Nečekané (FF HP)

13 💖

Lily

"Jamesi?" zamžourala jsem přes ubrečené oči a podívala se směrem ke dveřím. Ikdyž bych si přála, aby to byl James, bála jsem se, že bude naštvaný.

"Ano, Lily?" odpověděl mi jeho důvěrně známí hlas a přistoupil k mé posteli. Nevěděla jsem, co mu mám říct. Chytl mojí ruku a sedl si na postel. "Jsem tady," usmál se na mě a já zahlédla jeho slzy.

"Je mi to tak líto," zesmutněla jsem a znovu se mi spustili slzy. "Já se o tebe šíleně bála a..."

"Lily," oslovil mě a pohladil mě po tváři. "Já jsme v pořádku a je ti teprve sedmnáct, takže si z toho nic nedělej ano. Vím, že je ti to líto, mě taky, ale mi to překonáme."

"Dobře," usmála jsem se na něj skrz slzy a položila ruku na jeho, kterou spočíval na mé tváři. "Ale já se těšila, že budeme mít takového rošťáka, jaký jsi byl ty. Né, že bys pořád nebyl."

"Hej," zasmál se, ale potom zase nasadil vážný výraz. Jenže potom jsem si všimla toho, jak se pousmál a hned na to se sklonil a políbil mě. Naše polibky mokřili slzy toho druhého a nebrali konce. Nechtěli jsme víc, jen jsme se zlehka líbali a nechávali se unášet přítomností toho druhého.

"Ehm," odkašlal si někdo za námi po chvilce, ale nám do bylo jedno. "Jamesi," zavrčel někdo těsně u nás a já se lekla tak, že jsem Jamese kousla.

"Promiň," začala jsem se mu hned omlouvat a podívala se na toho, kdo nás vyrušil. Byl to Sirius, který se usmíval jako měsíček na hnoji. Bylo vidět, že je spokojený z toho, že jsme se tak lekli.

"V pořádku," usmál se James, ale hned na to začal pohledem propalovat Siriuse. "Co tu děláš?" zeptal se James nepřátelsky.

"Klídek, jen jsem se přišel podívat na to, jak se vede Lily, která se prý zhroutila, když zjistila, že jsem v nemocnici," zasmál se Sirius a sedl si na židli vedle postele. "Víš tohle ty jako muž pochopit nemůžeš, Lily se s tím teď potřebuje vyrovnat sama, takže ji tu neosahávej a podobné věci, teď musí být v klidu."

"Teď mluvíš jako holka Siriusi," odpálkovala jsem ho a držela Jamese za ruku. "Navíc, radši budu se svým snoubencem než s tebou, který je dnes více než šílený."

"Brácho," poplácal ho James po rameni. "Víš, že tě mám rád, jsi jako můj skutečný bratr, ale vypadni," ukázal James na dveře a znovu se podíval na mě a pohladil mě po tváři. "Přes tuhle bolest se musíme přenést my dva sami jako pár, viď snoubenko," usmál se na mě James a Sirius nevěřícně odešel a kroutil u toho hlavou.

"Tak se kousek šoupni," usmál se na mě James a začal mi lézt do postele, kde jsme se po té tulili dokud jsem neusla.