Far away from home //Magcon//

Chapter 20

Nechápu jak to dělá, ale i po tak krátké chvíli se v jeho přítomnosti cítím dobře. Stačila jsem zjistit, že se narodil New Yorku a pak se s bráchou přistěhoval do LA, aby zmizel co nejdál. "Říkám ti, horší lidi neznáš," klepal prsty o skleničku. "Věřmi, že znám," poposedla jsem si na barové stoličce. "Myslíš?" Nadzvedl obočí. "Hele, tvůj strýc a teta z tebe vychovali slušnýho kluka. To, že na tebe měli vysoký nároky je náhodou lepší, než to, že tě vlastní otec tyranizuje a nepomáhá ti posouvat se dál." Usrkla jsem si té hořké tekutiny a nechala ji zahřát mě na hrudi. "No dobře, vyhrála si," ušklíbl se a začal si pohrávat s piercingem. Nemohla jsem odtrhnout oči od posouvajícího se kroužku. Očividně si toho všiml, protože přestal a zvedl mi hlavu za bradu. "Líbí?" Zasmál se. "Je to zajímavý," odkývala jsem a podepřela si hlavu pult. "Nemám tušení, kam ti blbci odešli," zaskřípal zubama. "Koho myslíš?" Nedocházelo mi. "Tu bandu tupců co se lepili na tu tvou kamarádku. Mladší bratr a jeho parta vymazanejch kamarádů." Postěžoval si a seskočil na ze. "Doprovodím tě k té tvé partičce a pak je půjdu najít," nabídl mi ruku. Přijala jsem ji a pak šla za ním až ven před vstup. "Zavolej jim," vybídl mě. Měl pravdu, asi bych měla. "Ježišiii," udivila jsem se. Vyskočily na mě hromady zmeškaných hovorů a SMS. "Kde seš? Hledáme tě jak magoři!" Rozkřičel se Taylor do telefonu. "Uklidni se laskavě. Čekám venku a vy si pohněte." Odbyla jsem ho. Někdo mu mobil asi vzal, protože to na druhé straně zašumělo. "Ty debilko! To že máš narozky neznamená, že si můžeš dělat co chceš! Málem jsme umřeli strachy. Kam si na ty 2 hodiny zmizela?" Vychrlila ze sebe Connie. "To ti řeknu pak, teď je vem všechny ven a půjdeme domů." Utípla jsem hovor.

Během 10 minut se ven vyvalilo 12 známých podrážděných tváří. Dean mi vzal mobil z ruky a zadal svoje číslo, pak mi podal ten svůj. Naťukala jsem 9 číslic a vrátila ho. "Těšilo mě," zasalutoval a se širokým úsměvem zmizel uvnitř clubu. "Kde se..." Nedořekl Alex, protože jsem ho drze přerušila. "Dejte mi s tím pokoj, chvíli nejsem s váma a vy se můžete zbláznit." Zakroutila jsem hlavou a dala se do kroku. "Nejde o to, že si byla s někým jiným, ale o to, že si nám nezvedala telefony, jen nám to dělalo starost. Ale vpohodě, hlavně, že jsme všichni okay." Snažil se uklidnit situaci Shawn. "Doufám, že sis s tím klukem aspoň užila, když už si nám nedokázala odpovědět," procedila mezi zuby Connie. "Co prosim?!" Obořila jsem se na ní. "Slyšela si dobře. Jak cvoci tě hledáme, máme strach a ty si někam zmizíš s klukem. Když už jsem se obtěžovala sem přijet, čekala jsem, že to tu stravíme spolu!" Křičela na mě kamarádka. "Jo?! Já si to myslela taky! Ale ty všude taháš mýho podělanýho bratra a neustále se na něj lepíš! Nepřijde ti to blbý?" Vrátila jsem ji slovní úder. "A tobě nepřijde blbý nechat někde 12 kamarádů bez ohlášení?! " Dloubla do mě prstem. "Hele tak už dobrý," vstoupil mezi nás Johnson. Protočila jsem očima. Otočila jsem se a v čele skupiny mířila domů. Zapípal mi mobil.

*Tak co, dobrý?*

Dean.

-Ani nevím, kamarádka šílí, jak kdybych spáchala nějaký čin.-

Po chvilce ticha se znovu ozvalo upozornění.

*Tak promiň no... Však ona vychladne. Ber to takhle, aspoň domů nemusíš táhnout opilý potrhlý pubescenty.*

-Náhodou moc dobře vím, jaké to je.-

*No tak já ti napíšu až doma, teď musím hlídat bratříčka, který krásně zvrací na keř.*

Pousmála jsem se a šla dál. "Kdopak ti píše, že by ten kluk?" Provokovala dál. Tentokrát jsem se ale udržela na uzdě a bez jaké koli reakce šla dál. Přeci jen má určitě upito víc, než by měla. Vešla jsem do domu a rozvalila se na sedačku. "Může tu dnes Alex zůstat? Že jo?" Usmívala se sladce Connie. "Ne!" Vyjekla jsem a posadila se. Bratr asi nečekal mou reakci, ale raději se rozloučil a odešel. "Ty si spát s klukama můžeš a já ne?" Postavila se přede mě. "Je to můj bratr!" Postavila jsem se taky. "Aspoň ho znám, za to ty chrápeš s klukem z baru jak nějaká děvka," uchechtla se. Chytila ode mě takovou facku, až se přidržela za tvář a zamrkala. "Já s ním ale nespala ty náno! Co to do tebe sakra vjelo?! Chováš se jak...já ani nevím jak! Víš jak mě tohle všechno mrzí?! Právě si mě nazvala děvkou a vysmála se mi do obličeje!" Rozhodila jsem rukama. "Prosim tě, nezatloukej jo? Nemusíš nám lhát. Tak přiznej, že si se s ním vyspala, ikdyž tím pádem nechápu, proč si nedala Ronymu, když jste spolu byli tak dlouho," prohrábla si vlasy. Bylo mi jasný, že na mě všichni koukaj, ikdyž jsem viděla jen do ksichtu holce, která mě najednou schazuje dolů z útesu. "Ale já s nikým nespala! Nikdy! a ty to víš! Víš to a stejně provokuješ! Nedokážeš si to odpustit?! Nejhorší narozeniny tohle a to už je co říct!" Odpochodovala jsem dupavě a zabouchla za sebou hlasitě dveře do pokoje.

Nedržela jsem emoce a vše pustila. Hlasité vzlyky se odrážely od stěn a slzy tekly proudy po tvářích. Opřela jsem se o stěnu a s jela podél ní na zem do sedu. Co se to poslední dny děje, proč se to všechno takhle blbě překlápí. Dnešek vypadal slibně, ale pak si přikráčí otec a bratr. A když už to zase vypadá na sluníčko, pohádám se s opilou kamarádkou, která asi ani neví co říká. Nebo to ví a o to to bude ráno horší. Už od 11 nesnáším svoje narozeninový dny. Vždycky se něco zvrtlo. Ale tohle? To se opravdu povedlo. Doufala jsem, že tyhle ty narozeniny budou konečně stát za to...

"Vstávej," zašeptal mi někdo do ucha. Pootočím k němu hlavu a spatřím Hayese. Co dělám v posteli? a co tady děla Hayes. "Ježiš neboj, nic jsme spolu neměli." rozesmál se při pohledu na můj vyděšený obličej. díky bohu. "Jen si večer vytuhla a tak jsem tě dal do postele a teď jsem tě přišel vzbudit, jde se do školy." Zasmál se. "Už jdu, už jdu," odstrčila jsem ho a on spadl z postele. Naoko naštvaně odkráčel pryč.

Džínové lacláče a černý crop top jsem vytáhla ze skříně. Oblékla jsem se, namalovala a seběhla dolů. Vlasy jsem jen prohrábla a stáhla do volného drdolu. "Čus," pozdravila jsem všechny a odhodila batoh ke dveřím. Co nejrychleji jsem spořádala cereálie a dopila mléko. "Ahoj," přišla Connie. "Ahoj," nepodívala jsem se na ní. "Kess, musíme si pr...." Přerušila jsem jí:"Promiň teď nemůžu, jedeme do školy." Během chvilinky jsem se mačkali v autě a svištěli ulicemi.

"Kdo tuto látku nechápe?" Zeptal se vyučující třídy. Po celé tabuli se rozkládala snad ta nejhorší rovnice všech dob. Samozřejmě, jak už bylo zvykem, se nikdo nepřihlásil, ikdyž to nikdo nechápal. "Jsme v háji," zasmál se Hayes vedle mě. "No to jo teda," dopisovala jsem poslední část. Zazvonil zvonek a nás čekala zdlouhavá a nudná hodina hudby, kde jsme probírali slohy a takové ty zbytečné věci.

On si nese kytaru? To fakt budeme zpívat? Co se stalo? Jen jsem otevírala pusu aby se neřeklo, mezitím co kluci se předváděli. "Slečno Blakeová. Nepředstírejte, ale zpívejte, já to poznám." Brnkal profesor a probodl mě pohledem. Jak to může vědět? No sem tam jsem nějakej ten ton ze sebe vydala a nedokázala přijít na to, jak vlastně ví, že nezpívám, ale jen hýbu pusou. Mým vysvobozením byl školní zvonek.

Škola je vůbec nejnudnější část dne. Většinou se totiž vůbec nic neděje. Jenže dnešek prostě musel být vyjímkou. "Heeeej, ty si včera byla v tom baru," poukazoval na mě kluk. Došlo mi kdo to je, jeden z té party od Deana. Jen jsem kývla. "Brácha se už včera neozval, protože mi držel hlavu nad mísou," zasmál se. "Ušetři mě detailů." Oklepala jsem se. "Dneska pro mě pojede, takže se uvidíte, zatím čau." Odběhl za svýma nemožnýma kamarádama. "Kdo to byl?" Zeptal se Nash opírající se o vedlejší skřínku. "Brácha toho ze včera," ulkládala jsem učebnice. "Včerejšek nás mrzí," přivalili se ostatní. "Vpohodě, narozky jsou vždy katastrofa. Mohla jsem si za to sama." Zabouchla jsem dvířka a zády se o ně opřela. Pak mi došlo, že jsem včera na hlas křičela o svém panenství. Ksakru. "Hele eeeee, já už půjdu," protáhla jsem se okolo nich a zamířila na parkoviště. Vedle stříbrného auta postaval On. Mávl na mě hned jak si mě všiml. Doběhla jsem za ním s úsměvem: "Dívím se, že je takhle vpohodě, myslím tvého bráchu." Pokýval hlavou. "Už je to u vás vpohodě?" Zeptal se. "Asi jo, někteří mají ještě nějaké hodiny, ale já už naštěstí skončila." Šibalsky se usmál: "Tak to někam můžem zajít."

-------------------------------------------------------------

Další díl. Chci vám moc poděkovat za 400 zhlédnutí. ♥ Snad se vám tenhle díl líbil a příště....no uvidíte.

See ya

Tessie♥