Nečekané (FF HP)

19 💖

Lily

"Můžeš toho nechat?" zeptala jsem se se smíchem, když mi James dnes už asi po dvacáté obarvil nos. Teď byl zrovna světle modrý. Tohle byl poslední pokoj. Dětský pokojík. Věděli jsme, že rozhodně nebude trvat dlouho a já budu  znovu těhotná, ale zase jsme to nechtěli uspěchat. Proto jsem si řekl, že se budeme snažit až po svatbě.

"Ne," zasmál se a políbil mě. Hned jsem mu obmotala ruce kolem krku. Byla jsem neskutečně šťastná, protože jsem konečně měla všechno, co jsem chtěla.

"Co to děláš?" vyjekla jsem překvapeně, když si mě hodil přes rameno  někam mě nesel. Bouchala jsem mu do zad, ale oba jsme se u toho smáli.

"Očividně tě někam nesu," zasmál se a já jsem protočila očima. On věděl, jak mě vytočit. Musela jsem po těch letech uznat, že je chytrý a mám ho hrozně ráda. Už to nebylo to střapané pako jako na škole, kde se snažil získat mojí pozornost. Což mi vadilo, ale když jsem ho pár měsíců neviděla, stýskalo se mi to po tom. 

"Vtipný," zamumlala jsem na oko nevrle. A když jsem ho uviděla na té svatbě jak má i po půl roce, co jsme se neviděli oči jen pro mě a i když se mi to těžko přiznává, tak já jen pro něj. Věděla jsem, že když mu dám šanci bude to jen dobře. 

"Takže," začal a sundal si mě z ramene. "Tak trochu jsem zavolal Tichošlápkovi, ať nám něco donese," stydlivě se ušklíbl, a když mě otočil, spatřila jsem tu nejkrásnější kuchyni, jakou jsem kdy viděla. 

"Jak mohl vědět, co se nám bude líbit?" zeptala jsem se překvapeně a s láskou v očích jsem se na něj podívala. On se jen šklebil a políbil mě do koutku úst.

"Tuhle kuchyň už mám vybranou od toho, co jsem našel tenhle dům," zasmál se a já jsem na něj stále překvapeně hleděla. "Jediné, co jsem chtěl byla budoucnost s tebou," šeptal a smutně se díval na boty. "Když jsem skončili školu a ty jsi stále nebyla moje, tak jsem byl zničený. Chtěl jsem tě najít a s kytkou tě někam pozvat, ale když mi Náměsíčník oznámil, že bude mít svatbu s tvojí nejlepší kamarádkou. Věděl jsem, že nejlepší bude, když tě nechám být a zkusím to na svatbě. Že se ti nebudu vnucovat, ale budu se s tebou povídat jako bychom byli jen přátelé. Nemůžu uvěřit, že to skončili, tak jak to skončilo. Kdyby to s tebou nevyšlo, tak jsem měl všechno vybrané, abych se přestěhoval a žil sám," když domluvil stékali mi slzy a on si mě láskyplně přitáhl do náručí.

"Je mi to tak líto," rozbrečela jsem se. "Já jen jsem nevěděla, co doopravdy chci a když jsem tě půl roku neviděla uvědomila jsem si to."

"Já to chápu, potom mi došlo, že jsem ti měl dát prostor," zasmál se a dál mě svíral v objetí. Láskyplně jsem se k němu tulila, ale stále mi stékali po tvářích slzy, které nešly zastavit.

Tak a je tu další kapitola. Doufám, že z toho máte všichni cukrovku jako já. :D Doufál, že se uvidíme u další kapitolky, S Pozdravy IcePrincess