Miraculous Ladybug a Nová Miracula?

8. Veliká záhada

Ráno

Zvoní mi u ucha mobil, což znamená budík. Vztanu, vypnu ho převleču se, Kamča ještě chrápe, ale pak se taky probudí a jdem do kuchyně. Už u kuchyňské linky stojí máma a chystá nám snídani. Jsou tam jenom čtyry misky. Bylo jich vždycky pět. Ano. Furt jsem smutná, že Klára je ztracená.

Jsme nachystané a už jdem do školy.
Tentokrát nepůjdem na proti Marinette. Už jsme u školy a jde k nám Alya.
Al: Čau kočky. Co stalo? Proč jste tak smutné?
Já: Promiň. Nechceme o tom mluvit.
A šli jsme rovnou do třídy.

Marinette:

Ale né! Zase pozdě! Holky na mě čekají před pekárnou a já tady chrápu!
Letím dolů se nasnídat, zase zpátky na horu pro moji košili a zase zpátky dolů, dám mamce a taťkovi pusu a jdu. Před pekárnou holky nejsou. Nojo když je už pozdě.
Běžím, běžím, ale Alya mi stoupla do cesty.
AL: Čau kočko. Nevíš, co je Kamče a Karče?
Já: Ne.... Ne...vím... A...ly...o.
Řeknu udýchaně.
Zazvonil zvonek, tak jsme šli do třídy.

Učitelka ještě nepřišla. Hmm divné.
Nevím, co se to semnou děje. Vždy se zajímám i Adriena, ale teď ho vynechávám kvůli těm dvoum. Strašně mě trápí, když se někdo trápí.
Už přišla učitelka z fyziky.

Po vyučování jsem šla ke Kamče se zeptat, co je trápí.
Já: Ahoj. Můžu se zeptat? Proč jste tai smutné?
KM: No.. Zeptej se Karči.
Jdu ke Karči.
Já: Ahoj. Proč jste tak smutné?
KR: Promiň. Nechci o tom mluvit.
Já: Prosím, jsme kamarádky? Nebo ne?
Řeknu měkkce.
KR: Tak dobře. Včera jsme s Kamčou šli vyzvednout Klárku ze školy. Napadl nás padouch. Muž s kávy. Házel po nás... (Posmrkla) kávy a já s kamčou jsme uhli, ale ne Klára. Tak se stala sluškou. Po boji Berušky a Kocoura se vše vratilo do.... (Ještě víc posmrkla) normálu. Tak jsme šli hledat Kláru...( už jí tekli slzy na krajíčku) ale ona byla pryč.!
Ale né. Proč jsem se ptala? Teď ještě víc pláče. Ze zadu ji Alya objala.
Já: P - promiň Kájo.
KR: To je dobrý.
Do třídy vešel Harry. ( POZOR! TEN KLUK HARRY, JE MIKE. ZMNĚNILA JSEM MU JMÉNO.)
Co tady dělá?

Karča:

Do třídy vešel Harry. Jakmile mě uviděl, šel ke mě a kladl mi tu samou otázku.
H: Co se ti stalo?
Já nemohla. Rozbrečela jsem se jako malé děcko a vyběhla ze třídy. U dveří stála třídní.
Ohlédla se za mnou a křičela, ať se vrátím, ale já běžela dál.
Zakopla jsem a odřela si koleno.
Sykla jsem bolí.
Já: Au! To bolí!
W: Kájo. To se zahojí.
Já: Mě nebolí koleno, ale srdce. Bolí mi srdce ze strachu. Mám strach o Kláru Woo.
W: Aha... Promiň.
Lezla jsem po čtyrech ke zdi, abych se mohla opřít, položit svoji hlavu o kolena a brečet.

Kamča:

Jak Karča vyběhla ze třídy pryč, u okna poletával akuma. Ale né!!!
Učitelka si toho taky všimla a říkala nám, ať všichni odejdou ze třídy.
Odešli jsme všichni, kromě Marinette.
Ta tam zůstala. Já vím proč.

Karča:

Všichni spolužáci vyběhly ze třídy.
Za něma létal malý černý motýlek.
Akuma!! Přiletěl si pro mě!!!
Neeeee!!! Vztanu a běžím od něho co nejdál. Pronásledoval mě, ale najednou se zastavil. Zastavila jsem taky. Stojíme na proti sobě ve vzdálenosti tak 6 - 10 m.
Najednou se objevilo tečkované yo-yo. Beruška polapyla Akumu. Co to mělo znamenat?! Jakto, že se zastavil?! To bylo hoooodně divné.
Je to veliká záhada.

.


.

.

.

.......................................

Tak jo. Tato kapča je oničem, ale máme tu záhaduuu!
Jakto že se Akuma zastavil? Kde Klára? Proč zmizela? Hned druhý den a stane toto? Čtěte dál. Jinak děkuji za 100 přečtení. Jste milí.
Čauuuu!!