Miraculous Ladybug a Nová Miracula?

15. Zbohem Woo

Spider:
Čekali jsme za dveřmi a nic neslyšeli. Asi má specialní dveře. Najednou jsem ale slyšela za dveřmi Pojďte Kocoure a Spider. What? To jsou mi divný dveře.
Vešli jsme a Beruška stále leží na posteli.
Fu: Je v pořádku. Musí dlouho odpočívat a nebude teď zachraňovat. Proto budeš ty Spider očišťovat akumy.
Já tam stojím s vykulenýma očima jako WT..?!
Já: Ale mistře. Jak? Vždyť ani nevím čím.
Fu: Jakmile porazíte padoucha a vyletí akuma, musíš si vytvořit pavučinové yo-yo. Jenom dáš dlaně k sobě a řekneš pavučinové yo-yo. A potom ho polapíš.
Ok? Snad to nebude tak těžké.
Já: Dobře mistře.
A měli jsme už jít. Hlavně najít Wolfy, ale nejdřív musíme zastavit Amornici.

Skákali jsme po střechách a rozhlíželi se na všechny strany. Boom! Otočili jsme se dozadu a tam poletovala Amornice. Yes. Hned jsem začala hledat věc, kde má akumu. Když jsem furt hledala, Kocour už u ní byl a bojoval. Chránila si náhrdelník se srdíčkem. Hmm.. Tam bude akuma. Už jsem šla taky bojovat. Střílela po nás šípy a mi je odráželi. No spíž Kocour. Já se vyhýbala. Už mě to nebavilo jak po nás furt střílí tak popadla Pavúka ( to je její zbraň takhle jim budu říkat já ) a vyhodila do vzduchu.
Já: Pavoučí moc!
Padl mi do ruky rybářský prut?! Jako fakt? My budem rybařit? Nonic. Začala jsem se rozhlížet a zaostřila jsem jenom na náhrdelník. Už to mám! Začala jsem si prodlužovat provas na prutu a máchala nad svojí hlavou. Hodila jsem a netrefila se. Doprčic. Tak to mi nevyšlo. Amornice si toho všimla a střelila šíp na rybářský prut. Rozpadl se. Doháje! První pokud se nezdařil. Tak vyhodím další Pavúka a padl mi pytlík s pepřem. Podívala jsem se na Amornici a zase to mám. Věnovala se Kocourovi tak jsem měla šanci jít blíž a hodit po no pepř. Byla jsem dost černá tak mě nemohla vidět. Za její zády jsem hodila pytlík s pepřem a s posledním Pavúkem jsem ho protrhla. Pepř se rozšiřoval a Kocour si zacpal nos. Já taky. Amornice začala kýchat, ale když nedávala pozor, sebrala jsem ji náhrdelník. Zlomila jsem to a vyletěl akuma. Ihned jsem dala dlaně k sobě.
Já: Pavoučí yo-yo!
V mé dlani se objevilo pavučinové yo-yo. Hned jsem ho hodila po Akumovi a polapila ho. Já ho polapila! To se mi nikdy nestalo. Oo. Pak jsem Akumu vypustila jako bílého motýlka.
Já: Bye bye little butterfly.
Řekla jsem to anglicky, protože je to zábavný. Začala mi pípat gumička. To zní divně. Gumička a pípat.😂 Já to měla strašně blbí, protože musím poslouchat, kolikrát to já zapípalo. Zapípalo mi to dvakrát. Takže mám dvě minuty na, abych se proměnila na obyčejnou Kamilu. Pa Kocoure. A už prchala pryč.

Kocour:
Jak už zmizela, byl jsem sám. Ještě jsem vůbec nepoužil kočaklizmu. Proto mi ještě nezapípalo mirákulum. A co teď? Wolfy je vlkem a šílí z toho, Beruška je zraněná a musí odpočívat a Spider musí jít pryč. Ach bože.

Seděl jsem na eiffelové věži a díval se na tu krásu. Já vím, že musíme ještě zastavit Wolfy, ale sám to nezvládnu. Musím počkat na Spider.

Kamila:
Byla jsem u sebe doma a Klára si kreslí a poslouchá písničky. Asi strašně moc nahlas, protože mě vůbec nepozdravila. Ještě štěstí, že mě neviděla se odtransformovávat. To by byl veliký průšvih. Hned jsem šla dolů po schodech do kuchyně pro banán. ( Ne ten klučičí😀😂) A zase šla nahoru. Kruci. Klára. Musela jsem jít ven, ale kam? Doprčic. Opřela jsem se o zeď a najednou jsem spadla a druhou místnost. Byla prázdná. Klára tam trsá a kreslí. Tajná místnost? Ta se hodí na transformaci! Hned jsem do ní vlezla a schovala se skříní. Rozdělala jsem banán a dala Say.
Já: Na. Tu máš.
Say: Dík.
A pochutnávala si. Dojedla a transformovala jsem se. Potichu jako myška jsem vylezla a po špičkách jsem šla k oknu. Uuuff. Neviděla mě. Vyskočila jsem a začala hledat Kocoura. Možná bude na eiffelové věži. Doskákala jsem tam a byl tady.
Já: Čau Kocoure. Pojď, jdeme hledat Wolfy.
KC: Ok.
Hledali jsme a byly jsme na jedné temné ulici. Asi opuštěná. Uslyšeli jsme vrčení. Vyskočilo to po mě. Wolfy! Zhodila jsem ji ze sebe a začal boj.
Já: Pro Boha! Ovládej se Wolfy!
WL: Vrr! Proč bych se měla ovládat? Řekni mi důvod.
Já: Protože to nejsi ty! Wolfy, já vím, že je v tobě kousek dobra.
WL: Ne! Není!
Já: Ale je!
KC: Přestaňte se hádat! Jste jako dvě sestry.

Wolfy:
KC: Jste jako dvě sestry.
Sestra? Já mám sestru Kamču a Kláru. A vůbec, ublížila jsem jim?! Nebo ne? Ach ne! Co se to semnou děje?!
SP: A ublížila jsi Berušce. Kousla si ji a teď odpočívá u mistra. Teď nebude zachraňovat Paříž a očišťovat akumy. Budu je očišťovat já.
Co?! Co jsem to provedla?!!! Ne.. To nejsem já. A moje láska Harry!!! Že jsem mu taky neublížila???!!!
Zkácela jsem se k zemi a začala brečet.
Já: To nejsem já! Co jsem to provedla!
Začala jsem se proměňovat zpět k normální potobě. Jako superhrdina. Klečela jsem a brečela. Brečela, že co jsem to udělala. Vztala jsem a řekla:
Já: Strášně se moc omlouvám. Nevím proč jsem to udělala.
Došly ke mě a obejmuli. Já je taky. Musela jsem k mistrovi, protože se chci omluvit a promluvit, proč jsem se neovládala. Spider a Kocour už museli jít, tak jsem šla sama.

Byla jsem přede dveřmi a zaklepala jsem.
Fu: Dále.
Vešla jsem a fakt tam ležela Beruška. No spíž Marinette. Zatvářil se vystrašeně. A já si teď uvědomila, co jsem uviděla. Její identita. Já ji vím, ala tady ji nesmím vědět! Jsem fakt v háji. Mistr zatáhl záclonu, aby nás neviděla Marinette.
Já: Mistře. Já...
Fu: Chceš se omluvit a promluvit. Ano já vím. Ale mám pro tebe špatnou zprávu.
Já: J-Jakou?
Vzdychl.
Fu: Už nebudeš chránit Paříž.
Já: Jakto?!!
Zase jsem brečela. To nemůže! Nebo ano?
Fu: Protože jsi se neovládala jako vlk a kdyby to takhle pokračovalo, byly by jsme v nebezpečí.
Já: A můžu se aspoň rozloučit s Woo?
Fu: Ano můžeš.
Detransformovala jsem se a se slzy v očích řeknu:
Já: Zbohem Woo.
W: Jakto? Co se stalo?
Já: Mustím tě vrátit mistrovi. Nejsem ta pravá hrdinka.
W: Ale..
Já: Žádné "ale". Neumím se ovládat, když jsem vlkem. Promiň Woo.
W: Kájo..😭
Měla taky slzy v očích.
Objala jsem se ní a pustila.
Já: Zbohem Woo.
A sundala si brož. Woo zmizela a na mé dlani se objevila krabička. Dala jsem do ní mirákulum a podala mistrovi.
Já: Nashledanou mistře.
Fu: Nashledanou Kájo. Je mi ti líto.
Stála jsem ve dveřích a brečela a brečela. Nechci tu být! Chci zpátky domů! Do česka! Chci žít normální život bez kouzel! Mýlila jsem se. Kouzla jsou zlá. Nechci už žádný kouzlo zažít. Zase u mě poletoval Akuma. To nebyla Klára, to už byl pravy akuma. Nechala sem se. Nemám navybranou.
L: Zdravím Anti- Vlku. Propůjčím ti schopnosti na zbavení všech kouzel. Hlavně mirákul. Ty je ale nesmíš zničit. Ty mi je přineseš a zbavíš se všech kouzel. Dohodnuto?
Nanic jsem nečekala a souhlasila jsem.
Já: Ano Lišaji.
A nechala se pohltit fialovou hmotou.

._._._._._._._._._._._._._._._._._._._._.
                                          .

                                          .     

                                          .    

                                          .

Nechala jsem se pohltit. Jsem ale debil. Pardon za vulgární slovo, ale nemůžu si pomoct. Proč jsem neodmítla mistra? To nikdo neví. Musím zase brzdit s dramou. Furt ji píšu. Ale za to je ta kniha tak napínavá. Nebojte. Nebude to konec knížky. Ono to tak vypadá, ale není. Čauu.

Wolfmany