Perla✔️

14- Pravda

"Nikdy."

Plesk.

"Bych nevěřil."

Plesk.

"Že se mi vzepřeš!"

Plesk.

Mlátí mě střídavě páskem a rukou přes zadek.
Kvůli pásku mi tečou slzy. Derek mi péro strká až do krku, mám chuť ho kousnout, ale vim, že by mě to bolelo ještě víc. Občas mi vrazí facku abych mu ho pořádně kouřila a já už nemůžu. Je to dlouhý nekončící akt. Neužívám si, není to příjemný a bolí mě každej příraz kterej Kass, ten hajzl, udělá.

Tiše naříkám a skučím, ale stejně mi to nepomůže, nikdo jinej tady není. Sem blbá, že mi nedošlo jakej je Derek hajzl. Byla sem nasrana protože sem myslela, že se mi do života Cam plete. Ale jen mě chránil.

Derek vytáhne svoje péro a já mužu konečně dýchat dostatečně. Kass ze mě vyndá ptáka a opře mě o postel, vezme pásek znova do ruky a pleskne mě ještě silnějši. Bolest mi projede celým tělem a pokrčím kolena.

"Drž, čubko!"

Rozbrečím se.

Takhle mě, ještě nikdo neponížil.

Znovu mě praští, ale tentokrát padnu na kolena a zaboří hlavu do postele.

"Tak je hodná, já věděl, že ti to pujde."

Hlasitě dýchám a snažím se regulovat bolest. Mám pocit, že víc už nesnesu.

Praští mě znovu. Tentokrát zakřičím hlasitě. "Drž hubu děvko!" křikne na mě Derek.
"Nechte mě byt!" křičím.

Rozlítnou se dveře a slyším moc křiku, nejsem moc schopná se soustředit. Zůstávám ve stejné polože protože můj zadek přímo hoří. Zvedá se mi žaludek a mám odkrvené zápěstí u obou rukou.

"Klekněte si," nakáže nějaký hlas velmi zřetelně. "Oba!" nakáže znovu. otočím hlavu a vidím jak Derek klečí před Camem a Kassius se směje svému bratru do obličeje.

"Ne? Fajn," řekne Cam. Vytrhne Kassovi pásek z ruky a mrskne ho s ním přes obličej. Kass okamžitě padá k zemi a Derek nehnutě klečí před Camem.

"Omlouvám se," řekne Derek tiše. "okamžitě ukončujeme smlouvu. Až vstaneš, tak odejdeš a už se do města nikdy nevrátíš. Jasné? Postarám se o to aby tě hledali policajti všude. Teď jdi," nařídí mu a Derek uposlechne jeho rozkazu. Co to sakra? nezdá se mi to všechno?

***
"Kurva! Přestaňte mě srát! Já to odškodné zaplatím, jasné? Zaplatím to! Jen ať mě ten krypl nechá a Perlu taky!" 
Slyším Camův hlas, ale pak se ztrácí v nějaké mlze.

"Poslal jsem vám ty peníze na účet, dostane je ale až ve chvíli kdy budu mít na stole prohlášení o zákazu přiblížení, jasné? Nikdy se jí už nedotkne!"

Jeho hlas opět zmizí v mlze a pak mě probouzí nepříjemné světlo.

Okolo mě nikdo není. Nikoho teda asponˇ nevidim. Jen nepříjemný sluníčko, který mě hřeje na obličeji.

"Perlo," řekne Cam opatrně a sedne si na postel vedle mě.

"Nechápu to," ujede mi z pusy dřív než začnu přemejšlet. Pak hodin zaraženej a vyděšenej výraz. Derek si před něj klekl. Na jedinej povel si před něj klekl. To sem ještě nikdy neviděla.

"Vysvětlím ti to, Perlo," řekne odhodlaně. 
Nic mě nebolí, jak to, že mě nic nebolí?

"Dal jsem ti prášky na bolest, myslím, že nebudeš mít žádné šrámy od švihů," řekne a usměje se na mě. "O ty dva je postaráno," oznámí mi.