad. "Něco pro tebe." řekl a podal mi modrou růži. Jen jsem na něj zírala a neměla slov. "Ježiši, děkuju, tohle si snad ani nezasloužím." rozbrečela jsem se. Tentokrát to byly slzy stěstí. "Tak dneska večer, v osm u Floriánka?" zasmál se. "J-jo!" zasmála jsem se. "Proč to pro mně všechno děláš?" položila jsem mu ruku na rameno. "Na tom nezáleží."
"Ale ano Vadime, záleží."
"Heh. Protože... Protože bys se mnou potom nešla k Floriánkovi." mrkl na mně.
"Vadime nezkoušej mi lhát. Poznám to. Poznala jsem to na Mattovi, poznala jsem to na Tash a poznám to i na tobě. Takže máš tři vteřiny na rozmyšlení, jinak s tebou končím."
"Ty vyděračko!"
Malá facka. "Špatná odpověď. Chceš další pokus?"
"Fajn... Protože se mi prostě líbíš. Je mi s tebou hezky a... Tak celkově jsem kolikrát z tebe úplně hotovej." zajel si rukou do vlasů.
Obmotala jsem si ruce okolo jeho krku a ze široka se usmála. "Mě je s tebou taky moc hezky."
"Fakt? Já myslel, že spolu válčíme."
"Ale vždyť jsem to neodpískala. Pořád mi dlužíš odplatu." vyplázla jsem na něj jazyk. Vadim mi obmotal ruce okolo boků a jen jsme se líbali v houpavém rytmu. "Kate?!" zařval Matt. Přestali jsme se líbat a já jsem z hluboka vydechla, než jsem se na něj otočila. "Vypadni!" zařval Vadim. "Zlato, v pohodě, nevyřvi si hlasivky." položila jsem mu ruku na rameno. "Děláš si prdel, že se taháš s tímhle jůtuberem?! Já jsem nikdy nedával na kecy, že jsi zlatokopka, ale nejspíš jsem byl slepej." naštvaně rozhazoval rukama Matt.
"Říká ten, co se svojí milenkou vymýšlí plán, abych otěhotněla?"
"Jak o tom víš?!"
"Netrvalo mi moc dlouho, než jsem si to dala dohromady. Zvláště, když jsem volala do práce Tomášovi, kde jsi tak dlouho a on mi s laskavým hlasem oznámil, že už máš týden padáka." mrkla jsem na něj.
To už nevydržel a vlepil mi takovou facku, že jsem se svalila na zem a pískalo mi v uších. Pak jsem jen rozmazaně viděla, jak se s Mattem pere Vadim a jak Matta odvádí školní ochranka za pozemky školy. Pak jsem omdlela.