Hunger Games-první jiskra

2. kraj

Oscar mě oblékal jako už mnohokrát předtím do černé kombinézy, na záda mi dal toulec s doplněnými šípy a s lukem. Schoval mi náhrdelník s fotkou Simona pod tričko a dopnul mi kombinézu. Ruce mi položil na ramena a usmál se.
,,Vracíš se domů." vyřkl slova, kterých jsem se obávala jen tak do ticha. Bála jsem se, co uvidím. Co když tam hudou jen rozvaliny a spoustu mrtvých lidí?
,,Bojím se." zamumlala jsem.
,,Já vím, ale druhý kraj je pro Kapitol důležitý." poznamenal a já smutně přikývla.
,,Já vím, ale dívka z druhého kraje se mu vzepřela." namítla jsem.
,,škrtla jsi sirkou a objevila se jiskra. Ještě jsi nezapálila plamen, jen jiskru. Snow tedy nemá důvod zničit tvůj domov, protože ví, že pak by jsi oheň zapálila ihned."
,,Moc to nechápu." pousmála jsem se.
,,Protože to nedává smysl." mávl nad tím rukou, ale já věděla, že tím něco myslel. Je pravda, že oheň teprve rozdělávám. Už jen pár krajů a můžeme se postavit proti Kapitolu, zapálit oheň, s kterým shoří Kapitol.
,,Tak už běž. Uvidíme se, až se vrátíš, ano?" usmál se a já přikývla. Objali jsme se, jako před každou misí, i když dnes to bylo značně delší. Vzpomněla jsem si, že přesně takhle jsme se objímali předtím, než jsem byla poslána do arény. Jen málokdo má tak dobrý vztah se svými vizážisty, ale Oscar je úžasný vizážista. Dokázal ze mě udělat od roztomilé dívky, přes nebezpečnou až po první jiskru a já mu za to vděčím víc než dost. Stejně tak Panem. Nebýt jeho, neškrtnu sirkou a neobjeví se jiskra naděje.
Eleanor mi před odletem zkontrolovala líčení a pak mě pohladila po rameni. Nehty měla zlatě nalakované.
,,Stále jsme tým?" nadzvedla jsem s úsměvem obočí.
,,A vždycky budeme," usmála se a podívala se za mě. ,,Konečně má Matew dívku." rozjasnila se. Otočila jsem se a viděla Matewa, který líbal Julii na ústa a následně se objali.
,,No jo, už byl nejvyšší čas." usmála jsem se.
,,Jsem na něj pyšná!" poznamenala máma, která mě políbila do vlasů.
,,To já taky." přikývla jsem a objala matku. Matew k nám přišel, se všemi se rozloučil a vzal mě kolem ramen.
,,Snad se vrátíme do večeře. Prý budou řízky a ty nebývají často." řekl a pohladil si břicho. Zasmála jsem se a nevěřícně zavrtěla hlavou.
,,Ty jsi idiot." Potnamenala jsem.
,,Hele!" zamračil se a odstoupil ode mě. Přesto mu ale zacukaly koutky, čímž se prozradil.
,,Mám tě ráda." zašeptala jsem a políbila ho na tvář. Chtěla jsem jít za Jamesem, když si mě Matew přitáhl do objetí a také mě políbil na tvář.
,,Však já tebe taky, sestřičko," usmál se a pustil mě. ,,Tak běž, ať nečeká dlouho." mrkl a já se začervenala.
,,Ahoj." usmála jsem se na Jamese a sedla si vedle něj. Schoulila jsem se k němu do klubíčka a on mě objal.
,,Ahoj." Odpověděl mi. Zavřela jsem oči a doufala ve spánek, ten přišel téměř okamžitě, jelikož jsem toho za poslední dny po událostech v osmém kraji moc nenaspala. Jak jsem očekávala, spánek se v bezpečí Jamesova sevření obešel bez nočních můr.

,,Clary, vstávej." zamumlal mi Jamesův hlas do ucha. Otevřela jsem oči. James mě pustil a mě ovanul chladný vzduch. Pomohl mi vstát a my se seřadili do řady. Nadechla jsem se, srdce mi tlouklo. Dveře se otevřely a my vyběhli do lesa. S úsměvem jsem to tu poznávala. Pár kilometrů odsud je louuka, na které jsem sedávala tak často. A v dálce šla vidět hora Ořech. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a přivřela oči. Na tváři se mi usídlil úsměv.
Vydali jsme se na nehlídanou nádražní stanici, odkud máme jet do horské vesnice. Nasadili jsme si kapuce, speciálně já, táta a Matew.
Držela jsem se s Jamesem za ruku. Když jsme vyšli z lesa, sklopili jsme hlavy, i když nás neměl kdo zahlédnout. Jelikož bylo brzy ráno, východ slunce teprve začínal a v okolí bylo šero a ticho.
Na starém nádraží, kde skoro nikdo nevystupuje, ani nenastupuje, protože na konci druhého kraje nikdo nežije, jsme nastoupili do vlaku, který se dal po pár minutách znovu do pohybu. Dívala jsem se z okna zaprášeného vagónu a vítr si pohrával s mými spletenými vlasy.
Ráda jsem viděla mojí domovinu.