Hunger Games-první jiskra

Halucinace a úplněk

Matew, Clyde, Tommas i James se někam vypařili po té, co jsem se vrátila do tělocvičny, kde jsem sledovala ostatní.
Bohužel mě po půlhodině trenér donutil jít aspoň na stanoviště s noži. Vzala jsem si jeden do ruky a zamračila se. Vrátila jsem ho zpátky a vzala si delší, tenčí a lehčí. Párkrát jsem jím protočila v ruce, než jsem ho hodila na jeden z terčů. Zasáhl srdce. Vzala jsem si další, který zasáhl krční tepnu. Když jsem házela další, viděla jsem kolem sebe Splátce. Mrtvé Splátce.
Vykřikla jsem a nůž mi z ruky vyklouzl.
,,Né! Né! Prosím! Přestaňte!" křičela jsem, když se ke mně splátci od krve začali plazit a skuhrali o milost. Rukama jsem si zakryla uši a padla na kolena. Někdo se mě dotkl na rameni. Vykřikla jsem a chytila zakrvácenou ruku. Strhla jsem osobu která se zaskučením dopadla na zem. Do moře krve.
Dál jsem křičela a po tvářích se mi kutálely slzy. Splátci už byli u mě a začali mě trhat na kusy. V rameni jsem ucítila bolest a Splátci kolem mě zmizeli a objevila se tělocvična s nechápajícími lidmi. Dopadla jsem na zem, do vlastní krve a z očí mi vytékaly slzy.
,,Omlouvám se." zašeptala jsem než jsem se dostala do hlubin bezvědomí.

Probudil mě chlad na odhalených ramenou. Prudce jsem se posadila, až se mi zatočila hlava. Byla jsem v nemocničním pokoji. Nesnášela jsem to tu.
Sotva jsem cítila svou pravou ruku a když jsem se na ni podívala, měla jsem ji celou obvázanou. Přes obvazy prosakovala krev. Tmavá, protože už byla zaschlá, ale děsivá.
Vyděšeně jsem se rozhlédla. Pamatovala jsem si Splátce a bolest v rameni.
,,Co se stalo?" zešeptala jsem ke stínu v rohu, kterého jsem se děsila. Bála jsem se, že to bude další má oběť, která mě chce zabít.
,,Zbláznila ses na tréninku." řekla blondýnka a sedla si na mou postel. Sklopila jsem oči. ,,Hej," vyzvala mě a já vzhlédla k jejímu zjizvenému obličeji. Stále mě zajímalo, co se ji v aréně stalo. ,,Taky se mi to stávalo. Muti mě pronásledovali na každém kroku." řekla a já očekávala její klasický a nenápadný úšklebek. Místo toho se ji v klidných očích objevil strach.
,,Takže, tě v aréně napadli muti? Promiň, že se ptám, ale ten ročník jsem byla vážně nemocná." řekla jsem a ona se usmála.
,,Jo. Hnusní muti. Chystala jsem se přenocovat v malé jeskyni, když přišli. Nestihla jsem se ani zvednout, když už jejich obří tlapa byla na mém obličeji. Ale kluk z dvanáctky mě zachránil a sám zemřel. Tak jsem vyhrála." řekla tiše a v očích se ji objevily slzy. Chytila jsem ji za ruku.
,,To je mi líto." zašeptala jsem.
,,Nejhorší na tom bylo, že tomu klukovi bylo dvanáct a já se mu schválně vyhýbala. Tak moc jsem chtěla vyhrát, ale zabít tak malé dítě prostě nešlo. A on, místo toho, aby mě nechal roztrhat muty, je odrazil a sám zemřel." řekla a zavřela oči. ,,Byl milý. Chtěla jsem ho za spojence, ale jeho starší bratr mu to zakázal. Držel ho tak dlouho, dokud ho Bill, můj spolukrajan, nezabil. Ten klučina měl šanci vyhrát. Vděčím mu za záchranu mého života. Jeho rodina mi řekla, že ho jeho starší bratr šel chránit. A že Jamie, tak se jmenoval ten co mě zachránil, je moc obětavý a viděl ve mně starší sestru, která zemřela taky v hrách. Roztrahli ji muti..."
Nastala dlouhá odmlka. Když narušila ticho, byl to jako výbuch.
,,Zavolám sestru." řekla a odešla.
Když přišla sestra, začala mi ošetřovat ruku. Byla velmi mladá. Možná mladší než já. Když skončila, podívala se na mou jizvu na obličeji.
,,Jak se má vaše noha?" zeptala se s úsměvem a dotkla se mé zraněné nohy. Její dotek mě zašimral a já překvapeně vyjekla. Bylo to, jako by do mě bodaly tisíc jehel, ale byl to úžasný pocit.
Sestřička rozšířila zorničky a rychle běžela pro doktora. Sama jsem se nohy dotkla a cítila jsem to. Do očí mi vrhkly slzy. Zase jsem svou nohu cítila. Po pár minutách přišel doktor a naděšeně se na mě usmál. Z kapsičky vytáhl jehličku a vysvětlil mi, jak bude postupovat. Píchl mě do prstu na noze. Zavrtěla jsem hlavou, protože jsem nic necítila. Když mě píchl do chodidla, stále jsem nic necítila. Ale když mě píchl pod koleno, zašimralo to. A když to zkusil do stehna, bolelo to.
,,Já vám říkal, že se to spraví a vy jste mi nevěřila." rozzářil se doktor a se smíchem mi stiskl rameno.
,,Děkuju!" vzlykla jsem a konečně si byla jistá, že to není protéza, ale je to moje vlastní noha.
Z nemocnice mě pustili s tím, že mám ráno přijít na přeobvázání mé pořezané paže.
Pomalu jsem šla do své ubikace. Nakonec jsem změnila názor a došla k ubikaci Jamese. Zaklepala jsem a dveře mi otevřel Matew.
,,Panebože! Jsi v pořádku!" vydechl úlevně a objal mě. ,,Netušil jsem, kde jsi byla!"
,,Na ošetřovně. Tak nějak jsem se na tréninku zbltznila a napadla pár lidí a pozeřala se. Normálka." pokrčila jsem rameny a on se zasmál. Podívala jsem se na něj a vyprskla smchy. Nahlédla jsem dovnitř, kde se v posteli vrtěla nějaká holka. S nadzvednutým obočím jsem se podívala na mého bratra a ten jen pokrčil rameny.
,,No, nechám tě o samotě. Jen ti chci říct-" začala jsem s úsměvem a chtěla utéct pryč a smát se na celé kolo. ,,Že už začínám cítit nohu." řekla jsem, políbila ho na tvář a chtěla odejít.
,,To je skvělé!" rozzářil se.
,,Kde je James?" zeptala jsem se a maličko zrudla. Matew se zamračil. Zřejmě stále nechtěl, abych si s Jamesem něco začala.
,,Venku." řekl a já překvapeně zamrkala.
,,Do Hangáru, k červeným dveřím." poradil mi a já s úsměvem poděkovala a vydala se tam. Když jsem se proplížila ven, uviděla jsem ho sedět na kameni a dívat se na hvězdy.
Došla jsem k němu a on se na mě podíval.
,,Ahoj." špitla jsem a on kývl a poplácal na místo vedle sebe. Posadila jsem se vedle něj a společně jsme se dívali na oblohu.
,,Už ji cítím." zašeptala jsem a James se podíval na mé nohy. Usmál se.
,,Já ti to říkal." zašeptal.
,,Matew-" chtěla jsem mu to říct, ale dřív jsem se začala smát a on se přidal.
,,Já vím." utřel si slzy smíchu.
,,A co ty? Kolik dívek už mělo tu čest?" zeptala jsem se a loktem ho dloubla do žeber. Naoko zasyčel a pak zvážněl a podíval se na řeku.
,,Žádná." pokrčil rameny a já vykulila oči.
,,To není možné!" vykřikla jsem. Ale někde uvnitř mě, se mi ulevilo.
,,Je." pokrčil rameny a palcem mě pohladil po hřbetě ruky. ,,Ale už mám slušnou vyhlídku." zažertoval a já zkameněla. Když si toho všiml zasmál se a naklonil se ke mně. ,,Neboj se, krásko. Dělal jsem si srandu." zašeptal, pohladil mě po jizvě a naklonil se k mým ústům. Propojila jsem je a zajela rukou do jeho vlasů. Nachvilku jsem otevřela oči a dívala se do jeho tváře osvětlenou měsícem v úplňku. Prohloubil náš polibek a já si ho víc natlačila na rty. Přála jsem si, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Věděla jsem, že skončí, ale v té chvli to byla nádherná věčnost. Vždy jsem si přála se s někým líbat při úplňku. A když to bylo s Jamesem, připadala jsem si tak daleko od všech a od všeho. Přála jsem si zůstat v tom světě, kde jsme jenom my dva. Kde nejsou hry ani revoluce. Žádný Snow a žádná smrt.
Když jsme se od sebe odtáhli, jen jsme na sebe zírali. Chtěl něco říct, ale nakonec jen zavřel pusu a dál se mi díval do očí. A já dělala to samé. Zavřela jsem oči a opřela své čelo o to jeho. Své ruce jsem posunula po jeho pažích a usmála se.

Ahojky :) Tak jsem tu s další částí. Snad se líbí. V další už plánuju,  že začneme něco dělat pro revoluci. Co vy na to? :)

Co si myslíte o Matewovi? Nezkazila jsem vám ho? :O

Snad ne :D

Konečně víkend, tak snad si odpočinu a naberu sílu na psaní.

Hezky si ho užijte ;)

Pacicka