Far away from home //Magcon//

Chapter 27

"Kam jede?" zatahala Skylynn Nashe za rukáv. Odpvědi se jí nedostalo. Co jsem to provedla? Sesunula jsem se k zemi a opřela se zády o sedačku. "Mrzí mě to," zašeptala jsem. Mlčeli. "Tak moc!" vykřikla jsem a prudce se zvedla. "Kam jdeš?" pokusil se mě zastavit Hayes. "Jdu ho najít," zabouchla jsem za sebou dveře. Kdy by jen mohl být. Nemohl zmizet tak rychle. "Johnsone!" Zakřičela jsem a tím vylekala hejno racků. "Jacku!" Volala jsem žalostně. Kde jsi... Rozeběhla jsem se ulicí k centru. Prosím. Zamířila jsem přímo do jeho oblíbeného baru. Do toho, kde jsme spolu tancovali uprostřed parketu. Tam! Tam jsem si uvědomila, že pro mě znamená víc...tam. 

Obcházela jsem tančící lidi a drala se k baru. Seděl tam. Podepíral s hlavu a při tom si pohrával se skleničkou. Trochu jsem se přiblížila. "Ahoj," uslyšela jsem hlas, který mě znepokojil. Ne! Pozvedl hlavu k pohledné blondýně. Co tady dělá?! "Co ty tady?" napadlo ho stejně jako mě. "Ále, sestra sem chtěla jet, tak jsem jela taky," uculila se. Ať ta ryba zmizí! "Pojď," vytáhla ho na nohy a táhla ho... Na střed parketu?! Ne, prosím. Jako naschvál začala hrát pomalá písnička. Malinko jsem se zase přiblížila, jen tak, abych je slyšela. "A jak se máte? Co Kessidy?" Ten její falešnej úsměv, jak já ho nenávidím. Poznala bych ho i poslepu. "Zítra odlítá," pokrčil rameny a nechal ji se přiblížit víc na tělo. Zaúpěla jsem. "Ne...opravdu? To mě mrzí." Vzala jeho tvář do dlaní. "Jsi vpořádku?" Nechmatej na něj. Chtělo se mi křičet. Přiblížila k němu svůj obličej, až se dotýkali nosy. "Dory..." Přerušila ho polibkem. Na tohle se nebudu dívat. Odstrčila jsem každého kdo se mi připletl pod nohy a  vyběhla na čerstvý vzduch. Utíkala jsem . Už mě pálilo na plicích, ale nehodlala jsem zastavit. Potřebovala jsem se co nejvíc vzdálit. 

"Tak co?" zeptal se Carter. "Hm," posadila jsem se do křesla naproti té překrásné zdi.  Oči mi okamžitě sjely na fotku mě a Jacka. Lepili jsme ji tam spolu před 5 dny. Drží mě v náruči jako princeznu a já mu dávám pusu na tvář. "Můžu si ji vzít?" ukázala jsem na ni. "Jo, vem si kteroukoli chceš," pousmál se Shawn, "máme je uložený v počítači." Jedna s každým a jedna, kde jsme všichni. "Kess?" ucítila jsem drobné ručičky na stehně, když jsem brala poslední fotku. "Nezapomeneš na mě?" Vyvalila ta svoje očka a já myslela, že se rozbrečím. "Na tebe? Nikdy." čapla jsem ji a přidržela si ji v náruči. "Na nikoho z vás," usmála jsem se přes její ramínko na kluky. Úsměv mi opětovali. "Slibuji, že se někdy vrátím. Přísahám," propletla jsem si se Sky malíčky. "Dobře." Potom mě zatáhla mezi kluky na rozložený gauč. Chvíli se mi povedlo nemyslet na to, že odjíždím a to ve chvíli, kdy jsem usnula opřená o Cemronovo rameno. 

"Vstávej," probudil mě šepot. Zamručela jsem a zabořila hlavu víc do svalnaté hrudi. Ksakru. Posadila jsem se a promnula si oči.  Prakticky už byli všichni vzhůru, jen Sky pořád podřimovala na mých nohou. Nash ji zvedl a držel v náruči. Můj obrovský růžový kufr už ležel u dveří. "Přišel?" zeptala jsem se. Gilinski jen zakroutil hlavou. Vydechla jsem a postavila se. " Za 2 hodiy mi to letí," promnula jsem si spánky. "Odvezeme tě," objal mě Matt. Pevně jsem ho stiskla a pak jsem najednou cítila všechny moje štěňata. 

"Máš všechno?" zeptal se Aaron. "Asi jo," pokývala jsem hlavou. Všude už bylo plno lidu a nastal čas loučení. Nesnáším loučení. "Až odjedu," vytáhla jsem telefon a klikla na ikonku, "podívejte se na můj Youtube." Pokývali. "Chci vám poděkovat, za nejskvělejší půl rok. Abych vás tu nenechala s otázkama, pokusím se vám většinu vysvětlit. Musím poznat svého tátu, chci vidět mamku zase šťastnou, chci se vrátit, abych zase vídala svou usměvavou kamarádku. Londýn mi chybí. Chybí mi můj domov. Místo, kterým žiji. Tady je to skvělí a určitě se někdy vrátím, ale Anglie je Anglie. Neopouštím vás proto, že by mi na vás nezáleželo. Ba naopak, odjíždím proto, že kdybych tu zůstala déle, nechtělo by se mi vrátit. Je neuvěřitelný, jak moc jsem si vás zamilovala. A proto vám dlužím jedno velké promiň a jedno obrovské DĚKUJU." Už jsem slzám nebránila. Každému jsem dala malou pusu na tvář a potom se otočila na odchod. "Budeme si volat, jasný?!" zakřičeli naoko výhružně. "Samozřejmě!" křikla jsem na zpět a zamávala jim. Pak jsem zmizela v odbavovací místnosti. Fu. 

Prošla jsem kontrolou a teď se špatným svědomím seděla na židli a doufala, že brzo poletím, abych tohle místo nemusela snášet déle. Mrzelo mě, že se ani nepřišel rozloučit. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se po něm ta mrcha z New Yorku někde válí. Nervozně jsem poklepávala nohou, dokud nebyl čas jít. Táhla jsem za sebou kufr a těsně co jsem prošla proskleným dveřma směr letadlo... "Kess!" křičel z plných plic. Zatajil se mi dech. Musím se podívat. Otočila jsem se. Blonďaté vlasy, na nich nasazená kšiltovka, bílé tričko a černé džíny. "Tady nemáte co dělat," manipulovala s ním ochranka. "Slečno, mám vás tam ještě pustit?" zeptal se mě pán, který pouštěl lidi. Nedokázala bych ho pustit. Nedokázala bych nic v jeho přítomnosti. Jen jsem zakroutila hlavou a přiložila  si prsty na rty. Poté jsem si přiložila ruku na srdce a široce se usmála. "Sbohem Jacku."

----------------------------------

Tak tohle je konec...teda ne tak docela...Nemám v plánu psát nějaký druhý díl, ALE. Napíši takovou bonusovou kapitolu. Každopádně, doufám, že se vám tenhle příběh malé, velké Kessidy líbil a snad u jiného příběhu. 

See ya

                                       Vaše Tessie♥

PS: Děkuji moc za 1K přečtení, moc to pro mě znamená. ♥♥♥