Spřízněné duše 4 - Ztraceni v sobě

3.

    Miluju sprchy... Miluju to, že ze mě vždy vše smyje. Nechala jsem na sebe téct teplou vodu a snažila se vyčistit hlavu. S nelibostí jsem zjistila, že ty krásné oči ze mě nesmyla... Bylo asi sedm... Osušila jsem se a zapnula si na notebooku facebook. A hned na mě vyskočili žádosti o přátelství. Chvíli jsem prolistovávala a poznávala jsem tváře lidí, co se mnou chodí do třídy. Ta poslední mě zaujala. Ty oči... Koukali na mě z fotky. Daniel Leegr. To jméno mi připadalo najednou o moc hezčí. Přijala jsem žádost a šla si učesat vlasy.

  Když jsem přišla, málem jsem měla infarkt, protože oznámení mi říkalo "Daniel vám poslal zprávu". Rachle jsem si sedla k notebooku. 

"Ahoj :)" 

Panika ! Nevěděla jsem co dělat a tak jsme prostě odpověděla trapné "Ahoj :)."

Asi po půl minutě cinkala další zpráva. "Nevím jestli si mě pamatuješ :) Jsem ten co tě postavil na nohy :) Dá se říct :P No, chtěl jsem se zeptat, nepotřebuješ nějaké učebnice... Nebo cokoliv ?" 

Zasáhlo mě to... Chtěl se se mnou bavit... Sedla jsem si pohodlněji a začala psát : "Jojo... Pamatuji... Mimo chodem děkuju... učebnice zatím ani nevím jaké budu potřebovat, ale i za to děkuji... " 

Cinknutí mi oznamovalo novou zprávu... "Dobře... Když tak si řekni :) Jsem teprve ve druháku... nemělo by být tolik nových věcí :) A jak se ti líbí ve škole ? :D "

Usmála jsem se... Myslela jsem si, že se bude chtít jen zbavit učebnic, ale asi se chtěl opravdu bavit... JEN SE NEZAMILUJ ! "No... Šok... Je to úplně něco jiného, ale beru to s nadhledem... Je to jen první dojem... Snad si časem i zvyknu..." 

"Jo... to jsem si říkal taky :) Buď naprosto v klidu :) A kdyby si potřebovala i poradit, klidně přijď... Když budu moct, pomohu ti... :) A to mi připomíná... Je ve škole někdo, koho znáš? "  

Sama jsme tomu nemohla uvěřit... opravdu se chtěl bavit. "Ne... Neznám..."

" :D Super! Už znáš... Asi by bylo dobré říct jak se jmenuji, ale to už víš :) Máš hezké jméno :) Takové neobvyklé..." 

Musela jsem se zase usmát... Věděla jsem jak moc trapně se za tím notebookem směji... A bylo mi to jedno... Pokud bude chtít být jen kamarád... "Děkuji... A ty si jaký obor ?" 

"Jako ty... PC software... Jo a jen abych nevypadal jako nějakej špicák... Je to ve školní databázi... :) "

Chvíli jsme si ještě psali... a pak přišla otázka, která byla nečekaná... "Nechtěla by si jít někdy ven ? :) " 

Zaraženě jsme seděla... "A jak by sis to představoval?" 

" :) no tak by jsme mohli z kraje zkusit třeba polední pauzu? "

Oddychla jsem si... "Dobře...  Kdy ?" 

"Budu vtíravý... :) Zítra ?"

Vyvalila jsem na monitor oči... Zítra ?! "Dobře... Kde?"

" Až půjdeš z oběda do šatny... jdi k druhákům... Až se oblečeš :) Počkám tam... :) Pokud se nepotkáme po cestě :)"

Začala jsem se vrtět na židli... "Dobře... Budu tam :)" 

A pak jsem si psali ještě asi do půlnoci... Když mu vypnuli Wi-Fi na intru... Natěšeně jsem se vrhla k šatníku a vyndala z něj oblečení... Těšila jsem se... Ano... to že nemám nic očekávat pominulo, ale tak nějak jsem cítila že to dopadne dobře...

Lehla jsme si do postele a usnula jako dřevo...