Nečekané (FF HP)

7 💖

James

"Už je ti teplo?" zeptal jsem se, po té, co se Lily převlékla do mého trička, zachumlal jsem jí do své peřiny a přinesl jí heřmánkový čaj.

"Už celkem ano," usmála se na mě a zhluboka se napila čaje. "Jamesi," oslovila mě a pohladila po tvář. "Pojď mě zahřívat, aby mi bylo větší teplo."

Rychle jsem si vlezl k ní pod peřinu a přitulil se k ní. "S největší radostí," usmál jsem se na ní a políbil ji do vlasů. Opřel jsem se o čelo postele a přemístil jsem Lily mezi moje nohy, aby se o mě mohla pohodlně opřít. Neváhala ani vteřinku a opřela se o mě. Jemně jsem jí pohladil po ruce a objal ji okolo pasu.

Zamyšleně mi jezdila po ruce a popíjela čaj. Bylo mi příjemně. Nic jiného jsem nepotřeboval. Stačilo mi, aby byla u mě v náručí a byla v něm ráda.

"Jamesi?" oslovila mě. Na znamení toho, že poslouchám jsem jí zabořil nos do vlasů a jemně se o ní otřel. "Co bys udělala, kdyby mě Severus odnesl?" zeptala se a já jsem ztuhl. Proč se v tak příjemné chvíli chce bavit o Srabusovi?

"Co si myslíš, že bych udělal?" zeptal jsem se a opřel jsem se zase zpátky o čelo postele.

Položila hrnek na stůl a otočila se na mě. "Jsem si jistá, že bys mě šel hledat, ale...," chtěla pokračovat, ale já ji přerušil.

"A co bych měl dělat jiného?" zeptal jsem se naštvaně. "Měl se na tebe vykašlat, to bys chtěla. Nikdy bych tě neopustil. Vždycky bych si pro tebe došel, i kdybys mě odmítla. Zachránil bych tě. Nedokázal bych o tebe přijít, když jsi konečně moje, ne že bych si na tebe dělal nároky, ale miluji tě už od první chvíle, co jsem tě uviděl, vím, že to zní směšně, ale je to tak. Trpěl jsem, když jsi mě odmítala, ale věděl jsem, že jednou spolu budeme. Tak o mě, prosím, nepochybuj," prohlásil jsem naštvaně a nakonci už jsem ztrácel hlas. Sedl jsem si na kraj postele a zabořil tvář do rukou. Ona za mnou seděla zaskočená a neschopná slova. Zvedl jsem se rozhodnutý odejít a nechat jí tam.

"Prosím nechoď, já o tobě nepochybovala nikdy," vykřikla, rozeběhla se ke mně a objala mě Jamesi. "Jen jsem se chtěla zeptat, jak bys reagoval. Nic jiného v tom není, žádné pochybnosti jsem vůči tobě neměla."

"Tak co to ale?"zeptal jsem se a koukal se na ní ze zhora.

"Už nic," odpověděla a usmála se na mě, tím úsměvem, co mě vždy dostal do kolen. "Pojďme zpátky do postele."

"Dobře," usmál jsem se na ní. "Ale vždycky to takhle snadný mít nebudeš," varoval jsem jí, než jsem spolu spadli do peřin.