Miraculous Ladybug a Nová Miracula?

10. Řešení?

Karča:
Něco mi na tom Akumovi nesedělo.
Byl větší, jiná barva... Už jsem ho jednou viděla. Ale kde?
A! No jasně! U Kláry! Ráda pozoruje motýly a kreslila si modro - černýho motýla. Kdyžtak světle modrou.
A takovou barvu zrovna má Akuma!
Že by? Né to né. To je nesmysl, že by Lišaj zaklel Kláru nebo proměnil na tady toho motýla. Ale co když jo?
Začínám váhat, jestli bych si nevzala toho Akumu k sobě domů.
Pevně jsem se rozhodla. Vezmu si toho Akumu. Beruška se už chystala odejít, ale já na ní zavolám.
Já: Beruško! Počkej!
Beruška zůstala a ptala se, co se děje.
B: Ano? Co potřebuješ?
Já: Mohla bys, prosím vypustit toho Akumu, ale ne vyčištěnýho?
Beruška na mě hleděla jak na cvoka, studenti udělali kolem nás kolo a šeptali si, co provádím.
B: Já ti nevím. Akumové jsou nebezpeční.
Já: Prosím Beruško. Chci to zjistit. A navíc ten Akuma byl o něco větší a má jinou barvu. Má světle modro - černou barvu. A takovýho motýla kreslila moje nejmladší sestra!
Už si všichni začaly šeptat o něco hlasitěji, že ,,Proč šílí?" ,, Je padlá na hlavu?" ,, Co si to dovoluje řvát na Berušku?" a takový.
B: N-no.... Dobře.... Já to nevěděla K-Karčo.
A vypustila bezmocného motýlka z yo-ya. Padl mi přímo do dlaní. Je to ona!!! Poděkovala jsem Berušce, objala jsem ji a běžela domů. Všichni na mě zase čuměli, jestli jsem fakt nepadla na hlavu.

Jsem už doma a nikde nikdo. To je dobře. Šla jsem do pokoje, zavřela a zamkla a položila Kláru na psací stůl. Naklonila jsem se co nejblíž, ale furt jsem ji neviděla do tváře. Tak jsem ji zas vzala, odemkla a šla do školy. Tam mají mikroskop a přístroj na zvuky zvířat.

Už jsem byla ve třídě a hledala v šuplících mikroskop a přístroj.
Našla jsem je a položila na lavici.
Na sklíčko mikroskopu jsem položila Kláru a zvětšovala si ostrost. Pak jsem přístroj zapla, vzala mini mikrofon a dala těsně vedle Kláry. Začala otevírat víčka. Měla tu samou barvu očí jako Klára. Otevírala i hubičku. Asi chce něco říct. Trochu jsem otáčela kroužkem, co je na tom přístroji ( přístroj vypada skoro jako klasické rádio kdyžtak ) . Už jsem ji začala rozumět. V tom někdo vešel do třídy a byla to Kamča. Stoupla si vedle mě.
KM: Prosím, můžu se na ní podívat?
Já: Jasně.
Pustila jsem ji a podívala se taky do mikroskopu. Tvářila se taky jako já předtím. Už začala Klára mluvit.
KL: Pomoc.... L-Lišaj mě z-zaklel v A-Akumu a musím n-najít pravý záchranný srdce. A t-to jseš ty, Ka-karolíno.
A dál už nic neříkala.
Jestli jsem to dobře pochopila, Lyšaj ji zaklel do Akumy a teď hledá pravý záchranný srdce?! Zase začala mluvit.
KL: A nesměla m-mě Beruška ch-chytit do yo-ye, ale už je pozdě.
A zavřela víčka.
A do háje!!!!! Já nemůžu být ta pravá, když na ní furt řvu aby se mi nehrabala ve věcech! Co teď?!!!!
Já: A dost! Já to nevydržím!! Omluv mě Kamilo. Musím si odskočit.
Ona tam zůstala a já šla na WC.
Vypustila jsem Woo z batohu a řekla:
Já: Woo! Já to už nevydržím!! Chci už normálně zabít Lišaje!!
W: Kájo! Uklidni se. Nebuď tak zuřivá.
Já: A já si myslela, že jsou vlci zuřiví.
Prohlásím ironicky.
W: To je jedno. Ovládej se nebo to nedopadne dobře. Máš dost vzácný Mirákulum.
Já: Fakt?
W: Jo.
Já: Woo. Půjdu najít Berušku, Spider a Kocoura, aby mi pomohly zachránit Kláru.
Ale pak jsem se zarazila.
Proč bych je do toho zatahovala? Je to rodinný a Lyšajův problém.
Já: Měním názor. Půjdu za mistrem Fu.
W: To není špatný nápad. No tak dělej! Vyslov ta slova!
Já: Woo, Tlapky!
A už tam stála Wolfy.
Vyšla jsem z WC a už zase ty pohledy. Studenti jsou tady. Začali si mě fotit, ptát se kdo jsem, co mám za superschopnost... Atd.
Já: Promiňte lidi, ale já zpěchám.
Oni mě pustili projít a šla jsem do třídy. Stále je tam Kamča. Dívala se na mě vystrašeně, ale pak normálně.
KM: Co pak potřebuješ?
Já: Karča mi řekla, že tu vaší sestru mám odnýst k našemu strážci. Prej ji vyléčí.
Kamča se na mě dívala dost podezíravě, ale pak povolila.
KM: Dobře. A kde je vůbec Karča tak dlouho? Říkala, že půjde na WC.
A dopr.. Mysli Kájo, mysli.
Já: Ona už odešla pryč ze školy. Chtěla si provětrat hlavu na čerstvím vzduchu.
KM: Doo..bře?
Začínala sem mít strach.
Popadla jsem Kláru do rukou a skákala po střechách k mistrovi.
Ale né! Kde vůbec bydlí? Asi jsem si měla pozvat Berušku. Vytáhnu si jeden nunčak, naklikám tam jméno berušky a prozváním.
B: Haló?
Já: Čau. Tady je Wolfy. Prosím tě, kde bydlí mistr Fu?
B: Proč to chceš vědět?
Já: Chci někoho zachránit.
B: A koho?
Musí se o všechno zajímat?
Já: Jedna dívka jménem Karolína mi dala malýho motýla a říkala, že je to její sestra. Prej je prokletá od Lišaje.
B: Aha... Dobře zavedu tě k němu.
A ukončila hovor.
Za pár minut už byla u mě.
Pozdravili jsme si a zavedla mě teda k mistrovi.

B: Taak tady bydlí.
Já: Díky.
Berušce zapípali náušnice a prchala.
Já jsem zaklepala na dveře a ozvalo se za nimi.
Fu: Pojď dál Wolfy.
Vešla jsem a na lehátku leží mistr.
Sedl si na turka a začal mluvit.
Fu: Co pak se děje?
Podíval se na moje dlaně a já je rozevřela. Fu se díval na toho motýla a spustil.
Fu: Ale ne. On to fakt udělal? To není možný. Beruška ji už polapila?
Já: Ano. Bohužel ano.
Fu: Tak už je ve velikém nebezpečí. Jediné co ji může zachránit, je pravá láska.

_._._._._._._._._._._._._._._._._._._._.

Nooo... Další drama a nudná.
Ale už by měla příští kapča akčnější.
Jo a děkuju za 20 sledující! Jste milí.
A došli mi slova tak čauuu!