Nečekané (FF HP)

1 💖

Lily

"Jak víš, že po ránu piji zelený čaj?" zeptala jsem se vykuleně, když mi podal hrneček se zeleným čajem, který nádherně voněl.

"Myslíš, že jsem si za těch sedm let nestihl zapamatovat, co máš ráda a co nesnášíš?" zeptal se a já jsem lehce zčervenala a připadala jsem si provinile.

"Promiň," špitla jsem a posadila se, jenže jsem pod tím nic neměla a odhalilo to moje prsa. Rychle jsem se zakryla, ale všimla jsem si, že to neuniklo Jamesově zvědavému pohledu, ale než jsem stačila nějak reagovat na jeho pohled, tak se sklonil k zemi a podal mi první věc, kterou našel na zemi. "Díky."

"Nechápu, za co jsi se před tím omluvila," prohlásil, když jsem mu podávala hrneček, aby mi ho na chvíli podržel.

"Za to, že ty o mě víš skoro všechno a já o tobě nevím vůbec nic než to, že jsi vytrvalí, otravný a dobrý chytač famfrpálu, ale teď jsi dokonce bystrozor," odpověděla jsem a oblékla jsem si ten kousek oblečení, který jsem identifikovala jako Jamesovu košili.

"To je v pohodě, na škole jsem tě jenom otravoval a snažil jsem se získat tvoji pozornost, za co tě ostatní dámy odsuzovali," odpověděl mi a sklopil pohled. "Kvůli mě jsi měla jenom pár kamarádek, protože ostatní tě nesnášeli, protože jsem tě chtěl."

"Chtěl?" zeptala jsem zaskočeně a on se na mě s úsměvem podíval.

"Chci a nadosmrti budu chtít," odpověděl a já jsem zrudla, proto jsem sklopila pohled a usrkla si z hrnečku, který jsem mu vzala z rukou. "Jsi roztomilá, když se červenáš."

"Jestli budeš mít neustále podobné poznámky, tak se budu červenat neustále," šťouchla jsem do něj z legrace.

"Což není až tak špatná vyhlídka," zasmál se a sedl si vedle mě.

"Ale je, já se nechci pořád červenat," zasmála jsem se a opřela si hlavu o jeho rameno. Mám pocit, jako by to přesně takhle mělo být.

"Co si dáš?" zeptal se a dal si tác na klín. Upřímně asi bych snědla i slova, jen abych se nasytila, ale myslím, že tolik toho doopravdy nesním.

James

"Ty lívance," odpověděla a usmála se na mě. Přesunul jsem tác z mých noh na jednu její, aby byl uprostřed a přehodil jsem si ruku přes Lilyna ramena.

"Díky," usmála se na mě a znovu se napila z hrnečku, který poté položila na tác, aby si mohla namazat lívanec nutelou.

"Lily?"

"Ano?" zamumlala s plnou pusou a já věděl, že ji miluji ještě více než předtím, ale pořád tu byla otázka, jak to cítí ona.

"Jak to s námi bude?" zeptal jsem se a věděl jsem, že pozná tu bolest v mých očích, která se nedala zakrýt, protože jsem tušil, že řekne něco ve smyslu, že se to nesmí opakovat. Bolelo to a to ještě před tím, než to vyslovila.

"Jamesi," oslovila mě a já jsem na ní pohlédl. "Musíme se poznat, protože já o tobě nic nevím a zdá se mi, že jsi v pohodě. Možná, že kdybych přijala tvoje jedno z pozvání na rande, tak bychom nebyli v téhle celkem trapné situaci."

"Takže, kdybych tě teď pozval, tak bys o přijala a šla bys se mnou?" zeptal jsem se nejistě, protože jsem se snažil pochopit význam jejích slov.

"No, spíš bychom si mohli dát nejdřív nějaké přátelské schůzky než rovnou vlétnout na rande, ale asi jo, přijala bych to," odpověděla a já jsem se na ní zářivě usmál.

"Tak co se jít po snídani projít?" zeptal jsem se s úsměvem. "Je tady krásná příroda," odpověděl jsem, protože to bla pravda, i když už je konec listopadu, tak je tu krásně.

"Ráda se půjdu projít," odpověděla a zlehka mě políbila na tvář.