Far away from home //Magcon//

Chapter 11

17:34. Ani ne za půl hodiny pro mě měl přijet bratr. Seděla jsem u stolku a koukala na sebe do zrcadla. Linky se mi na očních víčkách více méně povedly a obočí nevypadalo jako 2 slimáci. Měla bych si zatleskat. Chyběla jen řasenka. Když už jsem s obličejem byla spokojená, natáhla jsem si sametové vínové šaty, obula černé boty na podpatku a své blonďaté vlasy nechala volně rozpuštěné. Do psaníčka jsem dala peněženku s telefonem a sešla dolů. "No páni," usmívali se kluci. Zakroutila jsem nad tím hlavou a nervozně se usadila v křesle. Čas utíkal tak strašně pomalu. Snaha udržet se v klidu byla až zbytečná, prostě to nešlo. Dělali si ze mě srandu. Neustále mě imitovala v poklepávání nohou nebo kousání tváře. "Hele nechte toho," promnula jsem si čelo. Matt ale nepřestal a gesto po mě zopakoval. Seděl na vedlejším křesle a tak jsem se natáhla a vlepila mu pohlavek. "Opovaž se," zasmála jsem se, když zvedl ruku a chtěl udělat to co já jemu. Crrrrr. Úsměv mi zmizel z tváře raz dva. Nádech. Výdech. "Tak ahoj," zamávali mi a já otevřela. "Můžeme?" Podal mi ruku Alex v obleku.

Zaparkoval a otevřel mi dveře auta. Po cestě jsem nemluvili. On se sice snažil něco říct, ale vždycky si to rozmyslel. "Páni." Rozhlížela jsem se po místnosti, když jsme vstoupili do restaurace. Všechny stoly byli potaženy bílým ubrusem. Mahagonový nábytek všude. Hrála živá hudba a všude seděli lidé, kteří rozhodně nevypadali, že by měli nouzi o peníze. Pán z obsluhy v upraveném obleku nás dovedl do jakési kabinky pro dva lidi. Místnost ozařovaly svíčky a zdobily růže. Alex mi odsunul židli abych se posadila. Galantnost se mu musí nechat. "Tak co si dáš?" Zeptal se, když se posadil naproti mě a podal mi jídelní lístek. Ten pán v kvádru tam pořád stál a očividně čekal na to, až si vybereme. Listovala jsem nabídkou a zastavila se u Losos na bylinkách. Poprosila jsem o to a počkala až si objedná i brácha. "Hned to bude," dal se na odchod číšník. "Tak co chceš vědět?" Spojil si Alex ruce. V tu chvíli mě moc věcí nenapadalo. "Proč jste s tátou zmizeli?" Položila jsem otázku, která mi hlavou vrtala přes 3 roky. "Víš, ono je to složitý. Asi začnu od začátku a tím odpovím na víc věcí..." Začal.

"Než si se narodila, rodiče se hrozně hádali. Sám nevím kvůli čemu. Zapomněl jsem to a nikdy se na to už neptal. Pak si ale přišla na svět a rodiče si spojovala. Hrozně jsem na tebe žárlil, protože se ti dostávalo víc pozornosti a já to nedokázal pochopit. Najednou ustali nesrovnalosti a zavládl pokoj a klid. Když ti bylo 5 a já si s tebou hrál v pokoji, uslyšel jsem jak se rodiče zase hádaj. Nechal jsem tě tam a šel poslouchat. Křičeli na sebe, protože táta přišel opilý domů. Bylo to poprvé co se tak zřídil. Začalo se to dít častěji a tak v něm sílila agresivita. Mamka to už moc nezvládala a tak naivně podlehla nějakému chlapovi. Začala se s ním stýkat častěji no a prostě se na tátu vykašlala. Ty jsi ji dost podobná a tak si otec k tobě zachoval nějaký ten odpor. Zůstávali spolu jen kvůli nám, ale vlastně už spolu moc nemluvili. V záchvatech agrese byl na tebe prostě zlej, protože v tobě viděl mámu. Čím si stárla tím si ji byla podobná víc a víc. No a pak se před 3 rokama rozvedli. Bylo mi 19,ale nechtěl jsem nechat tátu sám a tak jsem jel s ním. Ty si prostě mazánek mámy." Dal důraz na poslední větu. To mě urazilo. Ale to není důležitý. Celou dobu jsem hltala každé jeho slovo. Máma tátu podvedla? Pořád se mi ale nedostalo odpovědi proč začal pít. "Proč ale vůbec začal s alkoholem?" založila jsem si ruce na prsou. "Kdyby nezačal, mohli jsme šťastně žít jako rodina." Přimhouřila jsem oči. "Máma na něj byla přísná a jedině v hospodě byl šťastnej," založil ruce za hlavou. "Tomu sám nevěříš," kroutila jsem hlavou. "Myslíš?" On se mi vysmíval do obličeje. V našem rozhovoru nás utnul číšník s mělkým talířem na kterém byly brambory a losos a s miskou v které byly těstoviny s tuňákem. Za chvíli nám přinesl ještě dvě sklenky červeného vína. "Ne děkuji, já jen vodu prosím," podívala jsem se na číšníka. Jen kývl a přinesl mi sklenku s čirou tekutinou. "Ty nepiješ?" Uchechtl se Alex. "Ne," pustila jsem se do jídla.

"Tak co sestřičko, vysvětlil jsem ti vše?" Dovedl mě ke vchodovým dveřím domu. "Jo, ale jedno by mě ještě zajímalo," naklonila jsem hlavu na stranu, "proč ses ke mě většinou choval jako grázl?" Propukl ve smích. Ha ha ha, jsem ráda, že tě to pobavilo ty idiote. "Dobrou Kessidy." Odešel k auta a odjel. Vešla jsem dovnitř a uviděla 10 obličejů plných otázek. Odkopla jsem svoje lodičky ze kterých mě bolely nohy a sedla si k nim. Převyprávěla jsem jim to, co mi řekl bratr.

"Ty si nevěděla o tom s tou mamkou?" Zeptal se Taylor. "Ne, vůbec. Ani ji to nezazlívám. Já nevim. Vy to všechno snad chápete? A navíc se mi vlastně celou dobu vysmíval. Co to mám za rodinu?" Opřela jsem se a přivřela oči. "Chceš zvednout náladu?" Zeptal se šťastně Cameron. "Hm?" Narovnala jsem se. "Za týden jedeme s Magconem do New Yorku a ty můžeš jet s náma," řekl a široce se usmál. Slyším dobře? "Vlastně tě chceme zapojit, určitě tam budou lidi, co tě znaj," začal mě rozcuchávat Aaron. "To je super!" vypískla jsem a všechny je vtáhla do hromadného objetí.

--------------------------------------------------

Nový dííííl. Snad se vám líbil, protože mi dal zatím nejvíc zabrat. Jo a mimochodem, 925 slov :3

See ya

Tessie♥