Ahoj, tak jsem se po delší době rozhodla vydat tuhle ultra krátkou kapitolu. :) Pokud budete mít stále chuť mou povídku číst, byla bych ochotná v ní pokračovat. Tohle berte jako takový menší trailer k mému plánovanému návratu, protože mám už vážně spisovatelský absťák. :D
Okamžitě jsme se od sebe odtrhli a zůstali jen strnule zírat na našeho narušitele. Když jsem v něm poznal postaršího údržbáře stadionu, trochu jsem se uklidnil. I na Martinovi byla znát jistá úleva, ale vyděšený výraz z jeho očí stále ještě úplně nevymizel. Ještě jednou jsem si pořádně prohlédl člověka, který nám zkazil tu dokonalou chvíli. Když jsem si pak uvědomil, že správcův obličej tentokrát nezvýrazňují silné brýle, veškeré mé obavy mě rázem opustily. Ten neměl šanci nás zpozorovat. A i kdyby nás byl býval viděl, stejně by nás na tu dálku bez brýlí nepoznal.
Dál už jsem nad tím nepřemýšlel. Raději jsem Martinovi naznačil, že bychom už měli jít, než přijde někdo další. Příště už by to totiž nemusel být jen údržbář bez brýlí, ale třeba Adam. A ten nejen že by nás poznal, navíc by to ještě rozhodně nenechal jen tak.
Tiše přikývl a my se vydali směrem k pizzerii. Teda, Martin to zatím netušil, rozhodl jsem se ho totiž překvapit. Cesta ubíhala poměrně rychle, sníh nám křupal pod nohama při každém kroku. Neustále se mě zmocňovala chuť vzít ho za ruku, pokaždé jsem se ale nakonec přece jen udržel.
***
Martinovi se moje překvapení evidentně dost zamlouvalo, soudě podle jeho spokojeného výrazu, když jsme dorazili ke dveřím mé tolik oblíbené budovy. Zanedlouho už jsme pak netrpělivě vyčkávali, než mám donesou naši pizzu a čas jsme si krátili povídáním o všem možném. V plápolavém světle hořící svíčky jsem se musel už daleko víc ovládat, abych nadále předstíral, že jsme jen kamarádi. Celou dobu jsme se o to tak nějak nezávisle na sobě snažili a já to teď nechtěl zkazit.
Sám v sobě jsem se nevyznal. Na jednu stranu jsem měl strach z reakce okolí, ale naopak mě lákala představa toho, že změníme náš vztah ve veřejný, a já tak budu moct končně i na ulici ve své dlani pevně svírat ruku člověka, který pro mě znamená víc než cokoliv na světě.
Povzbudivě jsem se na něj usmál. Zřejmě mé gesto pochopil a úsměv mi oplatil. Pak ale udělal ještě něco, co jsem však vůbec nečekal.
ČTEŠ
Unexpected (Mavy FF)
FanfictionStačila jen jedna jediná navenek obyčejná střela, aby převrátila Kovyho život vzhůru nohama... Příběh plný dramatu, lásky, intrik a nečekaných zvratů. UPOZORNĚNÍ: Jedná se pouze o fanfikci, tudíž prosím berte celý příběh tak trochu s rezervou. Nejs...
