Far away from home //Magcon//

Chapter 24

Začátek se může zdát nudný. Co si budeme povídat, je. Ale vydržte a prokousejte se na konec. Snad potěším určité osoby....ehm

---------------------

"Jacku?" Zavolala mamka z kuchyně do obýváku. "Ano?" ozvali se oba. Pak se ozval ženský smích. Všichni jsme se zasmáli taky a odvrátili obličej od obrazovky. Ode dne kdy přijeli, byl dům plný pozitivní, rozesmáté energie. Nebyl čas, ani chuť, jim říct o mém zjištění. Můj plán byl takový, že buď jim to neřeknu vůbec, nebo až v LA. Ve dveřích se objevila moje mamka s úsměvem od ucha k uchu, v zástěře zavázané okolo krku. "G, pomůžeš mi s tím obědem?" dala si ruce v bok. "Samozřejmě, už letím," zvedl se a uháněl za ní. Obdivuji ji, že se dokázala pořádně naučit jejich jména. Problém vždy nastal až u Jacků, ale ona nemůže za shodu jmen. Dělalo ji dobře, že se může starat o více lidí. Přeci jen byla dlouhou dobu sama. "Tvoje máma je skvělá," uvelebil se v křesle Nash. "Nechápu jak mohla vydržet s někým, jako je tvůj táta," kroutil nechápavě hlavou Taylor. Nervozně jsem si odkašlala a zadívala se na televizi. Vycítíli, že je něco špatně. "Stalo se něco?" chytl mě Cameron za ramena. "Ne, ne." To si pro změnu odkašlal Hayes, ale z jiného důvodu. "Kecáš, vždycky, když si vymýšlíš, vyjede ti na čele malá vráska," cvrnkl mě do toho místa Matt po mé pravici. Vždy poznají, když se mi něco děje. Vědí, že když se směju z donucení, nasadím, aniž bych chtěla, prapodivný ton. Že když se soustředím, nemrkám. Když mám mluvit sprostě, zaškube mi pravé obočí, protože vulgarismy většinou neschvaluji. O té vrásce vědí také, je to peklo. Vždy mě prozradí. "Nechme si to na někdy jindy," cvrnkla jsem ho na oplátku do tváře a vyskočila na nohy, někdo totiž zazvonil. "Zdravím," rozzářila se Connie stojící za dveřma. "Zdarec," objala jsem ji a vtáhla dovnitř. Sundala si kabát a vběhla do obýváku, pozdravit návštěvu.

"Takže, už jsem to naplánovala. Na novoroční přípitek budeme tady, ale v 17 začíná párty u Tonnyho, tam musíme jít. Ve 20 hodin půjdeme pouštět lampiony. A ve 21 zajdeme na moje a Kessidiino místo." Všichni jsme na ni zírali. "Dobře, dobře, ale na to místo je vzít nemůžem," kroutila jsem hlavou. "Proč?" založila si ruce na prsou. "Protože, eee, tam nikdy žádnej kluk nebyl a tak to zůstane," zasmála jsem se. Kluci se tvářili naoko naštvaně. "Byl tam Ronny. Takže oni tam můžou taky." Stála si za svým. "Ten se nepočítá. Chodili jsme spolu, mohl tam jít. Byla to výjimka." Jak tak nad tím přemýšlím, hádáme se jako malé děti. "Tssss. My jsme tvoji kamarádi ale," žbrblal Carter. Na too místo jsme chodily s Connie, když jsme chtěly utéct od reality. Její táta vlastní hotel, takže nám jeden apartmán ponechal a my si ho mohly stvořit k obrazu svému. V obýváku nechyběla dřevěná houpačka visící ze stromu, malby, zarámované fotky a spoustu dalších věcí, které dělaly naším místem, naše místo. 2 pokoje, jsou zařízené podobně jako ten můj v LA. Občas jsem tam zašla, když jsem zrovna potřebovala být sama, nebo natáčet. Miluju to tam. Jedna věc mi to tam sice trochu zhnusuje, ale k tomu později. "Faaaaaajn," zvedla jsem ruce nad hlavu v gestu obrany a odebrala se za mamkou do kuchyně, vystřídat Gilinskiho.

"Nikdo ste se neopil jo?" smál se Shawn, když jsme se konečně všichni našli v obrovském domě bývalého spolužáka. "Až večer," ušklíbl se JackJ. "Zapomeň Johnsone," skočila jsem mu na záda. Obmotala jsem mu nohy okolo pasu a pevně ho stiskla rukama. "Blakeová, slez," zavrtěl se. "Ne." Rozeběhl se se mnou na verandu, kde byla teda pořádná zima. "Kdyť nastydnu," začala jsem se klepat. Pustila jsem se a došlápla na zem. Na halvě mi najednou přistála hrouda sněhu. "Ty ses zbláznil!" Zakřičela jsem a hodila po něm sněhovou kouli. "Válka?" přispěchali ostatní. a tak jsme se jako malé děti koulovali na Tonnyho verandě, dokud neodbilo 19. "Tak dost. Za hodinu musíme stát v parku s lampionama a my pro ně ještě musíme dojít ke mě." Utla to Connie a všechny nás dotáhla dolu. Ona prostě bude vždycky přesná.