Spřízněné duše 4 - Ztraceni v sobě

15.

   Všechno mělo být strašně fajn. Dokud se moje ruce nezačali třást a najednou byl Jeremy na zemi a třel si rukou místo za krkem. "Au... dala si mi ránu... A celkem velkou..." Řekl a začal se smát. Podívala jsem se na svou ruku a přísahala bych, že jsem před tím neměla tak vystouplé žíly na zápěstí. Pomohla jsem mu na nohy a podívala se na jeho krk. Neměl tam nic. 

   Zazvonilo. Rychle jsem běžela do třídy. Tam jsem dosedla na židli a oddechovala. Tolik schodů... "Takže ty a ten třeťák jo?" Ozval se mi známý hlas za hlavou. Naty.

 Otočila jsem se. "Co s ním?" Řekla jsem a usmála jsem se. Naty se rozesmála.

  Když se už krotila a byla schopná něco říct řekla. "Ty si jasná zlato... Tenhle úsměv znám... Jsi z něj úplně paf." Řekla a zase se smála, ale to už přišla k nám do třídy učitelka a začalo vyučování. 

  O poledce jsem chtěla jít za Jeremym, ale oni mají poledku až další hodinu. tak jsem se sešla s Danem. Stejně bych to asi udělala. Poslední dobou jsem ho dost zanedbávala. Mrzelo mě to. 

  Čekala jsem na něj v parku. Když jsem ho viděla přicházet, usmála jsem se. Také se smál. "Ahoj!" Pozdravil mě a objal mě. Obejmutí jsem přijala. "Je promiň... To by se Jeremymu nelíbilo..." Praštila jsem ho po rameni a on se zasmál. "Promiň... To bylo hnusný..." Na to jsem jen přikývla. "No... koukám že si zase strašně moc ukecaná, ale mohla by si mi říct, co se stalo." 

  Nechtěla jsem to moc rozebírat, ale musela jsem mu to vysvětlit. "Vlastně je to hloupost. Jeremy mě pozval na zábavu a jeho bejvalka se na něj vrhla. Tak jsem utekla." Dan nic neříkal. Až moc dlouho nic neříkal. Tak jsem pokračovala. "Nevěděl že to ta holka udělá. Dneska mi to vysvětlil." 

   Dan se zastavil "To je jedno... Měl jí od sebe odendat... Měl tě hledat ! Co kdyby se ti něco stalo?!  Já bych ho zabil Taro... Zabil !" V Danovo očích jsem uviděla něco, co jsem viděla jen v tátovo očích, když jsem jednou utekla o půlnoci ven za kamarádkou. Ale bylo toho víc... Jeho oči byli rudé. Přísahala bych, že jeho zuby byli taky jiné. Se zděšením jsem ho sledovala. Když si to uvědomil uklidnil se. "Taro promiň... Já jsem... Chtěl jsem ti to říct." Přistoupila jsem k němu. 

  Podívala jsem se mu do očí. "Taky jsem ti chtěla něco ukázat." Zvedla jsem ruku a představovala jsem si elektřinu, jak mi hraje na rukou.  Když jsem je otevřela, viděla jsem Danův obličej. Údiv v jeho očích a pootevřené rty. 

  Asi po minutě se odhodlal a něco řekl. "Taro... Musíme mluvit s tvojí mámou. jen ona bude vědět co to znamená. Je toho tolik, co toho nevíš. Ale jedno vím jistě. Ty nepatříš do říše lidí. To co máš s Jeremym musí skončit. Jinak riskuješ jeho i svůj život."