Spřízněné duše 4 - Ztraceni v sobě

8.

   Spánku jsem moc nedala. Celou noc jsem musela přemýšlet. Furt mi vyselo v hlavě to, co mi řekl Dan, ale zároveň to, co mi řekl Jeremy. Nevěděla jsem, co ode mě Jeremy  chce. Možná se chtěl kamarádit. Možná chtěl jen jedno. Kamarádství beru. Budu ráda, když budu mít kamarády. Ale to jedno, mu nedám. Dám to jen tomu, kdo mě bude milovat a já jeho. A jelikož se nikdy nezamiluji má asi smůlu. 

   Asi po deseti minutách jsem se vykopala z postele a šla se dolů najíst. Pak jsem se oblékla, namalovala, vyčistila zuby a šla na vlak. Ve vlaku jsem seděla a přemýšlela nad Jeremym. Pomalu mi docházelo, že jsem z toho víc nervózní než z Dana. Nevnímala jsem hudbu v uších a málem jsem prošvihla konečnou stanici. Vyskočila jsem z vlaku a utíkala do školy. Vlak měl menší zpoždění. Takže jsem na cestu do školy měla deset minut. 

   Utíkala jsem a na konec jsem to stihla tak, že jsem přišla o minutu dýl, ale učitelka tam ještě nebyla. Takže to bylo v pohodě. Udýchaná jsem se složila na židli. "Co se stalo?" Zeptala se mě Naty.

   Usmála jsem se na ní. Nebo jsem se alespoň pokusila. "Nic. Vlak měl zpoždění." Přikývla a učitelka vešla do třídy. První dvě hodiny ubíhali pomalu, jako by se čas zastavil. O třetí hodině se to přehouplo a na jednou tu byla poledka. 

    K obědu jsme měli nějaké maso s brambory. Seděla jsem v jídelně a koukala do talíře. Když jsem se jednou koukla před sebe, viděla jsem Jeremyho. Smál se s kamarády, ale věděla jsem, že ví že tam jsem, protože se na mě podíval a usmál se. Snědla jsem oběd a odnesla jsem talíř do okýnka na špinavé nádobí. A šla jsem pryč. Když jsem procházela okolo stolu, kde seděl Jeremy. Koukla jsem se na něj a on se usmál a kývnu. Zvedl se od stolu, ale to už jsem byla u futer. 

  Šla jsem dolů do šaten a obouvala se ve skříňce. "Počkej chviličku jo? Musím se obout..." Řekl někdo nade mnou. Vzhlédla jsem a uviděla Jeremyho. Přikývla jsme a on odešel. Obula jsem se a šla cestou ven. Nevím jak to udělal, ale už ta stál. Seběhla jsem schody a šla za ním. "Ahoj." Pozdravil mě.

  "Ahoj." Pozdravila jsem já jeho. Usmál se se skloněnou hlavou. 

  Nevěděla jsem přesně čemu se směje. "Tak... Co je v plánu ? Jo.. Ty si vlastně říkala že to tu neznáš. No tak... mohli by jsme si jít sednou třeba do parku?" Přikývla jsem. Šli jsme cestou, kterou už jsem znala od doby, co jsem byla venku s Danem. Celou dobu jsme byli ticho. Až pak Jeremy prolomil ticho. " No... Koukám že si výřečná," Zasmál se. "Chodíš do A,B nebo C ?" 

   "Do B." Odpověděla jsem. 

  "Aha... Software. No... Tak já jsem na tom samém. Baví mě to. A tebe?" Naznačila jsem hlavou, že jo i ne. "Opravdu toho moc nenamluvíš."  Zasmál se.

  "Promiň..." Řekla jsem. 

 "Ale no tak, za tohle se neomlouvej." Zastavil se a pohladil mě po rameni. V tu chvíli jsem měla neskutečnou chuť ho políbit. A kdyby to udělal, asi bych se ani nebránila. 

  "Když něco udělám... Slíbíš že se nebudeš zlobit?" Pořád měl ruku na mém rameni a hladil mě palcem. Přikývla jsem. Jeho ruka přeputovala z mého ramena na mé boky. Přitáhl si mě k sobě a druhou ruku mi dal na krk. Jeho rty se dotkly mých. Když jsem se nebránila prodloužil náš polibek a já jsem si položila ruce na jeho ramena. 

  Po celou dobu mi v hlavě zněl hlas... NIKDY SE NEZAMILUJI... Ale čím delší polibek byl, tím slabší byl hlas.