Miraculous Ladybug a Nová Miracula?

18. Návrat

Já tam stojím před zrcadlem, a div, já neomdlím. Chtělo se mi strasně ječet, ale ovládla jsem se. To kouzlo mi změnilo tělo!!! Prostě všechno!! No nazdar. Co na to řeknou rodiče?
Já: Mistře. Mám veliký problém.
Fu: Páni. To kouzlo ti změnilo i postavu. Neuvěřitelné.
Já: Ale mistře! Co na to řeknou rodiče?! Holky ty to pochopijou, ale rodiče ne.
Fu: Hmm... Mám jeden nápad.
Šel k polikčce s knihy a vytáhl velkou tlustou knihu. Listoval v ní a pak se zastavil. Něco si brmlal a potom šel ke mě.
Fu: Jediné řešení je, že musíš uvařit, 2 buchtičky, ale přidáš tam 4 svoje řasy, oční kapky, tuto rostlinu...
Podá mi kytku, která je fialová a pyl je černý.
Fu: ... A jenom to vše zamýcháš dohromady. Zbytek víš.
Já: A co to bude s něma dělat?
Fu: Když to sní, budou tě vidět jako malá 9 letá holčička a jak budeš stárnout, tak tě budou vidět jako třeba 10 letou, když ti bude 16. Rozumíš?
Já: Ano rozumím.
Fu: Skvěle. Ale nesmíš si prozradit jméno dřív než tě vidí takhle.
Já: Dobře.
Tak jo. Jde se na to. Kájo, hlavně nešil. Vyšla jsem a čekala jak bude reagovat.
KR: Ehm.... Kde je Klára?
Já: Noo....
KR: A kdo jsi ty?
Já: Já..... Jsem... Klára.
KR: Počkat, počkat. Já mám ani já sestru Kláru. Ale kde je, sakra?
Ona je tak tupá nebo co?
Já: Ne! Já jsem ta Klára! Tvoje sestra.
KR: To pochybuju.
Já: Fajn chceš důkaz?
KR: Jop.
Já: Tak tady ho máš. Je ti 15, máš sestru i já jménem Kamila, je jí taky 15, narodila ses roku 2003, den 10. května, Kamila o měsíc později 12. července. Její oblíbený hudební nástroj je kytara, tvoje housle a hráli jste baseball. Ty jsi očistila Akumu holou rukou....
Fu: COŽE?!!!!
Já: Ups.
KR: Kláro?!!
Já: No konečně ti to došlo.
Fu: Karolíno ihned pojď za mnou.
KR: Co?! Jak?! Proč?! Co se stalo?!
Fu: Karolíno!
KR: Promiňte mistře.
A odešly zase zpět do místnosti, kde jsem byla před chvíli já.
( Jo kdyby něco s tím datumem a rokem, to jsem si vymyslela jo? Nechci prozradit svoji identitu )

Karča:
Jak?! Co se sní pro Boha stalo?! A co rodiče?! V tom zmatkování mě vytrhl Fu.
Fu: Kolikrát jsi vyčistila Akumu?
Já: 2 krát.
Fu: Neuvěřitelné.... Ale i nebezpečné....
Šeptal si pod vousy.
Já: Co že mistře?
Fu: Ale nic.
Musím ti povyprávět malý příběh.
A jéje. To jsem se bála. No nic.
Fu: Kdysy dávno před vás byl Lišaj na naší straně. Ale jiný. Jednou poslal Akumu na jednu dívku, která byla zrovna Beruška.
Jak byla zakumalizovaná, vše okolo sebe ničila. Ale její vysněná životní láska ji stoupla do cesty. Vzpamatovala se a zničila ci zakumatizovanou věc. Vyletěl Akuma, ale ona ho chytila do dlaní. Zašeptala nějaká slova a byl z Akumy krásný býlí bělásek.
Přišla ke mě říct tu událost. Já ji řekl, že to není dobré. Několik dní si dávala na sebe pozor, aby nebyla zase zakumatizovaná, ale zase byla. Zase si zničila věc a očistila Akumu. Přišla ke mě a já jsem ji řekl, že ji čeká....
Odmlčel se.
Já: Co jí čeká mistře?
Bylo dlouhé ticho.
Fu: Smrt.
Ztuhla jsem. Já nechci zemřít! To né!
Já: A kdo ji zavraždil?
Fu: Pán vše zla.
Já: A to je kdo?
Fu: Z nejmocnějších Superhrdinů z celé galaxie. Pořád je na živu. Musela proti němu bojovat, ale zemřela. Musel jsem vybrat novou Berušku. A nadešel zrovna čas pro Marinette. A teď, když jsi tu ty Karolíno, musím ti dlužit velikou omluvu.
Já: Jakou a za co?
Fu: Za to, že jsem ti vzal mirákulum. Budeš ho potřebovat.
Já: Ale... Co ten nový hrdina?
Zrovna k nám přiběhl Kocour.
KC: Mistře! Nechci vás urazit, ale vybral jste špatnou Wolfy.
Fu: Co že?
Přišla i Beruška.
B: Souhlasím s Kocourem.
Chvíli se dívali na Fua, ale pak se jejich oči nalepili na mě.
B: Kájo. Prosím, pojď zase zachraňovat Paříž.
Já byla pro a mistr taky, ale musíme nějak přesvědčit tu dívku.

Když jsme i ní mluvili, ukázala se nám.
Dívka: Zdravím mistře.
Fu: Wolfy. Mám pro tebe špatnou zprávu.
Dívka: A jakou?
Fu: Už nebudeš dál superhrdinkou. Spletl jsem se. Omlouvám se.
Dívka: Naopak. Jsem ráda, že musím vrátit mirákulum. Jsem v tom levá.
Fu: Beruško, Kocoure, Kájo. Prosím na chvíli odejděte.
Přikývli jsme a odešli. Fu už nás pustil. Dívka už tam nebyla.
Fu: Karolíno. Dlužím velikou omluvu, a za to ti předávám Vlčí Mirákulum.
Dává mi krabičku a já ji vezmu. Otevřu ji a oběví se modrá zář.
Já: Woo!
W: Kájo!
Objali jsme se.
W: Jak já tě zas ráda vidím. Ani nevíš, jak ta dívka byla levá.
Já: Taky jsi mi chyběla.
Vzala jsem brož a nasadila si ji.
Já: Máš energii?
W: Ano mám.
Já: Woo, tlapky! (Jak mi ta slova chyběla 😘)
Už tam stála v plné kráse ta pravá Wolfy.
KC: Rád tě zas vidím Wolfy.
B: I já.
KL: Haloo? Nějak je tam hlučno!
Ozvala se Klára za dveřmi.
B: No.. Asi už bysme měli jít. Viď Kocourku?
KC: Jo. Měli. Broučinko.
A odešli. Vešla sem dovnitř Klára a vykulila oči.
KL: Aaaaaa! Wolfy!! Podepíš se mi, prosím?
Au. Moje uši. Podepsala jsem se ji a odešla. Měla jsem plnou hlavu otázek.

Po kecání s Mistrem.
Doma
Šla jsem s Klárou domů a byly rodiče doma.
MM: Ahoj Kájo. Kde je Klára?
Já: Eee.... Šla ven s Kamčou.
Musela jsem zalhat.
MM: Kdo pak to je?
Já: Ee.. Moje kamarádka.
KL: Dobrý den.
MM: Dobře.
KL: Nechcete upéct buchty? Já je upeču.
T: To bychom rádi.

Klára:
Utrhla jsem si 4 řasy, vytáhla kytku z moji brašny, atd.

Po pečení:

Nakrájela jsem to na dvě poloviny a dala na talíř.
Já: Už to je hotové!
Došla jsem k nim dala jim to. Oni se hned k tomu zakousli a pochutnávali si.
T: Mňam. Byla to dobrota.
Já: Děkuju
MM: Cítím se nějak divně...
T: Já taky.
A oba usnuli.
Za chvíli se probudili.
MM: Jee ahoj Klárko. Jak ses měla ve škole?
Zabralo to!
KL: Byla dobrá.
A dali jsme si s Karčou ťuk pěst.
Obě zaráz šeptem: Bomba!

.,.,.,..,.,.,.,..,.,.,.,.,..,.,.,..,..,.,..,.,.,.,.,..

Tak co? Máte radost, že už mám zpět Woo? Já teda ano. A zemřu nebo ne? Kdo je krucipísek ten Chlap, co je nejmocnější na celé galaxii?
To se dozvíte v příštích kapitolách.

Vaše Wolfmany🐺