Far away from home //Magcon//

Chapter 7

Hudba hrála strašně nahlas. Všichni tancovali tak blízko u sebe a cítila jsem trávu. Kluci mi zmizeli z dohledu a tak jsem zůstala sama na gauči v Mikově baráku. Myslím, že jsem jediná v místnosti, kdo nepil alkohol. Vždy se mi po něm motá hlava a sotva se držím na nohách. "Eeeeej tady si Kess." Přiklopýtal Aaron. "Ježiš ty si zlitej," přidržela jsem ho na nohou. "Moc jsem ale nepil," škytl. "No to vidim, ty hrdino," posadila jsem ho a porozhlídla se jestli neuvidím ještě někoho. "Ty netočíš vlog?" Strčila do mě posměšně nějaká holka. "Trhni si," odsekla jsem a věnovala ustaraný pohled Aaronovi, který zelenal v obličeji. "Asi budu blejt," zakryl si pusu. Podala jsem mu plastový koš kousek vedle sebe a zavřela oči. Fuj to je humus. "Kámo co je?" Přivalil se Matt úplně na cucky. Plácla jsem se rukou do čela a doufala, že aspoň některej z těch idiotů je při smyslech. "To je mi ale náhoda čuuuus," dorazil i Nash v závěsu s Jackama. "Doprdele ale?!" zakřičela jsem na ně. "To je snad poprvé, co tě slyším něco takovýho říct." zasmál se Gilinski. "Přestaňte se tlemit. Můžete mi vysvětlit, proč jste úplně na mol? Jak se asi dostaneme domů h?" Založila jsem si ruce na prsou. "Já moc nepil," přihlásil se JackJ. To určitě. Motal se sice míň než ostatní, ale upito měl slušně. "Tady ste, hledali jsme vás." došli k nám Cameron, Taylor, Carter a Shawn. "Fajn teď už chybí jen Hayes, kde je?" rozhlédla jsem se. "Naposled byl s Nashem," řekl Cameron. "Ne byl s Aaronem," bránil se Nash. Proč tohle dělaj! "Tak dost. Vy tu počkejte, já ho najdu." sykla jsem a vydala se do davu lidí. 

"Grier! Grier!" skandoval někdo. Ústa jsem si překryla rukou. stál v kruhu připravenej se rvát mnohem starším a urostlejším klukem. "Hayesi?" zavolala jsem na něj. Zamžoural. Ježiš on si něco šlehl. Snažila jsem se ho odtáhnout, ale vzpínal se. "A ty si jako nějaká jeho..." toho kluka jsem ale přerušila. "Máš se mnou problém? A přijde ti normální poprat se s mladšim klukem?" Popadla jsem Hayese za ruku a dotáhla ho ke skupině tech dementů, co si neuhlídali, kolik toho vypili.

"Zbláznil ses?" vyjekla jsem na něj. Přivírali se mu podlité oči. "Hayesi?!" propleskla jsem ho. "Nech toho ježiši, chováš se jak máma," odstrčil mě a promnul si tvář. "Tak hele, vy všichni, nastražte ouška. Kvůli vám jdem domů pěšky. Je mi jedno jak se tam dobelháte, ale nechci, abychom jsme se zabili v autě. A jsem zatraceně naštvaná." Sedla jsem si na zem a začala se vnitřně uklidňovat. Občas chodili "pařit", ale tentokrát to přepískli. 

Potáceli se přede mnou ulicí jako zombíci, naštěstí jsme nabydleli moc daleko. Každého z nich jsem hlídala a bála se, že se něco stane. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, když jsme zastavili před naším domem bez úrazu. 

Všichni si zalezli do svých pokojů a já si odfrkla. Matka Kessidy. Unaveně jsem se opřela o kuchyňskou linku a napila se vody. 1:22. Uslyšela jsem kroky. "Jej, ty tu ještě si?" držel se za hlavu přicházející Johnson. Usrkla jsem ze skleničky a nevěnovala mu jediný pohled. "Hele promiň." Došel ke mě. "Hm," pozorovala jsem své prsty u nohou. "Zlobíš se hodně?" Zeptal se. Začaly se mi hrnout slzy z očí. Pevně mě sevřel v náruči. "Mám strach, že se něco stane," zašeptala jsem. Kreslil mi palci kolečka na lopatkách a já pomalu oddychovala. Buch Buch. Tlouklo mu pravidelně srdce. Chvíli jsem mu hleděla do očí. Zelený? Nebo modrý? Neuměla jsem rozpoznat pořádně pravou barvu. Každopádně byly krásný. Ztrácela jsem se v nich tak dlouho, že jsem si neuvědomila, že se k sobě přibližujeme. Zrychleně zamrkal, ale nespouštěl oči z tech mých. Lehce mě přisunul na linku a opřel se o mě.  ANO! NE!  Mlátilo se to uvnitř mě. Jeho teplý dech mě zahřál na rtech. Odkašlala jsem si a přerušila oční kontakt. "Dobrou." Nechala jsem ho tam stát a zaběhla do pokoje.

Jo, udělala jsem dobře. Nic by si nepamatoval. A to já přeci nechci. Přemýšlela jsem neustále nad tím, co se stalo dole. Nemohla jsem usnout. Ze strachu o ně, z věčného přemýšlení, z přetažení. Chtěla jsem aby mě někdo objal, někdo kdo nebyl opilý.

-----------------------------------------------------------------------------

Na tuhle kapitolu jsem se sama těšila a prostě ji musela napsat ještě dnes. :D Pomalu se to rýsuje. No, tak snad u dalšího dílu....

See ya

                       Tessie♥