Miraculous Ladybug a Nová Miracula?

24. Noční láska

Kamča:
Pořád přemýšlím nad tím, kdo to byl. Ten tajemný co nás zachránil.

Sedím doma na posteli a čumím do mobilu na youtube. Sice máme notebook, ale já ho nepoužívám. Přestalo mě to bavit tak jsem se šla podívat z okna. Je krásně. Mohla bych jít ven do parku. Nebudu přece sedět doma na zadku. Nejsem takový lenoch.
Já: Holky? Nechcete jít ven? Je krásně.
KL: Já ano.
KR: Taky půjdu, ale musíme si dávat pozor na roboty. Jak že si říkají? Gordoni?
Já: Jop.
KR: Tak jo. Na co čekáme?
Jdem!
Převlíkli jsme se do slušného oblečení a vzali si pár věcí jako třeba mobil, klíč od baráku a další pitloviny. Možná tam potkám toho Tajemnýho. Proč sakra o něm mluvím? Vždyť ho ani neznám.
KL: Hele! A co když si vezmem deku a pisadíme se na zem? Můžeme si i lehnout a ne furt sedět na lavičce.
KR: Super nápad.
Já: Souhlasím.
Vzali jsme si teda i deku a peníze na pár dobrůtek. Samozřejmě ne samí sladký. Jako třeba jablko, jahoda, prostě ovoce. Ale možná na chipsy. My moc nepijem ty cocacoly, kofoly, redbulli a další sračky. ( Kdo to z vás pije tak se prosím neuražte, ale my to teda nepijem ).
Řekli jsme rodičům, že je venku hezky, že by jsme teda nemohly jít ven. Oni okej tak jsme šli.

V parku:

Ležíme na dece, díváme se na oblohu jak plují bílé mráčky, sluníčko nám svítí na nohy, prostě nádhera. Takový počasí jsme dlouho neměli v česku.
Poslouchám zpívající ptáčky, ale zatracení auta to musí zkazit. A ten puch. Všechno to musí zkazit technika. Kromě mobilu XD.
KR: Hmm... Co budem dělat?
KL: Třeba baba?
Já: To je pro malý děti Kláro.
KL: Aha. Já zapoměla, že jsem ve stejném věku jako vy.
Všichni jsme se mírně zasmáli.
KR: To ale není špatný nápad si zahrát nějakou hru. Co třeba na schovku?
KL: Kdo piká?
Nikdo se nepřihlásil. Dali jsme si kámen, nůžky.
První vypadla Klára. Takže já s Karolínou. Ona je v tom dobrá.
Ale co to? Já ji porazila. Takže ona piká. Otočila se ke stromu a zakryla si oči. Počítáme do 10.
Já se schovala na stromě. Já ráda šplhám po stromech. Kláru vidím schovanou na stromem.
Tady mě nenajde.

O 10 minut později:

Co jí to tak trvá? Už mi bolijou ruce a nohy jak se krčím a držím větví. Kláru už našla, ale mě ne.
KR: Kde jsi Kamilo?
Volá mě.
Já: Chichi.
Cizí: Čemu se tu směješ?
Já se lekla a málem jsem spadla. Otočím na toho dotyčného a byl to ten Tajemný?! Co ten tu dělá?
Já: Ehh.. Já se sestrami hraju na schovku.
TJ: Aha. Víš koho mi připomínáš?
Já: Ehm.. Koho?
TJ: Spider.
Já: Co že? Prosím tě. Já nejsem taková hrdinská. I když jsem na klučičí věci...
TJ: Tak ty máš ráda klučičí věci jo?
Usmál se lišácky.
Já: Ale ne to vaše pohlaví!
KR: Mám tě!
Já: Sakra. Děkuju, že jsi mě prozradil.
TJ: Není za co.
A zase se usmál. Jak já nemám ráda ty klučičí úsměvy. Jsem tvrda já vím. Ale jak si najdu toho pravýho, aby se nesmál jako de**l? Tajemnýho nepočítám jako do seznamu kluků de**lních úsměvů. Počkat. A jak se jmenuje? Podívám se ještě na strom, ale nebyl tam. Byl pryč. Někdo mi chytl za ramena. Zase jsem se lekla. Otočím se a zase to byl Tajemný. Co mě furt otravuje?
Já: Co po mě chceš?
TJ: Nic. Jsi akorát přitahlivá.
To co řekl, mě teda dostalo. Jako fakt?!!! Doufám, že to není z mých spolužáků z česka. Protože tam bylo několik kluků, který jsem přitahovala a byly teda blbí.
Někteří lidé si ho všimli a začali si ho fotit.
TJ: Prosím, nefoťte mě.
Jo a jmenuji se Nightmoon.
Ale můžeš mi říkat jak chceš.
Pošeptal mi do ucha. Toto mi dělali taky na v česku, ale toto bylo fakt jiné. Ten jeho hlas.... Mě přitahoval. Zněl tak tajemně, temně, tichý... Prostě on. Ale nejsem furt zabouchnuta. Než jsem se otočila, byl pryč. Za mnou stáli lidi a ptali se mě, jestli ho znám, jestli spolu chodíme a blé. Já furt nic ať mě nechají. Oni toho nechali. Za to ségry ne.
KL: Uuuu. Jede po tobě. A ty ho ani neznáš.
Já: No právě.
KR: Hele. Já mám Harryho, takže vím jaký to je. A Kamilo?
Já: Noo?
KR: Víš, že tě taky balí Henry?
Já: Co?! Ne é.
Jak to víš?
KR: Jde to vidět podle jeho obličeje a jak na tebe furt kouká.
Já: Třeba se dívá z okna.
KL: Nene.
Možná mají pravdu. Henry a mě miluje jó? To teda těžko. On má rád drsné holky a né takové jako jsem já. Sice někteří mi říkají, že jsem drsná, ale já si myslím, že ne.

Už se stmívalo tak jsme vyrazili domů.

Doma:

Šla jsem na balkón, který byl na naší straně pokoje. My jsme si ho nevšimli. Ten balkón je docela velikej, ale není moc vidět. Takže nás nikdo nemůže špehovat ani rodiče z domu.

Dívám se na noční oblohu. Je nádherná. V tom mě někdo ze zadu obejmul. Osoba si mě otočí.
Kdo jiný než Nightmoon. Budu mu říkat Night.
NG: Zdravím, karamelko.
Já: Co tady děláš?! Proč za mnou furt chodíš, když tě ani neznám?
Řeknu tiše.
NG: Už jsem tu to řekl. Přitahuješ mě.
Já: Nechci ti kazit radost, ale prý dalšího kluka přitahuju.
NG: A koho?
Trošku se naštvaně zeptal. Musijou pořád tak kluci žárlit?
Já: Noo.. Je to spolužák. Bavím se sním.
NG: To je super, ale kdo to je?
Dramatická pauza.
Já: Dobře. Řeknu ti to.
Jmenuje se Henry.
NG: Čí?
Já: Beir.
Teď byla dlouhá dramatická pauza. Usmál se.
NG: Ten mě nevadí.
Já: Jakto? Ty snad chceš, abych tě podváděla? A co to vůbec říkám, když tě ani neznám.
NG: Teď už ano.
Já: A nepřitahuje tě tak náhodou Spider? Řekla mi, že jsi ji zachránil a řekl "pavoučku".
NG: Já vím, kdo je Spider.
No to snad nemyslíte vážně?! Kolik ještě lidí to bude vědět?
Já: A-a ti je k-kdo?
NG: Ty.
Ach bože.
Já: No tak když víš kdo jsem tak proč nemůžu vědět, kdo jsi ty?
NG: Kdybych to prozradil, už bych nebyl pro tebe tajemný.
To je pravda. Já miluju kluky, kteří jsou tajemní. Ale jeho ještě nemiluju. Zatím. Musím ho pořádně znát.
NG: Už budu muset, můj pavoučku.
A dal mi pusu na tvář.
Už byl pryč. WT*?!!? To bylo šílené!
Když mi dá nějakej kluk pusu na tvář a nemiluju ho, tak mu vrazím, ale jeho taky nemiluju, ale nevrazila mu. Já k němu něco cítím?

Vaše Wolfmany🐺