Perla✔️

7- Volnost

Probudím se s raní kocovinou a proklínám sama sebe za to, že piju. Za to, co se včera stalo. Přemítám si v hlavě celou debatu s Camem a celej incident s Kassiusem. Vždyť měl přece právo to udělat. Nebo spíš, takhle se ke mně chovat. Na druhou stranu, on to nevěděl a i tak se ke mně tak choval. A nebo to věděl, neb aspoň tušil. Nevím jestli ho to omlouvám, ale nechám to být a budu se tvářit normálně.

Když sejdu dolů do kuchyně, tak tam Kassius není jen Camilus. "Dobré ráno, Perlo," řekne galantně Cam.

"Dobré," řeknu tiše.
"Kassius musel odejít, prý si s tebou chce odpoledne promluvit, tak tady máš být." Jen přikývnu, ale nemluvím. 

Naleju si kafíčko a sednu si na barovou židli. Vychutnávám si každičký doušek horké kávy a cítím, jak mě zevnitř zahřívá. Bolest hlavy nechce přestat, takže najdu uvolnění až v bílé pilulce na bolesti.

"To... Co jsem včera říkal..." začne Cam a já mu věnuji úsměv.
"Nech to být, všechno to bylo jen mezi námi, Cami. Hele, já vlastně nevím, proč jsem šla do toho baru. Asi mi už hrabalo z toho bejt tady zavřená a nevědět o čase. Když budeš něco chtít a já budu vědět, že se to on nedozví,-"
"Tiše. Neříkej to." přeruší mě. Zvědavě se na něj podívám. "Vím, že jsi povolná, Perlo. Ale už jsem říkal, že já sex bez citů nedělám." 
"Nechybí ti to?"nakloním hlavu na stranu.
"Rozkošný pohled. Ano, samozřejmě, že mi sex chybí. Jde o to, že já nemám žaludek na takové věci jako Kass. A hlavně musím řešit příliš jeho problémů, než abych měl čas nahánět ženy."

"Obdivuju tě, fakt že jo. Ale kdyby... Tak víš kam jít. Sem ráda, že tě znám." pohodím na něj úsměv.
"Děkuji, za nabídku. Ale já si počkám." usměje se na mě.
"Kam jdeš?" zeptám se ho zvědavě.
"Musím si něco zařídit..." Opět nakloním hlavu do strany. "Do dvanácti budu zpět. Nechceš jet se mnou? Abys tu nebyla sama?" nabídne mi mile.
Ale mám jet s ním a riskovat hněv Kassiuse? Naštval by se vlastně když je to jeho bratr?

"Moc ráda," přijmu jeho nabídku. "Obleču se, čekej," zařídím mu a on jen přikývne.

Vezmu si na sebe tmavě modré šaty a protože venku to vypadá, že je teplo, tak si vezmu sandálky bez podpatku. Jsou pohodlné a mají béžovou barvu. Mé dlouhé zrzavé vlasy k tomu naprosto padnou, protože jsou středem pozornosti. Podívám se na sebe do zrcadla a při pohledu na sebe se musím rozesmát. Vypláznu na sebe jazyk s piercingem a mrknu na sebe. Zní to bláznivě, ale mám o sobě docela nízké sebevědomí, ale přestože si nemyslím, že jsem krásná, tak se líbit chci a dělám proto, co jen můžu.

Seběhnu dolů ze schodů a Cama najdu v koupelně, kde na sebe stříká jakejsi pánskej parfém. Krásně voní. 

"Tedy. Nádherná," řekne uznale a dívá se na mě. Pro lepší výhled se předním otočím kolem dokola a on jen přikývne a věnuje mi úsměv. "Jdeme?" zeptá se mě a já přikývnu.
Venku na nás čeká jeho auto i s řidičem.
"To všichni zbohatlíci jezdíte s řidičem?" 
"Kassius většinou ne. On rád řídí, ale já ano, protože se rád věnuji společnosti a tomu co vidím okolo sebe, než řízení." vysvětlí mi prostě.
Nasedáme do jeho audi Q7, jeho řidič za náma zavře dveře a potom sám nasedne do auta.
"Luxus. Q-semička..." řeknu s uznáním.

"Znalkyně..." řekne překvapeně.
"Jen aut, který se mi líběj a nemůžu je mít," vysvětlím mu tiše a cítím trochu rudé barvy stydlivosti na tváři.

"Připoutej se," nakáže mi a já to udělám. Cítím se teď opravdu šťastná.

"Kde pracuješ?" vylítne ze mě.
"Právník. Dělám právníka. Teď mám setkání s jednou ženou, ale bude to trvat jen chvíli. Musí mi předat nějaké papíry. Je to také právnička."
"Nevadí, že jedu taky?" znervozním.
"Jistě, že nevadí. Jen od ní vezmu papíry. Budeš jako doprovod. Klid," řekne mile a klidně, když vidí, jak mě to vyděsilo.
***

Ve vedlejším městě Marlins se zastavíme u nějaké velké budovy. Má spoustu prosklených částí a je vysoká snad dvacet pater. Páni.
"Moje kancelář je úplně v posledním patře. Půjdeš se mnou?" Nedočkavě přikývnu. "Pojď," podá mi ruku a já ho následuji do velké budovy.
"Dobré ráno, pane Francesco. Budete něco potřebovat?" zeptá se paní na recepci. Na mě jen přikývne a já na ni také. Všichni jsou tak upravení. Jsou úplně z jiné třídy než já. Cítím se trapně.
"Měla bych jít čekat ven," vyleze ze mě ztěžka.
"Nesmysl." řekne ke mě. "Pamelu Mcborder," řekne ženě na recepci.
"Slečna McBorder je v šestém patře ve své kanceláři," řekne s úsměvem a odcházíme od ní.
"Vážně bych měla jít ven," panikařím.
"Perlo, uklidni se prosím," řekne ke mě tiše a zastaví se přede mnou. Dívá se mi do očí a snaží se zjistit co se stalo. Jednoduše mlčím a neumím mu vysvětlit, že se mezi těma ulízanýma lidma cejtim jak špína. Vezme mě za ruku a vede mě do výtahu pro pracovníky. Jedeme v něm jenom my dva.

___________________

šaty:

Autíčkooo:

__________________