Nečekané (FF HP)

6 💖

Lily

"Okamžitě ji pusť," uslyšela jsem vykřiknou Jamese a potom jsem ucítila, jak se se mnou někdo otáčí.

"Zapomeň Pottere," vykřikl hlas nade mnou a já v něm poznala Severusův. To se mě snaží unést nebo co? Nejdřív mi nadává do mudlovskch šmejdek a teď mě chce mít jenom pro sebe, tak to mu neprojde. Zjistila jsem, že ruce mám složená na hrudi a nemám je ničím svázané. Super.

"Nech ji na pokoji Srabusi, ona k tobě nepatří," odpověděl mu James a snažil se ho naštvat, aby se Severus choval nerozvážně. Sebrala jsem všechnu sílu, co jsem v tu chvíli mohla posbírat, využila momentu překvapení a udeřila Severuse do tváře tak, že mě pustil na zem. Hned jak jsem dopadla, jsem se zvedla, začala hledat hůlku a běžela k Jamesovi.

"Ty jedna malá mrcho," zařval na mě Severus, ale já jsem si jen stoupla vedle Jamese a namířila na něj hůlkou. Nenechám se jím rozhodit.

"Ještě jednou jí něco takového řekneš a bude to to poslední, co jsi kdy řekl," zavrčel naštavně James a vydal se k němu. Severus se rozběhl pryč, ale James za ním. Naštvaně jsem se za nimi vydala a čekala, až Severus přeběhne hranici a přemístí se.

Jenže ještě před tím po Jamesovi vystřelil nějaké kouzlo, které s poloviny obrátil proti Severusovi a přesně ve chvíli, kdy se Severus přemístil se James svezl na zem vyčerpáním.

Došla jsem k němu a začala mu ošetřovat rány. Celého jsem ho nejdříve prohlédla, abych věděl kolik má ran. "Lily," oslovil mě unaveně James.

"Ano, Jamesi," naklonila jsem se nad něj a usmála se. Položila jsem mu ruce na tváře a dala mu pusu na čelo. Potom jsem mu pomohla vstát na nohy a pomalu jsme se bořili sněhem zpátky k Jamesově domu.

"Miluji tě," zamumlal mi James těžce do ucha. "A nevím, co bych dělal, kdyby mi tě Srabus vzal. Asi bych tě hledal, dokud bych tě nenašel a jeho nakonec zabil."

"Tím jsem si jistá Jamesi Pottere," usmála jsem se na něj a políbila ho. "Neboj, já tebe taky."

"Jsme šílenci, vždyť ještě před týdnem jsi mě nemohla vystát a teď si vyznáváme lásku," zasmál se James a zvedl mě do vzduchu, jako by ho všechna únava přešla. Zasmála jsem se, když se mnou zatočil.

"To není pravda," usmála jsem se na něj a on si mě k sobě natiskl, ale stále mě držel ve vzduchu. "Vždycky jsem tě měla ráda, jen jsi mě hrozně rozčiloval tím pokřikováním, ale zase jsi dokázal, že nikdo jiný si mě nezaslouží, protože nebyl nikdo, kdo by se ti dokázal postavit."

"Proč jsi mi to neřekla dřív?" vydechl mi překvapeně do tváře.

"Víš, že ani nevím," zasmála jsem se a on mě políbil na rty. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a tím prohloubila náš polibek.

"JAMESI, LILY," zařval někdo přes celý dvůr až jsme se od sebe zaskočeně podtrhli. "KDE JSTE?"

"Tady," vykřikl James a Elizabeth (Jamesova matka) se k nám rozeběhla.

"Já se o vás tak bála," vykřikla a oba nás objala.