Perla✔️

27- Na pravou míru. /Poslední kapitola/

_________________________________________________________________

Nerozumim tomu. Potřebuju se vyspat, ale tady u něj v bytě se rozhodně nevyspim. Musím odejít, ale tak moc se mi od něj nechce. Chtěla bych tady zůstat a chtěla bych bejt pořád po jeho boku.

Jenže.
To asi nepujde, protože já tady vubec nemám co dělat. Opil se kvůli mě.

Knock. Knock. Knock.
Jdu ke dveřím a otevřu je. Stojí v nich Pamela.
"Jen pojď," řeknu jí a pustím ji dovnitř.
"Víš, jen abys věděla, že mluvim pravdu, tak tady je důkaz," řekne tiše. Zvedne levou ruku a na prsteníčku má prsten. I kdyby to byl snubák tak co? Je to jejich život. Zabolelo to. Tak moc. Ale pogratuluju. Ten rychlejší vyhrává. "hodně štěstí," řeknu jí tiše. 
"Na svatbu si pozvaná," řekne nadšeně.
"To tady určitě nebudu, takže odmítám," konstatuju. Dojdu si pro nějaké své věci co mám ještě v bytě. V pohodě se mi vejdou do kabelky.
Přejdu k posteli, dám mu poslední polibek na čelo a bezeslova odcházím.

*O měsíc později*

"Dobré ráno, Perlo," řekne mi tiše Kass když se vedle něj probudím. 
Co to?

"Kassi," zastěžuju si.
"Klid, jenom si tady usnula, nic víc. Jasný?" pochopí co chci vědět a je to dobrý.
"Kassi? Deš na tu svatbu?" zeptám se ho. 
Za celou dobu sme to neřešili, ale teď je na to ta pravá chvíle. Za dva dny ta svatba bude. Cam i Pamela a i všichni ostatní si myslej, že už tady dávno nejsem. Kassius to nahrál tak, že sem odjela. 

"Já tam musím jít, Perlo," řekne mi tiše.
"Proč?" zajímám se.
"Cam si mě vybral jako svědka," oznámí mi. Zarazím se a pak už mlčim. To bolí. Nevim proč, ale bolí to. Teď sem si zvykla bejt v podstatě pořád jenom s Kassem a najednou pujde někam pryč na celej víkend.
"Budeš tam celej víkend?" zeptám se ho. On jen přikývne. "Dobře," zašeptám a zvednu se abych se oblíkla. Vezmu si mini šaty s Eiffelovou věží a k tomu balerínky.

"Můžeš jít se mnou," řekne mi a já se zarazím.
"Promiň.." řekne rychle. "Myslím dneska. Chci se jet projet, bude se ti tam líbit," dodá pomalu.

Přejdu do koupelny a rozčešu si vlasy. "Pojedu ráda," souhlasím.

***

"Co kdybys zpomalil?" řeknu mu se smíchem.

"Rozhodně ne," směje se mi.

"Fajn!" odseknu provokativně a on mě praští do stehna. Né moc ani ne málo. Je mi s nim svým způsobem dobře. Všechno co se stalo už je prostě pryč a tohle je nová kapitola mýho života.

"Perlo?" zeptá se mě.
"Copak?" podívám se na něj.
"Podívej se doprava," řekne a ukáže prstem na obrovskou louku plnou různých květů. A je tam spousta lidí a pouští draky? Vážně? Tak moc mě to rozesměje.
"Vážně?" řeknu se smíchem.
"Přesně tak," odsouhlasí mi to a zastaví auto. "V kufru je dráček, vytáhni ho prosím," řekne mi. 

Vylezu z auta a v kufru najdu růžovýho dráčka na provázku.
"Ty si jak malej," řeknu mu.
"Jo, jo to sem," řekne když si ode mě vezme draka a potom už popoběhne víc do louky a začne ho vypouštět. 
Když už mu lítá v oblacích tak si stoupnu vedle něj. Lidi se na nás dívaj, ale nemyslim si, že někoho z nich znám. Je to tady jak na vrchu všeho. Je odsud krásnej výhled a větrno přesně pro takovouhle aktivitu.

Smějem se, povídáme si, fotíme se. Je to úžasný. Po strašně dlouhý době sem si užila den. Tohle je úžasnej pocit.

"Můžeme si vás vyfotit? Strašně moc vám to spolu sluší!" zeptá se nám nějakej chlap španělsky. Počkat. Co? Nám to spolu sluší? 
Podívám se na Kasse a ten se s úžasným úsměvem povídá na mě a přikývne. "Jasně," řekne tiše. Obejme mě okolo pasu a já jeho taky, vlasy mi vlajou ve větru a úsměv mám na tváři. Nemůžu si pomoct.