Miraculous Ladybug a Nová Miracula?

26. Čas

Karča:
Popíjeli jsme si čaj, povídali si atd. Najednou se sem vtrhli Gordoni?! Ale né! Jeden robot mě popadl a druhý robot zas Mistra.
Bušila jsem mu do zad, ale měl tak železný záda, že jsem z toho měla červený ruce.
Ostatní roboti žduchli moje přátelé a sestry. To né!
Já: Pomóc!
Nastupovali jsme do nějaké lodi.
Zase jsem začala bouchat do jeho zad.
GR: Můžeš toho nechat? Už mě to nebaví.
Vytáhl nějakou injekci a tím mi píchl do stehna. Já jsem pomalu usínala.

Vzbudila jsem se ve vězení? Ale místo kovových tyčí tam jsou fialové blesky.
Šáhla jsem si na hlavu, protože mi bolela. Pomalu jsem vztala a podívala se, jestli tam není někdo z Gordonů. Nikdo. Skvělí.
Co teď budu dělat? Aha! Mám to.
Já: Woo, tlapky!
Nic.
Cože?
Já: Woo! Kde jsi!
GR: Není tu.
Já: Kde je!?
GR: Je na bezpečném místě. A to je u našeho pána.
Já: A to je kdo?
GR: Gordyn.
Já: Sory, ale pořád nevím kdo to je.
GR: Arr..! Temný muž!
Ne... Nene! Já jsem u toho Temnýho Gordyna?! Neeee!
Cítila jsem, že za chvíli budu brečet. Seber se Karolíno! Jsi superhrdinka, tak nebul a bojuj!
Utřela jsem si celou rukou oči a dýchala jsem dost rychle. Byla jsem dost naštvaná. Měla jsem 100 chutí projít tím žalářem a rozdrtit toho robota na cimprcampr. Ale to by mě zabilo.
Počkat. Kde je Mistr?!!
Já: Kde je mistr Fu?!
GR: Taky v bezpečí.

Mistr Fu:
Stojím před Gordym. Nejmocnější Temný vládce. Ruce mám zavázané a roztáhlé do stran. Nohy mám jenom zavázaný. Odvážil jsem se podívat do jeho obličeje, který je zajizvený, poškrábaný od našich předešlích bojovníků.
GN: Zdravím, Fu. Dlouho jsme se neviděli.
Poklepával prsty na trůn.
Já: Proč jsi unesl Karolínu? Proč ne jenom mě?
GN: Protože očistila už 2krát Akumu.
Já: Mýlíš se. Jenom jednou!
GN: Ty se mýlíš. Nauč se počítat ty jeden starouši. Jsi slabý jak ostatní tvý předešlí bojovníci.
Já: Slyšel jsem, že chceš jednu její sestru. Kterou?
GN: Proč bych ti to měl říkat? Za chvíli se to dozvíš.
Až přijdou ti tví nový superhrdinové! Muahahaha!!

Klára:
Pomalu jsem vztala a pomohla ostatním vztát.
KM: Kde jsou?!
A: Nemám tušení. Musíme rychle jednat. Plaggu, drápky!
M: Tikki, tečky!
KM: Say, pavučiny!
Všichni už tam stáli jako hrdinové. Jenom já ne.
Já: Chci jít s vámi. Chci si zachránit svoji sestru a mistra.
KM: Proč bys nemohla? Už jsi velká holka.
Já: Kdo z vás umí létat?
KM: Já neumím létat, ale moc dobře skátat do výšky.
Beruška by mohla létat, když je beruška. ( Best logic XD)
SP: Ale nevím, jestli vás všechny unesu.
Najednou Berušce začalo blikat yo-yo. Otevřela si ho a objevila se růžová zář. Po světlu byla Beruška SKUTEČNÁ BERUŠKA!!??
KC: Pane Bože! My lady! Co se ti to stalo?!
B: Jsem v pořádku, ale aaaaaaa!
Já jsem brouk!
SP: Hmm... Já asi vím, proč jsi se proměnila na berušku.
KC: No?
SP: Aby jsi nám pomohla vzlétnout. Poletíme na tobě.
Já: To dává smysl.
Všichni jsme odstoupili, aby mohla Beruška vzlétnout. Hned na první pokus jí to šlo. Přistála a na sedli na ni. Zase vzlétla a letěli jsme do vzduchu, do mraků.

Byli jsme už dost vysoko, ale žádná loď. Rozhlížím se do všech stran a někde daleko od nás zahlédnu věž.
Já: Hej! Tam je nějaká věž.
KC: To není věž.
SP: To je ta loď!
Letěli jsme co nenápadněji.
Přistáli jsme na střeše lodi, ale co bude s Beruškou? Když jsem si tu otázku řekla, hned se Beruška proměnila na staré já. Dobré kouzlo.
KC: Líbila ses mi víc jako brouček.
B: Haha.
Pomalu a tiše jsme šli k poklopu.
Kocour šel jako první. Takhle se má chovat gentleman.
KC: Vzduch je čistý.
Všechny jsme lezli po žebříku. Jako postupně. Všichni, kromě mě, udělali kolem mě obranu. No jo, když nejsem superhrdina.
Slyšela jsem nějaké hlasy. Byl od asi krále a od... Mistra?!
Já: Hej! Slyším hlasy. Je od krále a mistra. Vězní ho tam, určitě.
B: Tak jdeme.
Běželi za mnou, protože já navigovala. Ale jakto? Vždyť já nejsem superhrdina. Zatím.
Dorazili jsme k velkými dveřmi.
KC: Na tři.
B: 1.
SP: 2.
Všichni: 3!
Rozrazili jsme dveře a byl fakt mistr a... Temný vládce?! Jakto, že ho znám? Co se to sakra se mnou děje?!!
GN: Áa... Měl jsem pravdu. Přišli ti tví superhrdinové.
Já: Čí že?!
Fu: Moje.
GN: Né tvoje. Jeho.
A ukázal někam na černé místo.
Z tama vystoupil... Lišaj?!!
Né! Začínám mít strach. Cítila jsem se slabě, bezmocně, unaveně. To už je na mě moc. Chci zemřít! Ať jsem nějaké zvíře.
To mi nejvíc pomůže.
DR: Kláro! Nemysli na špatný věci. Mysli na šťastný vzpomínky.
Já: Ale to nejde. Je toho na mě moc.
DR: Myslím, že nadešel ten správný čas.
Já: Co ž...
Vznesla jsem se a jsem ve vzduchu. Začala jsem se transformovávat?!
Podívala jsem se na svoje ruce, nohy a tělo.
Byla jsem zlatá. Měla jsem i křídla. Otočila jsem se na přátelé a věnovala jim úsměv. Otočila jsem se zase na Temnýho vládce a Lišaje. Lišaj se cítil vystrašeně, ale Temný vládce se jen usmál.
GN: Vám to pořád nedochází?
SP: A co?!
GN: Jak chci zabít vaši kamarádku a její sestru. Ta druhá sestra je ona.
A ukázal....

😝 Až v příštím díle.
Jsem tak hnusná! Muahahha!
A Moooc děkuji za 40 a 41 sledujících! Na to, že jsem si dala dlouhou přestávku.

Vaše Wolfmany🐺