Far away from home //Magcon//

Chapter 1

Od 10 ráno Londýnského času sedím v letadle směr Los Angeles. Kvůli deštivému počasí se let zdržel o 2 hodiny, tudíž si na tom letišti chlapec chvíli počká. Škodolibě jsem se nad tím usmála. Nesnáším sezení u okýnka, budí to ve mě děs a hrůzu. Naštěstí mi ale rodiče zaplatily místo v uličce. Zarachotil vozík a s ním se u mě objevila usměvavá letuška. Poprosila jsem o kávu a cukr navíc. Nojo, miluju cukr, je to tak skvělá věc, že?

Postarší dáma vedle mě vznešeně upíjela ze sklenky Prosecco a při tom listovala časopisem plným drahého oblečení. Na rozdíl ode mě. Já hlasitě usrkávala horký přeslazený kafe a koukala na video kluka, který se se mnou chtěl setkat.

Jednou mi přišel email, že by rád navázal "spolupráci". Dělá částečně to co já, objevil se v top žebříčku, ale já ho stejně neznala dokud nenapsal. Divný, všichni o něm mluví, jenže já se prostě nezajímala o konkurenty. Proč taky. aspoň jsem se tak většinou vyhýbala nesmyslným komentářům o tom že někoho kopíruju. Jak tak pozoruju jeho gestikulaci a poslouchám co říká, musím uznat, že chápu co na něm mé vrstevnice vidí. To co tvoří je...no vtipný, ale zároveň smysluplný. A co si budu namlouvat, je fakt pohlednej. Hnědé vlasy, břišáky, a ty oči? V tech se musí ztrácet každá holka. Navíc působil tak mile a vlídně.

Po dokoukání nějakých videí jsem projížděla sociální sítě a chvíli si četla. I přes cukr a kofein jsem to na konec zalomila.

Ze spánku mě vytrhlo hlasité cinknutí. Já hloupá si nevyndala sluchátka z uší. Rozklikla jsem facebook. A heleme se kdo napsal. Sám Cameron.

*Čekáme před Sturbucksem, asi tady brzo usneme, bylo by fajn, kdyby si to letadlo pohnulo.*

V duchu jsem se zasmála a okamžitě odepsala.

-Čekáte? A jako kdo? Neměl si náhodou být sám? Vzbudil si mě tak si nestěžuj. Jo a to neříkej mě, ale těm postiženejm mrakům, co se snesly nad Londýn v době odletu. PS: Mám pro tebe radu, kofein je kamarád :)-

Chvíli jsem čekala na odpověď. Když se ale delší dobu z druhé strany nic neozývalo, spánek mě opětně zmohl.

Dlouho jsem teda nespala, asi tak...no 15 minut? V Londýně bude za chvíli 22 večer...ještě že jsem se vyspala tak, abych hned neumírala únavou, až přiletím. Na mobilu mi poblikávalo světélko.

*No, já, Jackové a Hayes.*

O kom to sakra mluví? Kdo jsou sakra Jackové a Hayes? To jsem opravdu tak nemožná, že neznám stejně známý lidi jako jsem já? Uh, to znělo dost egoisticky.

-A kdo to jako má být?-

*Urazili se :D-

-Tak to se srdečně omlouvám :D-

*Uvidíš a poznáš. Na jak dlouho odhadujete přílet slečno Blakeová?*

Nějak jsem čas přepočítala a odepsala.

-Za 10 minut ty tupče. Na letišti je taková informační tabule víš?-

*Kdo je tady podle tebe tupec? :D-

Mobil jsem zhasla s úsměvem. Nějakou dobu jsme si psali, než jsem odkývla, že přiletím, takže stačil pochopit můj humor. Díky bohu.

Letadlo začalo pomalu klesat a tak mi zaléhaly uši. Těš se Dallasi, evropanka přichází...

____________________________________

Ahoj, vítám vás u první části. :) Snad se vám bude líbit.

See ya

-Tessie ♥