Nečekané (FF HP)

8 💖

Lily

O měsíc později ... Vánoce

"Díky," začervenala jsem se, když mi hned ráno James dal dárek k Vánocům. Začala jsem ho otevírat, ale najednou se mi začal zvedat žaludek a já rychle odběhla na záchod, který byl spojený s Jamesovým pokojem.

"Lily?" rozběhl si za mnou James a když mě uviděl, jak tam klečím nad záchodovou mísou a zvracím, přišel ke mně a podržel mi vlasy, jako pravý gentleman. "Asi si včera něco špatného snědla," zamumlal, ale já jsem jemně zakroutila hlavou, oba jsme to věděli. Nebyla to pravda, tohle není poprvé, co jsem utekla ráno na záchod, kvůli nevolnosti.

"Jamesi?" zamumlala jsem, když jsem vyplachovala pusu, ale on jen odešel z koupelny a nechal mě tam. Začali mi stékat slzy po tvářích. Vždy mě miluje, kolikrát mi to připomínal. Kolikrát mě upozorňoval, že mě za žádných okolností neopustí, ale teď, když jsem asi těhotná, se otočí a odejde.

Vyšla jsem z koupelny a uviděla ho, jak leží na posteli a přemýšlí. Slzy mi stékali po tvářích a já jsem se pomalu posadila na její kraj. Věděla jsem, že mám celé černé tváře od řasenky, ale bylo mi to jedno. Pomalu jsme si přejela rukou po břichu, které ještě nijak nenarostlo.

V téhle nesnesitelné tichosti jsme tam byli dokud se James nepostavil a nepřešel na druhou stranu pokoje, kde se začal dívat z oka, ale pořád byl zticha. V tu chvíli jsme se nehorázně naštvala a přešla k němu. Opřela jsem mu čelem o čelo a podívala se mu zpříma do očí.

Začal se usmívat a mě svitla naděje, že by tohle ticho mohlo znamenat něco jiného. "Pokud do minuty nic neřekneš, odcházím a už mě nikdy neuvidíš," prohlásila jsem. "A s tím i svoje dítě."

Pořád se sebejistě usmíval, ale tentokrát spojil naše rty v polibek, ale hned se ode mně odpojil. "A co bych měl říct?" zeptal se a tím mě ještě víc vytočil.

"Co bys měl říct?" zeptala jsem se naštvaně a odstoupila od něj. "Třeba, co mělo znamenat to ticho? Nebo proč si mě nechal brečet? Ihned odpověz nebo doopravdy odejdu."

"Jen jsem nad něčím přemýšlel," odpověděl a natáhl ke mně ruku.

"O čem?" ustoupila jsem od něj ještě dál.

"To je překvapení," odpověděl. "Budu neskutečně rád, když bych mohl být otec a mít ho s tebou," prohlásil a přitáhl si mě k sobě. Lehce mi přejel rty po rtech a zvedl mě do vzduchu. "Zase jsi pochybovala," zabručel a políbil mě na krk.

"Protože jsi mi dal důvod pochybovat. Nepochybovala jsem do chvíle než jsi odešel z koupelny," odpověděla jsem a zaryla mu nehty do zad. "Stejně to není jisté."

"Já vím, ale chci aby bylo," odpověděl mi James, položil mě na zem, klekl si na kolena a začal mi líbat bříško. Všude.