Hunger Games-první jiskra

Epilog

Všichni obyvatelé Třináctého kraje stáli v hloučku všude možně, v různých patrech a poslouchali projev prezidentky Coinové. Někteří plakali nad mrtvými, nad mrtvou první jiskrou.
Stál jsem vedle Matewa, hlavu skloněnou a z očí se mi řinuly proudy slz. Tak moc jsem chtěl Clary aspoň ještě jednou říct, jak moc ji miluji a naposledy ji políbit. Tak moc jsem chtěl dodržet slib o našem společném životě.
,,Dnes zde stojíme a vzdáváme holt i vděk těm, co padli.'' Říkala zrovna zachmuřeně prezidentka. ,,Ale smrt všech těch lidí nám přinesla jedno. Něco důležitého a nadějného. Smrt Clary Memry v obyvatelech Panemu vyvolala naději na spásu před Kapitolem. Clary Memry, odvážná dívka zemřela mladá, ale statečně. Přiznávám, že je to má chyba...'' odmlčela se. ,,Ale i když zemřela, zanechala v nás naději! První jiskra je sice mrtvá, ale my můžeme doufat, že se objeví další! Pamatujte na všechny padlé, jako na statečné lidi! Pamatujte, že Clary Memry, se stala PRVNÍ JISKROU REVOLUCE!'' Poslední slova zakřičela.
,,Nyní na počest všech padlých podržíme minutu ticha.'' Řekla klidně. Vzhlédl jsem. Všude byly plakáty nebo plátna s První jiskrou. S Clary, kterou jsem miloval. Možná stejně jako Simon, který už je však dávno po smrti, možná víc. Na plakátech držela vlajku Panemu, byla oděná ve zlaté kombinéze a hrdě se usmívala. Tak si ji budu pamatovat. Krásnou, usměvavou, chytrou a statečnou...
Pohlédl jsem na Matewa, stojícího vedle mě. Nezemřela mu jen sestra, ale i otec. Stiskl jsem nu rameno.
,,Navždy bude s námi.'' Zachraptěl jsem. Vzhlédl, obličej měl smáčen slzami.
,,Byla statečná...'' dodal jsem, ale to už mě objímal. Chvilku jsem byl překvapen, ale pak jsem ho taky pořádně objal. A tak tam stáli a objímali se dva neohrožení a tvrdí vítězové hrůzostrašných her. Z očí se jim řinuly slzy, patřící dívce, jež byla první jiskrou revoluce a naděje. Plakali pro svou milovanou dívku...
Plakali pro První jiskru revoluce...

Oficiálně vydávám poslední kapitolu, která byla napsána jako první z celého posledního dílu. Bojím se, až zmáčknu "zveřejnit". Po roce už definitivně končím s mým oblíbeným příběhem, ketrý se po dlouhé době dočkal svého konce. Bojím se, dát tam "DOKONČENO" protože mi to připadá jako odtrhnout kus sama sebe...

Ale tak co už... psát můžu další příběhy! :D

No snad se ten epilog líbil :D

Brzy očekávejte poděkování a pár mých keciček na závěr. Pokud máte nějaké otázky, napište mi je sem a já na ně pak odpovím ;) 

A šupky hupky číst další moje příběhy :D třeba můj oblíbený Vyhraj! :D neeee to není reklamkaaaa

Pacicka