Miraculous Ladybug a Nová Miracula?

2. Stěhování

Tak jo. Kontrola.
Oblečení? Mám.
Věci na spaní? Mám.
Fufinka? Nemám! Kde je?! ( můj plyšový lemur s cute očičkama )

Aha. Držím jí v ruce.
Skicák na kreslení? Mám.
Ale né! Housle! Já mám půjčené od učitelky! A to znamená, že nemůžu hrát na housle! Proooč?!😵😵😵.
A ještě kamarádi! No to je v háji. Ale možná si tam s Kamčou najdu kamarády. Ok, mám všechno.
Holky mají taky vše zbaleno.

Mamka: Jedemé! Na letiště!

V autě:

Táta řídí, máma sedí vedle něho a já, Kamča a Klára sedíme v zadu. Já na levé straně (pokud jsi z pohledu jako v realitě), Klára uprostřed a Kamča na pravé.
Bože! Proč vám to říkám?

Já:  Mami, a kam  jedem na letiště?
Máma: Ještě nikam.. Nejdřív musíme všem říct, že jedem pryč napořád a odhlásit vás ze školy.
Nevím proč, ale skoro mi tečou slzy na krajíčku. Já vím, jsem ciťa.

Po všech těch věcech:

Tak už určitě máme všechno.
Jak jsme byly ve škole, kamarádky byly tak nešťastné, ale kluci byly rádi. Někteří.
A některé byly i žárlivé.
Aby nám nebylo všem smutno, dali jsme si svoje čísla. ( Samozřejmě s kamarádkami).
Pak jsme odjeli.

Při cestě:

Já: Mami? A budu moct hrát na  housle?
Máma: Uvidíš 😎😎😏😝
No to jsu teda zvědavá.

  V Praze na letišti:

Sedím opřená hlavou o sklo. Asi jsem usnula. Jak jinak, když jsme jeli tak 3-4 hodiny.
Vybalujeme si věci a podáváme pánovi. ( nemůžu si vzpomenout, jak se správně nazývá tomu sluhovi nebo jak 😀 ).

Na stoupili jsme do letadla a hned odstartoval. Já jsem nikdy neletěla letadlem.

Na místě:

Máma: Holky vztávejte. Jsme tady.
Probírali jsme se  a jak jsme se vzpamatovali, vyletěli jsme hned z letadla, ale ne tak moc.

Já a sestry zborově: PÁNI!
Vzala jsem si svoje věci a šli jsme ke taxíkovi. On měl tak veliké auto? Stěhovací auto! WOW!
Naložili jsme věci a jeli k našemu novému domovu! HURÁ!

Jak jsme dorazili, vypadla mi pusa. Jako otevřela dokořán.
My. Jsme. Vedle. DUPAIN - CHENGOVÍCH!!!!????

A tady to ukončím! Hahahá!
Jsem zlá! Nene. Nejsem.
Omlouvám se za pravopisné chyby, gramatiku a že je to tak krátké, jenže musím se učit, dělat povinnosti, atd.
To má vše přednost.
Čauuu!!