Hunger Games-první jiskra

Kostým

Na rameni mi spokojeně seděl Armie a koukal všude kolem. I lidé se na něj otáčeli. Asi ptáka často neviděli. Aspoň ne tady dole v podzemí. V rukou jsem třímala mapu a zamyšleně se mračila. Zabočila jsem do zatemnělé uličky a pokračovala dál, až jsem narazila na konec chodby, kde byly jen velké kovové dveře, na kterých bylo napsáno Nepovoleným osobám vstup zakázán!

Naklonila jsem hlavu na stranu. Zajímalo mě, co se za těmi dveřmi skrývalo, ale neměla jsem čas to zjistit, tak jsem jen černou tužkou chodbu zakroužkovala a nos přitlačila víc k mapě.
,,Teď jsme na schodišti D." mumlala jsem si pro sebe. ,,A musíme se dostat sem." prst jsem zabodla na místo někde pod hangárem, jen asi o tři poschodí níž. Povzdechla jsem si. ,,A musíme najít schodiště E2." mumlala jsem dál. Sešla jsem do nižšího patra a vydala se doprava. Našla jsem schodiště E2 a vydala se dolů. Když jsem došla k místu, kam jsem měla přijít, přišlo mi divné, že jsem měla jít do skladiště, které bylo zamčené. Pak mi došlo, že jsem měla sejít ještě jedno poschodí, takže jsem našla cestu zpět ke schodišti E2 a s úsměvem se vydala dolů. Když jsem došla do toho patra, přišlo mi to zvláštní, protože tady nebyli skoro žádní lidé. Žádní "civilisté". Pokrčila jsem rameny a chtěla projít dál do chodby, ale všimla jsem si dveří.
Přiložila jsem zápěstí ke čtečce, která zapípala a zeleně zablikala. Otevřela jsem dveře a vydala se na správné místo. Všechny dveře byly označené a na každých bylo napsáno Nepovolaným vstup zakázán! Pochopila jsem, že tady jsou plánovány hlavní akce.
Když jsem došla k červeným dveřím, na kterých bylo velkým bílým písmem napsáno SÁL, vzala jsem za kliku a vstoupila dovnitř. Byla to obrovská a hodně osvětlená místnost. Hemžilo se to tu docela dost lidmi a byly tu různé stanoviště. U některých stolů byly různé látky, u jiných drahokamy a jinde zase lidé šili obleky. Vzadu v místnosti byly zkušební kabinky. Když jsem se na to tak podívala, došlo mi, že místnost není až tak veliká. Byla něco jako můj pokoj v apartmánu ve Výcvikovém centru.
,,Clary!" vykřikl dívčí hlas a v objetí už mě držela dívka s blonďatými vlasy. Nejprve jsem si myslela, že je to Natalie, ale tahle dívka měla vlasy delší, než Natalie. A Natalie by mě asi nikdy neobjala a navíc jsem ji viděla stát u jedné z figurín.
,,Julie." vydechla jsem a usmála se na ni. ,,Nevěděla jsem, že jsi tady." zašeptala jsem.
,,Promiň, včera mě propustili z ošetřovny a prezidentka mě se vším seznamovala. Pojď za mnou." kývla a došla ke dveřím na konci místnosti. Prošli jsme do druhé místnosti, kde jsem zahlédla Clyda, jak potěžkává mečem.
,,Něco jsem ti vyrobila." usmála se na mě a hodila mi černý luk s černou tětivou. Byl lehký a padnul mi přímo do ruky. ,,Zmáčkni to červené tlačítko." poradila mi a já tak učinila. Luk se změnil v kuši. Když jsem ho zmáčla znovu, byl z něj zase luk.
,,Páni." vydechla jsem, mírně zaskočená tím, že je tady i moje kamarádka z třetího kraje.
,,A tady jsou šípy. Trochu jsem si s nimi pohrála, ale vyrobila jsem od každého jen jeden." zamumlala a vytáhla černý tenký šíp s tenkým delším hrotem. Tyhle typy mám nejradši. Co mě ale zaujalo bylo to, že byl konec šípu žlutý. ,,Tenhle je na uspávání." vysvětlila mi. ,,Pokud ho ale vystřelíš na srdce nebo jiná smrtelná místa, je hned po něm." zašklebila se. ,,Tenhle-" vytáhla s červeným koncem. ,,Je něco jako granát. Tady to nezkoušej." mrkla na mě a vytáhla zelený. ,,Napuštěný jedem. Do jedné minuty je oběť mrtvá, ale ty zelené a žluté budou celkem k ničemu." povzdechla si. ,,Takže je ani nebudu dodělávat. A tenhle je normální." pokrčila rameny a vytáhla celý černý šíp.
,,Takže budu mít jen ty černé a červené?" zeptala jsem se a ona přikývla. Ten červený zničí všechno v okruhu půl kilometru. Ale oranžový zničí vše v okruhu jednoho kilometru. Když ho smíchám s jedem, tak i dvou. Takže přeci jen ty zelené k něčemu budou." rozzářila se.
,,Uspávací nedělej." řekla jsem a ona přikývla. Vzala žlutý šíp a rozlomila ho. Usmála se na mě.
,,Nejvíce udělám obyčejných." zamumlala a já přikývla. ,,Zelené použijem na muty." řekla.
,,Jo. Mylsím, že je to zabije rychleji." uznala jsem. Julila si zastrčila pramen vlasů za ucho a já si všimla jizvy nad jejím uchem.
,,Menší nehoda, když mě přepravovali." zamumlala a já přikývla.
,,Já mám poškozenou nohu, ale už se to lepší." usmála jsem se a posadila se na židli.
,,Kdo vyhrál?" zeptala jsem se a Julie se na mě smutně usmála.
,,Vyhrál ten z jedenáctky." povzdechla si. ,,Zouvie byla ve finále, ale byla už tak dost oslabená a- nechci se o tom bavit." povzdechla si a otočila se ke mně zády. Byla jsem zaražená a sklopila jsem oči.
,,Tak mi povídej o něčem jiném a mezitím vyřešíme ty šípy." usmála jsem se na ni a ona přikývla. Začaly jsme si vypravovat, co se nám přihodilo a u toho jsme rozhodly, že uděláme šest červených, dva oranžové, dva zelené a patnáct černých. Žluté jsme vyřadily a na zelené nemá dostatek surovin.
Když jsme to vše dořešily, Cody, který tu byl celou dobu a já si ho ani nevšimla, nám řekl, že máme jít do šatny.
Když jsme tam přišly, přispěchala ke mně Eleanor a drtila mě ve svém objetí.
,,Ach božínku, jsem tak ráda, že tě zase vidím. Drželi mě pěkně dlouho na ošetřovně a pak jsem odmítala vyjít z ubikace. Věříš tomu, že se tady chodí jen v šedých nebo bílých věcech?" vychrlila na mě a já překvapeně zamrkala a pak se usmála. Věděla jsem, že je tu s námi Eleanor, ale v poslední době jsem měla jiné věci, o kterých jsem přemýšlela. Například o revoluci, kterou jsem tváří, o následcích, o mých obavách, o mé noze a o Jamesovi...Styděla jsem se za to, že jsem si na Eleanor skoro vůbec nevzpomněla.
,,Jo." zahuhlala jsem a zářivě se na ni usmála.
,,No nic. Každopádně mě a Oscara prezidentka požádala o to udělat ti oblek."
,,Oscar je tady taky?" zeptala jsem se.
,,To bch si přeci nemohl nechat ujít." ozvalo se za mnou a já se otočila na svého vizážistu. Objala jsem ho.
,,Jsem tak ráda, že jsi tady." řekla jsem mu a podívala se na něj. Měl na sobě černé úzké kalhoty, šedé triko a černý kabát.  Byl jediný, kdo tu nechodil v kombinézách.
,,Jsem přeci vizážista." pokrčil rameny, když jsem se na něj tázavě podívala. ,,Nicméně nemáme čas na tlachání! Cel týden se tady štvu s tím oblekem." zahudroval, vzal mě kolem ramen a odváděl mě do další místnosti, která byla potemnělá a uprostřed ní stál v kuželu světla stojan a na něm byl navlečen můj oblek.
Zůstala jsem oněmněle stát. Byl nádherný.
,,Bylo to těžké, protože tebe už od samého začátku představuji ve zlaté barvě, ale ta se do terénu nehodí, takže jsem to musel udělat černé. Ten materiál je lehký a pružný. Nepromokavý, udržuje teplo a z části neprůstřelný." usmál se. ,,A protože jsi moje zlatá princezna, tak jsem ti sem vyšil zlatou nití znak reprodrozda." usmál se a ukázal na téměř přehlédnutelný znak. Byl to malý ptáček. Obrys ptáčka.
,,Je to nádherné, Oscare." zašeptala jsem a přejela prsty po příjemné látce.
,,A taky podšívka je ve zlaté barvě." usmál se. ,,Tady ten oblek bude do terénu. Pak mám ještě jeden a ten je na natáčení. Celý zlatý s bílým znakem reprodrozda." usmál se.
,,První Jiskra." zašeptala jsem. ,,První jiskra revoluce."