Hunger Games-první jiskra

Trénink

Znovu jsem skončila na zemi a James se na mě šklebil. Už hodinu jsme měli trénink. Byla tu i Natalie a Matew. Pak další vítězové, které sem přivezli. Podle všeho se s nimi domlouvali a oni přijali nabídku, následovat mě.
,,Takhle tě nikdo nebude brát vážně." povzdychl si James a sklonil se k mému uchu. Odhrnul mi vlasy. ,,Snaž se vypadat víc...nebezpečně."
Naskočila mi husí kůže. Nad jeho poznámkou jsem zakoulela očima. Obmotala jsem levou nohu kolem jeho trupu a odrazila se od země. Tentokrát byl pod mým tělem a já ho narozdníl od hnědovlasého fešáka znehybnila.
,,Jak moc víc nebezpečná?" naklonila jsem hlavu a ušklíbla se. James  se usmál.
,,Hodně." zamumlal. Skousla jsem si ret a podívala se na žíněnku vedle něj. Jeho šedo-hnědé oči mě propalovaly pohledem.
,,Pane Difony, slečno Memry! Máte snad v plánu se tam na zemi povalovat celý den?" nadzvedl pohled docela mladý trenér, Carter.
,,Ne." odsekla jsem a vstala. James také vyskočil na nohy a hned chytil tyč, kterou mu Carter hodil.
,,Clary." vyzval mě trenér a taky mi hodil dřevěnou tyč. ,,Pokračujte v tréninku." řekl.
Povzdechla jsem si a párkrát s dřevěnou tyčí zatočila v rukou. Na tváři se mi objevil úšklebek.
,,Nesnáším boje z blízka." postěžovala jsem si.
,,Já jsem na ně celkem dobrý. I když mám radši luk..." ušklíbl se James a udělal první výpad, který jsem málem nestačila odrazit.
,,Zpevni tělo." poradil mi.
,,Bylo to nečekané!" prohlásila jsem na svou obranu.
,,Útoky bývají nečekané. Musíš být vždy připravená." řekl mi a znovu máchl tyčí. Začala jsem ustupovat a odrážet jeho údery. Sehla jsem se a jeho tyč mi proletěla těsně nad hlavou. Chtěla jsem ho bouchnout do břicha, ale on to dokonale vykryl.
,,Docela dobrý?" ušklíbla jsem se.
,,Možná trošku víc, než docela." pokrčil rameny. Znovu jsme se dali do boje. Připadala jsem si, jako bych byla zpátky ve Výcvikovém centru. Akorát jsem byla zkušenější. Je až skoro neuvěřitelné, že i naprostý ubohý Splátce z dvanáctého kraje, který nepodstoupil celoživotnímu tréninku, vyhraje hry a po hrách bojuje skoro jako my.
Hry mě posílily. Odnesla jsem si nové zkušenosti. Ale kdo o to stojí, když viděl své přátelé umírat?
Mírně jsem zatřásla hlavou, abych tyhle myšlenky zapudila. Je to minulost, neexistuje důvod, zabývat se tím. Co se stalo, stalo se. A Snow za to zaplatí...
Na čele jsem ucítila pot. Přimhouřila jsem oči, rychle jsem odstoupila a odrazila se tyčí od země. Skočila jsem na Jamese a oba jsme dopadli na žíněnku. James zaúpěl.
Ozval se aplaus a já se rozhlédla. Zdá se, že všichni přítomní náš boj sledovali. Usmála jsem se.
,,Promiň, ale už mě to začínalo nudit." sladce jsem se na Jamese usmála a ten přivřel oči.
,,Clary! Ty jsi úžasná!" usmál se na mě Matew a pomohl mi vstát. Pak pomohl i Jamesovi a oba se poplácali po ramenech. Zaculila jsem se.
,,Já vždycky." pokrčila jsem rameny a tyč postavila do stojanu. Došla jsem k lavičce a vzala si čistě bílý ručník. Otřela jsem si pot za krkem a natáhla se po láhvi s vodou.
,,Clary Memry! Prezidentka si žádá tvou přítomnost!" zavolal na mě od dveří Cody. Povzdechla jsem si a vydala se za ním.
,,Ahoj." kývla jsem na něj a on se pousmál. ,,Co jsem vyvedla?" zeptala jsem se.
,,Myslím, že nic hrozného." zasmál se Cody.
,,Tos mě uklidnil." zakoulela jsem očima. Rozpustila jsem si vlasy a stáhla si černé tílko, které jsem našla na dně skříně, společně s koženými kalhoty, které jsem si na trénik ale nevzala.
Když jsme dorazili před kancelář prezidentky Coinové, Cody mě pustil dovnitř.
,,Clary!" vydechl Tommas a pevně mě objal. Překvapeně jsem zamrkala.
,,Konečně." vydechla jsem. ,,Jste všichni v pořádku?" zeptala jsem se a podívala se na ostatní.
,,Clyde!" vydechla jsem a objala ho.
,,Ahoj." usmál se.
,,Susan, tak jste tu taky." usmála jsem se na stařenku na vozíčku. Opatrně jsem ji obajala. Rozhlédla jsem se.
,,Paní Blackberyová nepřijela." řekla Coinová, která stála u dveří.
,,Aha." řekla jsem sklesle. ,,Ale děkuji, že jste bezpečně přepravili ostatní." usmála jsem se na ni a ona přikývla.
,,Pane Simpsone, odveťte paní Bermenovou do ubikace." mávla Coinová rukou a Cody se chopil vozíčku a odešel.
,,Slešno Memry, splnila jsem vaše podmínky, jak nejlépe jsem dokázala. Nyní očekávám, že uděláte to, co jste slíbila vy mně." řekla ledově a já přikývla.
,,Udělám, co budu moct, ale ještě jednou říkám, že nebudu vaše loutka." řekla jsem a Clyde se na mě podíval a usmál se.
,,Samozřejmě." prezidentka se usmála a přimhouřila oči.
,,Dobrá. Příští týden začneme." řekla a přešla ke své židli. ,,Nyní budete trénovat a pan Bermen a Johnson se k vám a ostatním přidají." řekla a my přikývli.
,,Můžete jít." mávla rukou a my odešli.
,,Jde z ní strach." zasmál se Tommas.
,,Jo." ušklíbla jsem se.
,,Měli jsme o vás strach! Kapitol řekl, že jste mrtví! Ale mikdo tomu nevěřil, protože najednou mizeli i další vítězové." řekl Clyde.
,,Mysleli jsme, že už vás neuvidíme." Tommas zkřivil obočí.
Usmála jsem se. ,,Nevěděla jsem o tom. Nikdo z nás."

Ahojky :) Zítra zase škola a já místo učení (a to toho mám dost a fakt bych se učit měla) píšu a dívám se na seriály :D

tak, snad se kapitola líbila. Teď bude celkem dost nudnějších kapitol, než se dostanem k těm akčnějším. Popravdě, to nemám vůbec uspořádané, ale co mě napadá, to píšu :D

Pacicka