Spřízněné duše 4 - Ztraceni v sobě

10.

  Když jsem přišla domů rychle jsem sedla k notebooku a zapnula Facebook. Cinknutí mi oznamovalo zprávu. Psal mi Dan. Ptal se mě jak jsem se měla. Řekla jsem mu že jsem byla s Jeremym venku, ale o polibku jsem se nezmínila. Řekla jsem že jsme si povídali. Zpráva, která se mi neměla dostat otřásla celým mým světem. "To jsem rád že si měla hezký den. Já jsem byl s kluky od nás ze třídy a s třeťákama ve městě a oni říkali, že má Jeremy holku... :/ Věděla si to ? Chodím s ním do školy poměrně dlouho, ale prej už s ní je asi půl roku. Tak jen aby si to věděla. :)" V tu chvíli ze mě spadla radost. Běžela jsme do koupelny a tam jsem si opláchla obličej vodou. Svlékla jsem se a skočila do sprchy. Musela jsem to ze sebe smýt. Jeho... Jeho doteky. Jeho rty z mých. Vše muselo dolů ! 

  Po sprše jsme si zase sedla k notebooku, Dan mi psal kde jsem a co se mi stalo. Odpověděla jsem že jsem se musela vysprchovat a že se omlouvám. To horší byl modrý chat, který byl Jeremyho. "Ahoj :)" Byla jsem tak rozčílená, že jsem si sedla a psala jsem. 

  "Ty máš holku ! Můžeš mi vysvětlit jak to že si se se mnou líbal a máš holku ? Nepřipadá ti to jak vůči ní tak mě nefér?" Enter. Zobrazeno. A pak celé století, než mi přišla další zpráva. 

  "Taro... Takhle to není... Chodili jsme spolu, ale o prázdninách to skončilo. Řekla že má jinýho. Nechodím s ní, ale byli jsme spolu asi rok. Možná si někdo myslí, že jsme pořád spolu... Ale nejsme... To bych ti neudělal..." Nevěděla jsem čemu věřit. Je možné že se to Dan špatně doslechl... ale něco na tom muselo být. Tak moc jsem si oddechla. 

   "Lekla jsem se..." 

  "Promiň... Tohle jsem ti možná měl říct... Ale hned první schůzku jsem nechtěl vytahovat bejvalku." Což jsem chápala. Strašně se mi ulevilo. Psali jsme si dál. Probrali jsme vše... i tu párty, která je příští týden. Vůbec mi nedošlo, že už je pátek. Vlastně zítra... je pátek. Pomalu bych měla vymýšlet plány na víkend... Ale co blbnu... Zase budu doma. 

   "Co máš v plánu na víkend?" Fakt mám pocit, že mi čte myšlenky. 

   "Nemám... Nemám moc kamarádů." Ano... chudinka Tara nemá kamarády... ale co mám dělat... 

 "Tak jo... A mohli by jsme něco podniknout ?" Otázka za všechny prachy... Ano! 

  "Jasně... A co ?" 

  "Tak mohli by jsme jít třeba do kina... Nebo mám psa... tak s ním na procházku... nebo obojí :D Co chceš..." Srdce mi běží maraton ! 

  "Obojí zní fajn :) " Páni... takhle jednoduché je se s někým domluvit? Pak nechápu, kde jsem všechny ty roky dělala chybu. 

  Už jsem se netěšila na zítřek... ale na víkend... Teda... na zítřek taky. Jdu ven s Danem. A jsem strašně ráda. Protože ať je to jak chce. On mě umí rozesmát.