Miraculous Ladybug a Nová Miracula?

23. Tajemný hrdina?

Ve škole:
Marinette:
Sedím vedle Alyi, předemnou sedí moje láska, Kamila vedle Henryho, Karolína vedle Harryho a Klára s Nathem. Do třídy vešla Alix s Laylou. A sakra. Kam si sednou? O tý doby, kdy přišli holky chyběli. Za nimi šla naše třídní.
U: Žáci. Jak se k nám přidali další studenti, musíme se odstěhovat do jiné třídy.
Kim: Tak proč nepřinesem další lavice?
U: Ty tu snad vidíš nějaký místo pro další lavice?
Kim: Ne.
Řekl uraženě.
Tak jsme si zbalili věci a stěhovali se do jiné třídy.

Byly jsme už v jiné třídě.
U: Teď vás popřesadím.
Marinette, ty se sedneš vedle Adriena, Alyo, ty vedle Nina, Chloe, ty vedle Natky, Karolíno, ty zůstaneš vedle Harryho, Kamča zůstane zas vedle Henryho...
A další a další. Mám takový pocit u Natky, že nám něco tají. Že bych ji už někdy viděla. Je podobná Kláře. Pak se zeptám holek.

Seděla jsem úplně ve předu vedle Adriena. Za námi byli... Natka s Chloe? Jen doufám, že Chloe říkala pravdu. Za nimi byli Kamila s Henrym a poslední Karolína s Harrym. Hmm, povedená partička. To zas Alya sedí na bývalím místě Chloe. No bývalý. Jsme v nové třídě.
U: Ani se nevybalujte. Půjdeme do tělocvičny cvičit na divadlo.
A jooo. To divadlo. Já na něho zapoměla.

Jdeme do tělocvičny a všimnu si, že Chloe je nervózní.
Jsme v těláku a je tam pódium?!
On byl už předem nachystaný? To se teda divím.
U: Jak jste si všimli, stojí tady pódium. Na něm budem cvičit. Takže ještě jednou zopakuju, kdo koho hraje.
To jsem nechtěla moc poslouchat. Já vím koho hraju. Přítelkyni Adriena. To je super.

Po cviku divadla jsme šli zpět do třídy. Sednu si a zrovna zazvoní na dlouhou přestávku. To si ze mě děláte srandu?!

Jdu na pozemek a sednu si na volnou lávku. Za mnou přišli Alya s Adrienem.
Já: Čaute lidi.
AL: Čau kočko.
A: Ahoj holubičko.😘
Začervenám se. V povzdálí zahlédnu Chloe jak se nervózně kroutí. Aha. Chce se nám omluvit.
Já: Alyo?
AL: Ano?
Já: Mohla by jsi nás omluvit prosím?
AL: A z čeho?
Já: Nooo....
CH: Ahojte.
AL: Co ty tu chceš?
CH: Já...
A: Zase chceš nás rozdělit?
CH: Ne! Já....
AL: Nech nás napokoji.
Já: Můžete toho nechat?! Chce nám něco říct.
Alya se na mě podívá pohledem "děláš si srandu?" a Adrien taky.
Já: Tak povídej.
CH: Já.... Se chci omluvit.
Div Alye a Adrienovi nevypadla pusa až na zem. Já jsem to už slyšela jako Beruška.
AL: Co prosím? Můžes to ještě jednou zopakovat?
Já: Alyo! Nebuď hrubá.
Řeknu šeptem.
AL: Tak pardon.
Chová poslední dobou fakt divně.
CH: Chci se omluvit za to jak jsem se chovala. Omlouvám se. Když Adriene miluješ Marinette, klidně. Já to vzdávám. Můžeme být aspoň přátelé? Už nebudu ta nafrněná, rozmazlená Chloe jak o mě všichni říkají. Budu ta přátelská, laskavá Chloe jako vy všichni.
Adrien se ještě víc tvářil jako kdyby viděl ducha. Alya to samí.
A: A jak ti můžem věřit?
CH: Ehh...
Já: Já ji věřím.
AL: Co??!!
Já: Řekla mi to Beruška.
CH: Co že ti??! Ona ti to řekla?! A já jsem jí to řekla jako první.
Já: Neboj. Nikomu to už nevykecala.
CH: Ach díky bohu.
Adrien si mě odtáhne.
A: Ona ti to řekla, když jsi byla ještě Beruška? Proč?
Já: Protože prý jsem jediná, které může důvěřovat.
A: Hehe. Tebe jako Marinette tě nesnášela a jako Berušku ti důvěřuje. Nepřijde ti to vtipný?
Já: Popravdě... Jo.
Přijdem zpět k nim a dál posloucháme.

Po omluvě:

Šli jsme zpět do třídy a už se kamarádíme s Chloe. To je dobře, že se změnila. Teď už žádný problémy.
Boom!
Ježiši! Já jsem to zakřikla! Vyběhnu ze třídy na holčičí WC a tam se transformuju.
Já: Tikki, tečky!
Už tam stála Beruška. Vyběhnu a zhoupnu se do výšky. Přistanu na školní střeše. Rozhlížím se, kde je padouch. Najednou někoho vidím skákat po střechách. To není Kocour, Wolfy ani Spider. To je padouch! Skáču za ním, ale nenápadně. Zastaví se a já se schovávám za komínem. Otočí se tím směrem, kde jsem já a já se schovám. Nadechnu a vydechnu a zase se podívám tam, kde předím stál. Doháje.
Vylezu ze svého úkrytu a rozhlížím, se kde je. Místo něho najdu Spider a Wolfy. Za nimi skáče Kocour. Jdu jim na proti, aby si mě všimli. Všimli si mě.
KC: Zdravím má lady.
Já: Taky zdravím. Neviděli jste černou osobu, která skákala po střechách?
KC: Myslíš Spider? Ano.
SP: Hele. Já nejsem černá. Leda můj kostým.
W: Ne neviděli. Proč? Padouch?
Já: Asi ano.

O chvíli později hledání padoucha:

Potkali jsme padoucha. Byl to muž. No muž, spíž polovina muže a ženy.
Padouch: Já jsem Polo a chci, aby zemřela jedna žena, která mi zlomila srdce! A vy mi dáte mirákula!
No jasný. Další bojovka.

Po boji s Akumou:

Já: Měj se motýlku.
Kouzelná Beruška!
Vše se vrátilo do normálu.
Všichni: Pecka!
Jak jsme se rozešli, někdo po nás začal střílet kůlky. Otočím se, kdo to je a byli to.... Zase roboti?!! Nedají si pokoj? Pípá mi mirákulum a já se musím schovat. Schovala jsem se za komín.

Spider:
Někdo po nás začal střílet. Byly to roboti. Zase oni?! Schovala jsem se za zeď a nachystala si Pavúky.
Zhluboka se nadechnu a vydechnu a vylezu z úkrytu. Stříleli po mě a já házela Pavúky. Oni se vraceli jako bumerank. No jo, když jsou kouzelné. Bylo jich víc, než na ulici.

Nezvládali jsme to. Každý z nás musel odejít jenom jeden na detransformaci, protože by jsme to už vůbec nezvládli. Odešla Wolfy. Takže já, Beruška a Kocour. Super. Všichni tři jsme se setkali v kruhu. Všude kolem nás roboti a my... No v kruhu.
KC: Jsme v pasti!
Najednou se tu objevil nějaký stín. Popadl mě a odnášel mě v naručí. A co Beruška a Kocour?
Někde jsme přistáli a to na střeše. Podívám se, kdo to je, ale měl přes pusu černý šatek a kapucu. Měl zelený oči. Svítili mu jako Kocourovi. Ale víc. Chvíli jsme se dívali do očí, ale pak šel pro Berušku a nakonec pro Kocoura. Když ho nesl v náručí, Kocour vypadal jako srab. Postavil ho vedle nás a šel bojovat proti robotům. Hodil nějaký plyn a ten je všechny deaktivoval. Já šla za ním mu poděkovat.
Já: Hej! Děkuju za záchranu.
Tajemný: Není zač pavoučku.
Řekl to jako román. Já nejsem moc na sladká slova, ale toto bylo jiné. Než jsem se vzpamatovala, byl pryč.

.
.
.
.
.

Omlouvám se, že jsem to zveřejnils pozdě, ale já na to tak trošku zapoměla😀.
Asi si na to budete muset zvykat. Nevycházijou mi dny na to psaní tak to nějak musím promyslet. Mějte se vlčátka. Jo a chci vám něco říct, ale to někdy příště.

Vaše Wolfmany🐺