Nečekané (FF HP)

14 💖

O týden později

Lily

"Doopravdy jsem v pohodě," odvětila jsem své matce a dosedla na židli vedle Petúnie.

"Tak ty jsi v pohodě?" vykřikla najednou matka, doopravdy jsem to nečekala a skoro jsem spadla ze židle. "Kdy jsi nám chtěla oznámit, že jsi těhotná?" křičel dál jako smyslů zbavená. "A ještě k tomu, jsi potratila v čarodějnické nemocnici."

"My jsme vám to s James chtěli říct spolu," odpověděla jsem a sbírala odvahu, abych s ní mohla mluvit. "Jen toho bylo na mě moc a když jsem se dozvěděla, že s James něco je, tak jsem byla v ještě větším stresu a dopadlo to takto."

"Tak vy jste nám to chtěli říct spolu?" vykřikla. "Jak dlouho s ním chodíš? Hm, měsíc dva?" křičela dál. "Myslíš, že by s zůstal s tebou a miminem, když je mu sedmnáct a může si dělat, co chce? Jak víš, že by tě neopustil?"

"Víš, jak to vím?" taky už jsem neudržela nervy a zařvala na ní. "Protože to je ten kluk, který mě uháněl už od prvního ročníku. Protože mě požádal o ruku a protože to dítě chtěl taky."

"Když jsi si tak jistá, že by tě neopustil, tak si sbal věci a jdi za ním," vykřikla matka a já se na s otcem překvapeně podívala. Petúnie se začala radovat, ale tak aby to nikdo nepoznal. "A už se nevracej."

"Ty jsi vyhodila naši dceru?" zeptal se překvapeně otec a já se také překvapeně šla sbalit. Poslala jsem rychlou zprávou Jamesovi, že potřebuji aby přišel. Než stačil zazvonit na zvonek, tak otec souhlasil s matkou, takže mě v tom domě nic nedrželo.

"Dobrý den," usmál se James přívětivě na mou matku.

"Ty..," chtěla něco říct, ale já jí přerušila.

"James nahoru hned," podívala jsem se na něj s prosebným výraz. Matka byla v šoku, tak kolem ní mohl v klidu proklouznout a vyběhli jsme spolu schody.

"Co se stalo?" zeptal se, když jsem došli do mého pokoje a hned začala házet věci do kufru, na který jsem před tím použila zvětšovací kouzlo.

"Rodiče mě vyhodili, protože jsem byla těhotná a tak dále. Takže se co nejrychleji potřebuji sbalit. Pomůžeš mi prosím?" zeptala jsem se, když jsem tam začala házet knihy.

"Co chceš všechno sbalit?" zeptal se hned a vzal mi knihy z ruky. "Víš, že bys neměla být ve stresu? Hned se posaď, já to zabalím."

"Já jsem v...," začala jsem, ale nedokončila to, protože mě zarazil jeho výhružný výraz, že nemá cenu odporovat. Tak jsem se posadila na postel a čekala až tam všechno nahází. Netrvalo mu to moc dlouho, ale i přesto jsem se nudila.

"Můžeme jít?" zeptal se.

"Ano," odpověděla jsem. Když jsem vstala, tak jsem si nazula boty a James mi připravil kabát, abych se mohla obléci.