Miraculous Ladybug a Nová Miracula?

11. Překvápko!

... Je pravá láska.
To nene. A to je kdo?!
Já: A to je kdo ta pravá láska?
Fu: To bohužel nevím Kájo. Ale teď si nejsem jistý, jestli to má být polibek.
Já: A kdo by proboha líbal motýla?
Fu: Její pravá láska.
Já: Vždyť  je jí 9 let! Kdo by si v 9 našel lásku?! Omlouvám se, že na vás tak křičím.
Fu: To je v pořádku. A nešla bys třeba do její třídy a zeptat se všech kluků, kdo je ochotný políbit motýla?
Já: To bych byla blázen.
Fu: Hmmm.... Dál nic nevím.
No to je v háji. Už mám plný zuby tohle řešit! Půjdu do naší školy, zeptám se kdo by byl ochotný políbit motýla a je to! Já takhle nechci žít.
Rozloučila jsem se s mistrem a šla domů. Bylo pozdě jít do školy.

Večer:
Vzala jsem vatu a malý srdíčkový polštářek. Do ní jsem usadila Kláru, dala pusu na hlavičku a lehla do svojí postele.

Klára:
To je zvláštní. Takhle se ke mě nikdy nechovala. Mile. Ze strachu. Plus mi dala na hlavičku pusu. Celá se zachvěju. Najednou jsem měla tolik energie. Nemohla jsem usnout. Vztala jsem, odletěla k oknu a dívala se ven na hvězdy. Byly překrásné. A zase plná energie. Co se to semnou děje? Letěla jsem k zrcadlu a.... Co to?!!!? Jsem strašně obrovská!! Jako člověk!! Ve své velikosti!! To určitě působí láska.
Jo. Láska.
Už se mi chtělo spát, ale kam si lehnout? Nic jinýho mi nezbývá. Spát na zemi. Lehla jsem si na koberec a usnula.

Ráno:
Měla jsem krásné sny. Ale někdo mi šlápl na křídlo.
Já: Auuuu!! Dávej bacha!
KR: No tak promiň!!
Otevřela jsem oči, a ona je měla furt zavřené. To mělo asi souviset jak mi šlápla na křídlo. Otevřela je taky a vypadla ji pusa.

Karča:
Zvonil budík tak jsem ho šla vypnout. Pořád jsem měla zavřený oči. Pak jsem zaslyšela křik.
Auu!! Dávej bacha!!
Já: No tak promiň!!
Pak jsem otevřela oči a nemohla jsem tomu uvěřit.... Ona. Je. Ve. Stejné. Velikosti. Jako. Člověk!!!!!
Popadla jsem ji za paže a točila se sní dokolečka ve vzduchu. Byla lehká, ale najednou ztěžkala. Uff.... Byla teď najednou těžká. Postavila jsem ji na zem a šla se převlíct. Ale né! Jak ji vezmu do školy, když je tak obrovská? A ještě něco. Jakto, že je TAK obrovská??!! To je určitě proměna na zpět v člověka!! Jo!! To je ono! Láska! Když k ní budeš strašně milá, budeš se o ní starat, bude se kletba prolomovat.
Žádný polibek. Ufff....

Musela jít do školy, ale nechci tady nechat samotnou Kláru. Co když přijedou rodiče dřív a uvidí ji?
Musela jsem ji někam ukrýt. Leda v pokoji ki zamknout. Rysknu to, zamknu ji v pokoji.
Vše jsem ji řekla a ona na to kejvala.

Ve škole:
H: Ahoj Kájo. Jak ti je?
Od té doby co nás zajali se o mě stará jako o malý dítě.
Já: Mám se perfektně.
H: To je dobře. A hele. Proč jsi chtěla toho akumu? Jako já si nemyslím, že jsi šílená.
Já: Noooo.... Chtěla jsem něco zjistit.
Nebudu se přece mu svěřovat s Klárou. Teprv se známe 3 dny.
H:  Tak jo??
Já: Co jo??
H: Niic.😳😀
Já: To je dobřeee.😀😁😁😳😳
A začervenala jsem se.
On taky. Asi mezi námy něco je. C. To je blbost. Ale... Karolíno!! Kurňa, nemysli na romantiku jak na základce!
Zazvonilo a rozloučila jsem se sním.
Jak už vešla učitelka do třídy, oznámila nám novinu.
Učitelka: Žáci. Dnes od nás ze školy odstoupil Ivan a Mylene. Jejich rodiče se chtěli odstěhovat. A místo nich k nám přibudou dva žáci z druhé třídy. Kluci. Harry Rudius a Henry Beir. ( Čtěte Hery Rudyus a Henry Bír)
Cože??! Harry?! Jsem docela šťastná. Nebyl tak špatný. Henryho vůbec neznám.
Učitelka: Když se jste vy dva tak visocí, Nathe, sedni si o jednu lavici do předu a Harry ty se posaď za Karčou. Henry, ty zas za Kamčou.
No potěž koště. On si sedne vedle mě?! Ach boože. Začínám se cítit trapně.
H: Překvápko.
Já: To čumím.
A usmáli se na sebe. Další nejlepší kamarád.

Po škole:
Šla jsem domů. Odemčela jsem dveře a málem mi vypadli oči z důlků.
Já: Kláro??!!!!!
KL: Překvápko!
Tekly mi slzy štěstí. Hned jsem k ní došla obejmout. Už taky plakala.
Já: Oo, Kláro. Ani nevíš jak jsem moc šťastná, že jsi zase normální.
KL: A já zas jsem zjistila, co je to láska. Už se k tobě budu chovat rozumně. I Kamile.
Kamča taky přišla do pokoje a taky ji málem vypadly oči z důlků.
KM: K- Kláry?
KL: Překvápko!
Pustila jsem ji a cupitala ke Kamče. Taky se objímali.
MM: Už jsme doma!
KL: Překvápko!
Rodičům taky málem vypadly oči z důlků. Mamce tekly slzy, táta byl v šoku a já s kamčou tam stojíme u dveří. Klára šla okamžitě k nim se obejmout. Já jsem se k nim přidala. Nakonec i Kamila. Dneska jsem byla šťastná. Už tu není mrzutá a chladná Karolína. Teď je tu superhrdina Paříže.

._._._._._._._._._._._._._._._._._._._._.

Tady je to nejlepší ukončit. Promiňte, že je to tak krátké, ale KONEČNĚ je kletba fuč! Už se nebudem trápit!
No.... A co Já a Harry? Budem spolu? A kdo je Henry? Že by zamilovanej do Kamči? Karolíno!! Kuš! Zase myslíš na romantiku. Já ještě chodím na základku, a fakt myslím na romantiku. Jsem slaďákovská. To slovo neexistuje já vím. A to je vše co jsem chtěla říct tak čauu!