Nečekané (FF HP)

12 💖

Upozorňuji předem, že za tuhle kapitolu mě budete nenávidět, ale taky, že jsem to tak měla promyšlené od začátku. Omlouvám se...

Lily

"Co se mu stalo?" zeptala jsem se hned, jak jsem dorazila k Mungovi, celá vyděšená. Před chvílí mi volala Jamesova matka Elizabeth, že je znovu přepadli smrtijedi a James se nějak uhodil do hlavy. Přiběhla jsem k ní, ale najednou jsem ucítila ostré píchnutí v břichu a prohnula jsem se.

"Nic to není, jen...," chtěla pokračovat, ale všimla si mě, jak tam stojím s rukou na břichu a opřená o stěnu. "Setřičko, doktora, hned," vykřikla na jednou paní, která kolem nás procházela, Elizabeth.

"Pojďte za mnou," odpověděla jí sestřička a my se za ní vydaly. Musela jsem se podpírat o Elizabeth, abych vůbec mohla chodit.

"Co se mu stalo?" zeptala jsem se znovu, ale tentokrát ne tak energicky.

"Udeřil se do hlavy a omdlel," odpověděla Elizabeth. "Bude mít jen obrovskou bouli a hlavě. Spíš ty se mi nelíbíš."

"Budu v pohodě," zamumlala jsem a zasténala jsem bolestí, když mnou projelo další bolestné píchnrutí.

"Nezapomněli jste nám s Jamesem něco říct?" zeptala se a měla ten pohled, já všechno vím a poznám.

"Jen jsme si nebyli jistí, jestli jsem doopravdy a nechtěli jsme vám do říkat, než to bude jistý," odpověděla jsem, ale najednou jsem ucítila další, ale o hodně bolestivější bodnutí.

"Doopravdy nerada ti to říkám drahoušku, ale asi jsi zrovna potratila," odpověděli mi na to Elizabeth a já jsem se rozplakala. "Klid zlatíčko, určitě to není první dítě, které byste spolu měli. Hlavně, když jste zasnoubení."

"Děkuji paní Potterová, ale jak byste reagovala vy, kdyby vám zemřelo dítě, i když jsem teprve v druhém měsíci, už jsme si k tomu udělali vztah a byli připravení, že budeme mít malou verzi nás," zavzlykala jsem.

James

"Kde je mamka?" zeptal jsem se, když jsem vyšel ze dveří a držel si led na bouli. Táta se netvářil moc nadšeně a já jsem věděl, že něco nebude v pořádku.

"Když přišla Lily málem se tu složila na zem, protože jí začalo bolet břicho," odpověděl mi táta. "Tvoje matka jí hned odváděla za doktorem, ale myslím...," to už jsem neslyšel, protože jsem jí utíkal najít. Měl jsem z toho špatný pocit, ale doufal jsem, že je to lež.

"Kde je Lily Evansová?" zeptal jsem se, hned jak jsem doběhl k informacím.

"Kdo se ptá?" odpověděla mi sestřička, která seděla na křesla za informacemi.

"Její snoubenec James Potter," odpověděl jsem naštvaně a ona se na mě se zdvihnutým obočím podívala. "To mi nevěříte nebo co?" vyprskl jsem naštvaně.

"Ne to ne," odpověděla potichu. "Pokoj 315, bude tu do zítřka, aby nabrala síly," odpověděla, ale to už jsem se řítil na 315 a obával se nejhoršího.

310, 311, 312, 313...

"Jamesi," ozval se hlas mé matky a já se za ním otočil. "Teď je u ní doktor a něco s ní řeší," prohlásila a snažila se zakrýt slzy. Takže to byla pravda. To čeho jsem se obával nejvíce.

Sedl jsem si na lavičku a dal si hlavu do dlaní. Otevřeli se dveře a z nich vyšel doktor. "Je mi to líto," prohlásil jenom a já jsem se hned zvedl a šel za ní do pokoje, teď nesmí být sama. A já bych taky neměl.